Vezmeme to postupně: švagr Josepa Garcíi je profesionální fotograf. V roce 2014 měl na zakázku pořídit snímky jakéhosi Američana, takové ty klasické fotky doplňující běžný rozhovor v novinách. García měl tou dobou naplánovanou cestu do Barcelony též, tak tam vyrazili společně, jedním autem. Během přípravy focení, které mělo probíhat v jednom z barcelonských parků, byl García svým švagrem požádán o maličkost – aby mohl vyladit aparát na světelné podmínky v místě chystaného focení, udělal by si jeho zkušební portrét.
García samozřejmě souhlasil, byl to naprosto formální úkon. Prostě se jen na moment postavil před objektiv, cvaklo to a bylo hotovo. Pořízení zbylých snímků pro oficiální rozhovor pak už byla jen rutina a celá fádní epizoda ze společné cesty do Barcelony v jeho vzpomínkách zapadla. Ne tak jeho „zkušební“ fotka.
Švagrovi se skutečně povedla, takže ji, se svolením, nahrál do fotobanky Getty Images. Do databáze v současnosti obsahující na 350 milionů fotek, které se za poplatek využívají jako ilustrační snímky nebo pro tvorbu reklamních materiálů. A právě odtud si v únoru 2018 vybral onen snímek editor amerického magazínu ClickHole, aby jím doprovodil jeden z online publikovaných článků.
Zrození legendy
Představte si kolegu z práce, kterého opravdu nemáte rádi. A představte si situaci, při níž – například v rozhovoru o současné politické situaci – pronese tento vámi krajně neoblíbený kolega naprosto logický argument, s nímž vnitřně souzníte. Ten moment, při němž souhlasíte s někým, koho vůbec nemáte rádi, vás u srdíčka prostě zabolí.
Zhruba takový byl obsah satirického článku na ClickHole, který pod titulkem „Srdcervoucí: nejhorší člověk, kterého znáte, právě udělal skvělou věc“ ilustrovala fotka, na níž byl zachycený Josep Maria García.
Ne, neusmívá se na ní. Rty má sevřené, pohled soustředěný. Proč by se taky tvářil jinak, před čtyřmi lety se jen postavil před objektiv, aby si jeho švagr mohl vyladit fotoaparát. Není to momentka z rodinné dovolené nebo z oslavy narozenin. Je to jen obyčejná zkušební fotka.
K níž teď však vtipný článek přiřadil kontext „o tom nejhorším člověku, kterého znáte“. A právě v takovém nelichotivém významu byla fotka přejata masou internetových uživatelů, jako další internetový mem. Fenomén, myšlenkový koncept, který se šíří virtuální sítí jako požár savanou.
Řekněme, že například k osobě Donalda Trumpa necítíte pražádný obdiv, ale třeba jeden jediný jeho konkrétní výrok, ideu chápete jako celkově podnětnou a souhlasíte s ní. A byť vás to vnitřně deptá, jste natolik otevření novým myšlenkám a nebojíte se naslouchat ani názorům vám tolik nesympatických lidí, že mu v tomto jediném bodu přiznáte souhlas. Nemusí jít jen o politiku. Klidně můžete kladně reflektovat něčí názor, že Beach Boys hráli lepší muziku než Beatles. Ale to neznamená, že autor této myšlenky, s níž souhlasíte, pro vás přestává být troubou.
Svou emoci z rozpaků nad souhlasem s někým, koho vážně nemáte rádi, pak v internetové podobě dokreslíte snímkem – na němž se nachází, jak už teď víme, nebohý Josep Maria García.
Obličej, který znáte
García žije v třicetitisícovém Molins de Rei, osmnáct kilometrů od Barcelony, a jazyková bariéra mezi jeho rodnou španělštinou a angličtinou, v níž byl mem nejčastěji produkován, jej od rezonancí pochybné slávy úspěšně izolovala. Když mu zkraje roku 2020 začali volat a psát zahraniční novináři, bral to jako nepovedený vtip. Že pátrali po totožnosti „toho nejhoršího člověka, co znáte“, netušil.
Upozornil ho na to až jeho švagr, který celou senzaci vlastně neúmyslně zprostředkoval. „Najednou jsem vůbec nechápal, co se to děje,“ vypráví García. „Když zadáte do vyhledávače Google termín „nejhorší člověk, kterého znáte“ („the worst person you know“), objeví se moje fotka.“
Na internetu se u jeho fotky objevují krajně nelichotivé popisky – že má obličej typického nácka, stoupence nadřazenosti bílé rasy. Rozhodně jím není. Poté, co odezněly první návaly paranoie, obavy z toho, co po něm teď lidé budou chtít a jak se k němu budou chovat, se rozhodl svůj osud přijmout. Jen je teď velmi opatrný na to, aby jej nikdo znovu nefotil. Snaží se moc veřejně nevystupovat, neupozorňovat na sebe. Rozhovory dává zřídka, v národní televizi se objevil jako host pořadu jen jednou. A moderátoři shledali, že tím nejhorším člověkem nejspíš opravdu nebude.
Pochybné popularitě se snaží čelit humorem, nadhledem. „Těžko vlastně říct, jestli je na té kritické fotografii zobrazen ten nejhorší člověk, nebo zda jsem zachycen při pohledu právě na takového člověka, ne?“ hájí se García „Jinak ten článek mi přijde docela vtipný, dobrý. Nikterak mě neruší, neuráží.“
Satirický článek, který ho proslavil, má dnes miliony zobrazení. Počty zobrazení fotky jeho tváře v internetových diskuzích se prý dají odhadovat na dvě miliardy. Josep Maria García se sžil s tím, že ve virtuálním světě internetových memů jeho obličej patří padouchovi. On sám se jím být opravdu necítí.
