Historie uzlování v policejní praxi
Když dnes vyšetřovatelé kriminálních případů mohutně spoléhají na stopy DNA, rozbory chemických látek v nalezených vláknech anebo zaměřují polohu lidí pomocí signálu z mobilního telefonu, působí vedle toho obor forenzní analýzy uzlů až dětinsky prostě a středověce. Oprávněně.
Je však třeba dodat, že uzel anebo smyčka posloužily coby významná stopa nebo rovnou jako předmět doličný kriminalistům mnohokrát. Dávno před tím, než do praxe přešly moderní forenzní vědy jako balistika a daktyloskopie.
Dříve platilo, poněkud paradoxně, že tím hlavním usvědčujícím prvkem uzlů byla jejich neznámost. Z více než 4 000 variant uzlů byla zaužívaná jen hrstka, a ty méně obvyklé zpravidla byly spojeny s konkrétními profesemi, národy, etniky.
V 19. století vám na počkání trojlístkový uzel uváže nejspíš jen Číňan, protože si jím dopínal tradiční pánskou vestu. A na stejném principu pak zdobný knoflíkový nebo dekorativní plafónový uzel zvládla jen Číňanka. Což je detail, který se v případu, v němž byl jedním z podezřelých někdo z Asie, docela hodil.