Když jej přišli agenti jednoho dne ráno roku 1989 zatknout, nekladl odpor, nevzpíral se, jen zdvořile požádal o chvíli strpení, rád by se osprchoval a slušně oblékl. Při oné razii zatkli spoustu lidí z jeho zločinecké „rodiny“, jejich šéf však mezi nimi na služebně svítil. Zatímco jeho lidé byli navlečeni v teplákových soupravách a teniskách, Giovanni Riggi tam vkráčel ve skvěle padnoucím obleku, navoněný, elegantní. Jako by šel na obchodní jednání.
„Když jsme jej přivedli do cely a on do ní vešel, všichni se postavili do pozoru,“ vzpomínal Robert Boccino, specialista na organizovaný zločin v New Jersey. „Byl to působivý chlapík.“
Souhlasili i Riggiho mafiánští kolegové. „Byl džentlmenem ze staré školy,“ citoval jednoho z nich server Gangsters Inc. „Byl posledním legitimním bossem a nikdo jako on už nikdy nebude,“ dal zaznít dalšímu povzdechu z mafiánského prostředí server Cosa Nostra News, „měl skoro prezidentské způsoby.“
My jsme velmi proodborový stát
Narodil se v roce 1925 a rozhodně se nepotácel na společenském dnu. Absolvoval střední školu, na níž byl zvolen třídním prezidentem i nejoblíbenějším studentem, za druhé světové války sloužil jako letecký mechanik, opravoval letouny B-17 a B-52. Po návratu domů se však rozhodl zapojit do Cosa Nostry, sám prý váhal, přiměl ho údajně až jeho otec, který byl ve světě zločinu jako doma. A synkovi se dařilo, stal se blízkým spolupracovníkem Simona „Instalatéra“ DeCavalcanteho, jenž svou rodinu z New Jersey dostal až do prestižního Výboru, který vládl a organizoval činnost mafie po celých Spojených státech.
Legendy mafieAl Capone, Bugsy a Lucky změnili mafii. A také Las Vegas a Sicílii  Al Capone, Bugsy Siegel a Lucky Luciano na dobových policejních záběrech. |
Pilířem obchodních aktivit rodiny DeCavalcante byly odbory stavebních dělníků a Giovanni Riggi, známý pod přezdívkou „John Orel“, se do nich rychle zapojil. Od roku 1963 fungoval jako obchodní manažer nechvalně proslulé odborové pobočky Union Local 394, ostatně, v letech 1942 až 1959 jí vládl právě jeho otec. Giovanni Riggi neměřil vlastní úspěch ve funkci „osobním prospěchem, ale tím, čeho dosáhl pro komunitu, zejména pro mladé“, psal v nekrologu oslavně plátek Around About Peterstown.
Pokud se komunitou myslí rodina a rodinou mafie, článek nelhal. Giovanni Riggi, který se stal v roce 1976 faktickým a o čtyři roky později i oficiálním šéfem rodiny DeCavalcante, byl obratným „odborářem“. Zařizoval mafiánům fiktivní pracovní místa, aby se mohli před státními orgány vykázat řádnými příjmy, vydíral zaměstnavatele, vyváděl z odborových pokladen stovky tisíc dolarů za rok. Pokud stavební firma zaplatila mafii tučné výpalné, dovolil Riggi, aby najala nečleny odborů, což ji ve srovnání s tím, kolik by musela zaplatit odborářům, na platech ušetřilo třicet až čtyřicet procent.
Odbory byly v New Jersey ve službách mafie. A Giovanni „John the Eagle“ Riggi (první vpravo) byl po třicet let jejím šéfem.
Jeho kontrola na stavebním sektorem v New Jersey byla úplná a totální. „Ani jeden hřebík neprojde skrz zeď, aniž bychom z toho něco neměli,“ říkával prý „ochránce komunity“. „Za Riggiho pozvedla rodina DeCavalcante vydírání skrze odbory na uměleckou práci,“ složil mu poklonu státní agent Lee Seglem. Jeho moc dospěla do bodu naprosté samozřejmosti, nepotřeboval vyhrožovat, stačila mu gesta.
Když měl jednou jednání s šéfem stavební firmy, který v předtuše problémů oslovil policisty z jednotky proti organizovanému zločinu a ti napíchali štěnicemi jednací stůl v restauraci, kolem nějž měla schůzka proběhnout, průběh schůzky agenty šokoval. Čekali, že Riggi bude neomaleně vydírat, řekne si o obálku s penězi, pohrozí. Nic takového.
Z mafiána pejskařVymáhal dluhy, dělal pro mafii. Teď zachraňuje psy a kočky  |
„Já jsem John Riggi. Chtěl jsem vám jen říci, že New Jersey je velmi pro-odborový stát,“ řekl jen. A pak pouze seděl a potřásal si rukama. Jeden za druhým se totiž od stolů v restauraci zvedali její hosté, kráčeli k Riggiho stolu, aby sdělili jeho partnerovi ze stavební firmy, jak skvělý muž Riggi je. Všichni to byli šéfové odborů z New Jersey. Byla jich plná restaurace, nescházel doslova jediný. Byla to dokonalá přehlídka korupce a moci. Účinná, působivá – a diskrétní, policejní odposlechy nenahrály jediné slovo, které by mohlo napomoci Riggiho usvědčení z trestné činnosti.
