Zi Peppi Jencu (1893-1976): „Nedokážu říci ne“
Genco Russo na pohřbu svého přítele Dona Cala Vizziniho
Do světa staré mafie však patřil i Genco Russo, známý jako Zi Peppi Jencu, hrubián, nevzdělanec, který i jako vlivný byznysmen a politik od křesťanských demokratů plival na podlahu a bydlel v domě, kde se muselo chodit na záchod k díře na dvoře.
Nebyl však jen vulgární a neomalený, byl též mazaný, úskočný. Samozřejmě násilnický a bezskrupulózní, právě to mu vyneslo už ve dvacátých letech minulého století mafiánskou moc. Naplno však začal zářit po druhé světové válce. I on se stal díky spojencům starostou. S pomocí církve ovládal banky, policii, organizoval rolnická družstva, jeho organizace byla zprostředkovatelkou mezi zemědělci, vlastníky půdy a státem.
K nelibosti ostatních mafiánských šarží čněly jeho fotky v novinách, dával rozhovory na všechny strany. Podporoval v nich obraz mafiána jako muže cti: „Je to v mé povaze. Nemám postranní úmysly. Mohu-li prokázat laskavost, ať komukoli, udělám to, takový už jsem… Nikomu nedokážu říci ‚ne‘.“
Podporoval monarchisty a separatisty, i on však doputoval ke křesťanským demokratům, scházel se s poslanci i ministry, měl skvostné politické konexe. Po dva roky byl za křesťanskou stranu městským radním. Musel však odstoupit kvůli obviněním, která na něj snesl jeho milovaný tisk, a na konci šedesátých let jej soud dokonce poslal na pět let do vězení. Nepomohla ani petice, kterou na jeho obranu podepsali politici, kněží, bankéři, lékaři, právníci i byznysmeni.
To předznamenalo jeho pád. Typický představitel veřejné postavy, která „byla schopna zmocnit se a plnit funkci velitele, ochránce, mediátora a rádce“, jak o něm napsala komise pro boj s mafií, zemřel v roce 1976.
