Potemnělé ulice metropole, která si nemůže dovolit zaplatit kvalitní noční osvětlení, veřejnému pořádku neprospívají. A když pak někde zaburácí série výstřelů, hlídce ze silně redukovaného policejního sboru to na místo činu trvá neskutečně dlouho. Pokud ji tedy vůbec někdo zavolá. Sedmdesátá léta se New Yorku totiž vážně nevyvedla.
Desetimilionová metropole, dosud optimisticky nazývaná Velkým jablkem, se stala jablkem zahnívajícím. Rozkládala se zevnitř, sociálně i ekonomicky. Město ještě pořádně nevyčichlo po stávkách sanitačních služeb a popelářů, z neklidu po surově potlačených demonstracích lidskoprávních aktivistů a po korupčních skandálech v odborech a policejním sboru, a už tu byla finanční krize roku 1975.
Radnice si k zajištění základních služeb vypomohla půjčkami ve výši 2,3 miliardy dolarů, které však nebylo z čeho splácet. Ořezat platy zaměstnanců města a houfně propouštět se jevilo být jediným řešením. O práci přišlo čtyřicet tisíc lidí, převážně policistů. Na ulicích to bylo hned znát. Krysy vylezly z kanálů, kriminalita strmě narostla. A to nejen „běžné“ pouliční vandalství nebo stále častější žhářství. V roce 1976 bylo v New Yorku spácháno 1 800 vražd.
Times Square patřilo pasákům a prostitutkám, předměstí ovládli dealeři drog a znesvářené gangy, metru kralovali bezdomovci. A pětadvacetihodinový blackout, výpadek elektřiny z léta 1977, strhl bouři násilností a rabování. Za mřížemi přeplněných věznic skončily tři tisícovky provinilců. V průběhu oněch divokých let jeden milion Newyorčanů raději natrvalo změnil adresu. Nechali za sebou vyprázdněné celé bloky bytů. Stěhovali se jinam, kde se nemuseli topit ve špíně a kde se žilo bezpečněji.
Na atmosféře zmaru, strachu a nevymahatelnosti práva se svezl i Samův syn. Vyšinutý maniak, který si při procházce ulicemi zevnitř se rozkládajícího města vybíral svůj další cíl. Až ho nalezne, bez milosti do něj vystřílí celý bubínek z revolveru Bulldog ráže .44 Special. Tak jako už mnohokrát předtím.