Svou diskrétností byl ostatně kápo proslulý, jeden z policejních zdrojů uvedl, že Riggi neváhal jet dvě hodiny k veřejné telefonní budce, aby absolvoval konverzaci, která nebyla než jednu minutu. Jeho zločinecká organizace si sjednávala schůzky nejprve v soukromých prostorách restaurace na tamním letišti, později preferovala veřejná místa, která neustále střídala. Z Riggiho úst zaznělo málokdy slovo, které by jej mohlo svědčit.
Ctihodný občan a štědrý sponzor
Kromě ostražitosti si Riggi jako ochrannou vestu pěstoval ještě jeden zvyk, velkorysou sponzorskou a charitativní činnost. „Jeho jediným zájmem bylo dobro ostatních,“ šíří Riggiho slávu článek z Around About Peterstown, který jsme citovali na začátku textu. Riggi byl podle něj docela jiný, než o něm tvrdí policie a tisk: „To, jak je popisován bulvárními novináři, se Riggiho pověsti doma nemůže dotknout. Je milován a ctěn těmi, kteří ho znali, těmi, kdo potřebovali podporu, a těmi, kteří s jeho pomocí změnili své životy.“
Simone DeCavalcante udělal z kriminální sítě formální mafiánskou organizaci. Jeho tvrzení, že má v žilách krev italské královské rodiny, mu jen pomohlo.
A nejsou to úplně vymyšlená a lživá slova. V mafiánské historii nakonec nejde o nic nového, vzpomeňme si na Al Caponeho vývařovny pro chudé z doby Velké krize ve třicátých letech. Že si Riggi svými penězi a dary zjednával sympatie místních lidí, přiznávali i policisté. „Lidé ve čtvrti Elisabeth jej milovali. Nikdo s námi nechtěl spolupracovat, to byl ten problém,“ nezastíral agent Boccino.
Za Riggiho peníze se postavilo basketbalové hřiště, šéfoval Komisi lidských vztahů ve městě Linden, která měla napomáhat klidnému občanskému soužití, dával štědré dary, stejně jako jeho otec, kostelu Svatého Antonína. Sponzoroval fotbalový tým Pop Warner, už v roce 1960 byl jmenován nejuvědomělejším občanem Lindenu a za své donorství byl uveden do tamní sportovní haly slávy. A to nejlepší na závěr: šéf mafie dotoval lindenskou policejní atletickou ligu.
„John byl jedním z posledních autentických mafiánských veteránů,“ prohlásil o něm s uznáním autor knih z prostředí organizovaného zločinu John Alite. Ostatně, Riggi znovu zavedl do mafiánské rodiny některé staré tradice a zvyky, které jeho předchůdce považoval za přežité. Policejní agent Seeglem souhlasí: „Byl možná poslední ze starých mafiánských šéfů v regionu. Přežil všechna velká jména.“ Skutečně, v pozici obchodního manažera byl 1986, jako konzultant ale radil odborům i poté, navíc měl funkci prezidenta oblastní rady. V čele rodiny DeCavalcante pak stál dlouhých třicet let, ve funkci byl tedy nejdéle ze všech svých mafiánských kolegů.
I na něj však došlo a nakonec musel byznys řídit z vězeňské cely.
Dávejte mu co proto. Každý den
Přes veškeré zabezpečovací mechanismy jej policejní odposlechy a kamery přece jen dostaly. V roce 1988 putoval za vybírání výpalného zejména od stavebních firem do vězení, o rok později mu stát přišil i praní špinavých peněz. Jeho renomé v sousedství to nijak nepoškodilo, na čtyři tisícovky ctihodných obyvatel podepsaly petici, podle níž Riggi nepředstavuje pro komunitu žádné nebezpečí.
VIDEO: Jak Top Gear testoval auto pro albánskou mafii |
Jenže Riggi se nevyhýbal ani násilí. „Chci, abys tomu chlapovi dával zabrat každý den. Každý zasraný den,“ nařídil svému podřízenému a na mysli měl vlastníka stavební společnosti, který se zdráhal výměnou za sociální smír na staveništi platit výpalné.
A došlo i na vraždy, ačkoli rodina DeCalvalcante nepožívá tak násilné pověsti jako jiné. V roce 1989 nařídil vraždu podnikatele Fredericka Weisse, šlo o službičku spřátelému mafiánskému šéfovi Johnovi Gottimu. „Dohodli jsme se, že má být zavražděn. Ve shodě s touto dohodou byl zabit,“ odtušil Riggi při výslechu lakonicky.
A nebyla to ojedinělá dohoda tohoto typu. Ještě před zatčením, v lednu 1988 se Riggi s Gottim shodli na zavraždění člena rodiny DeCavalcante a organizátora odborů dokařských dělníků Vincenta „Jimma“ Rotunda. Provinil se tím, že do rodiny zavlekl zločince, kteří se později stali policejními informátory a svědčili proti Riggimu.
V roce 1978 nechal Riggi popravit Johna Suarata, strýce jednoho člena rodiny. Zavražděný byl v dědickém sporu se svou sestrou a intervence ve při vynesla Riggimu popularita v řadách mafiánského mužstva. Další Riggiho obětí byl majitel developerské firmy Vincenzo Sorce.
Tresty se mu kumulovaly a snižovaly, podle schopnosti vyšetřovatelů a jeho ochoty mluvit, z vězení však John Riggi neodešel dříve než v roce 2012. Zemřel 3. srpna 2015. „John M. Riggi, obchodní agent odborové pobočky Laborers Local 397, veterán vzdušných sil, věnoval svůj život své rodině,“ stálo v oficiálním prohlášení o jeho smrti. Byla to pravda, až na to, že onou „rodinou“ byla mafiánská rodina DeCavalcante.
