Pobíral měsíčně v přepočtu pětašedesát tisíc korun státní podpory, měl též nárok na bezplatnou lékařskou péči, dotované léky, daňové úlevy. I celostátní hromadnou dopravu měl zdarma. Nazvat ho sociálním případem však nebylo přesné. V Belgii vlastnil sedm nemovitostí, minimálně ze dvou z nich mu plynuly pravidelné příjmy za pronájmem. Na bankovním účtu mu také přistávaly zajímavé sumy v cizích měnách.
Za štědré sociální výhody vděčil své diagnóze. Byl prý mentálně nezpůsobilý, duševně postižený. Takový klinický profil mu vystavili experti z věznice v Jamioulx, kde si odpykával třináct a půl roku odnětí svobody. Tato diagnóza významně přispěla ke zkrácení trestu. Ven se dostal po třech letech.
Po měsících trápení a znásilňování mu už nepřišly atraktivní, přispal je proto sedativy, obalil igelitem a zaživa pohřbil na zahradě.
