Podniká v nemovitostech, vlastní bar, investuje do řady dalších projektů a k tomu dál úspěšně zvládá fotbalovou kariéru, kromě české reprezentace hraje ve španělském prvoligovém klubu Getafe CF.
V jeho podnikatelských aktivitách hrají hlavní roli virtuální realita, počítačové hry. V Tuchoměřicích u Prahy postavil pro své hráče Gaming House a kromě mladých talentů jsou členy jeho týmu Sampi i mezinárodní šampioni a české hvězdy her jako FIFA, NHL či Fortnite.
Sezení dnem i nocí u počítačových her však Jankto nepodporuje. Ačkoliv investuje do virtuálního byznysu, zdůrazňuje důležitost fyzického tréninku. „Zásadní je být fit a mít čistou hlavu,“ říká.
Odpočíváte vůbec někdy?
Odpočinu si prací. Jsem workoholik.
Je pravda, že toho stíháte opravdu hodně, vaši kolegové z reprezentace většinou „jen“ hrají fotbal.
Obzvlášť u mladých lidí nesnáším, když nic nedělají. Nechápu, jak se někdo může poflakovat. Tisíce lidí jen chodí do školy, potom přijdou domů a nic. A jsem háklivý ještě na jednu věc, když mi někdo řekne, že v sobotu nebo v neděli nedělá. To v mých firmách neexistuje, kdyby mi někdo řekl, že je víkend, ať mu zavolám v pondělí, tak letí.
Někteří lidé třeba ale potřebují na chvíli „vypnout“.
Kdo dělá jen pondělí až pátek, udělá toho mnohem míň, než když pracuje i o víkendu. Nenutím nikoho pracovat 24 hodin denně, odpočinek je potřeba, ale ne celý víkend. Jiné je to u starších lidí, ale mně je pětadvacet let, jsem na vrcholu sil a daří se mi, takže toho musím využít na maximum.
Ale někteří vrcholoví fotbalisté vám řeknou, že jim příprava a rekonvalescence zabírají veškerý čas.
Spíš nechtějí dělat nic jiného nebo je to nezajímá nebo si možná neuvědomují svůj potenciál. Jsou spokojeni tam, kde jsou. Vždyť mají často jen jeden trénink denně, potom nějakou masáž, oběd a zbytek dne volno. Znáte nějakého jiného špičkového fotbalistu, který podniká?
Mě spíš napadají jména fotbalistů, kteří rozjeli podnikání po skončení kariéry a moc dobře to nedopadlo...
To je něco jiného. Většinou někomu dají peníze, často pofidérnímu finančnímu poradci, který je slušně řečeno podvede. Já hovořím o tom, když se fotbalista snaží ještě během kariéry budovat nějakou značku. Vím, že třeba Lukáš Vácha dělal svoje projekty, ale podrobnosti nevím. Přece jen je to Sparťan a ty já obecně moc nesleduju (smích).
Co vlastně jiní fotbalisté z velkých lig, z české reprezentace, dělají s vydělanými penězi, když nepodnikají jako vy?
Hodně z nich investuje do nemovitostí, což je ta nejlehčí podnikatelská činnost. V české lize bych to moc neřešil, kromě Sparty, Slavie možná Plzně mají všichni běžné průměrné platy.
Fotbalisté si často pořizují hospody, vy také přece jeden bar, v Praze na I.P. Pavlova, máte.
Před čtyřmi lety jsme ho s kamarádem založili, byla to jedna z mých prvních podnikatelských aktivit, ale potom jsem ho už osobně nevedl, mám tam schopného provozního. Šlo to dobře, ale co jsme první rok vydělali, bylo rychle pryč. Na rok a půl jsme museli zavřít. Ale to je podnikání, když jeden projekt nevychází, vydělávají vám jiné. Je důležité nesázet všechno na jednu kartu. Nikdy nepočítám s tím, že mi vyjde úplně všechno. Podnikatel by měl mít portfolio rozdělené do více odvětví, nikdy nevíte, kde přijdou problémy.
Proč se už provozování baru neúčastníte?
Věnuju se potenciálně výhodnějším projektům, které mohou vydělávat daleko víc peněz. Největší potenciál vidím ve spojování virtuální reality s reálným světem a baví mě to už od deseti let.
Asi máte na mysli svůj Gaming House v Tuchoměřicích, četl jsem, že jste do jeho založení v roce 2019 investoval 30 milionů.
Bylo to trochu jinak. Kdybych měl vzít třicet milionů a vpálit je do Sampi (Janktův progamingový esportový klub Team Sampi – pozn. redakce), nemusela by to být dobrá investice. Ale z těch peněz se hlavně kupoval dům, takže pokud by se cokoliv stalo, vždy máte nemovitost, kterou můžete prodat. Nechci se chválit, ale byla to výhodná investice proto, že to je dva v jednom – nákup nemovitosti a zároveň investice do růstu týmu.
Takže bar, herní Team Sampi a další vaší podnikatelskou aktivitou je Projekt Live Penalty...
Zatím nemůžu být konkrétní, ale vypadá to velmi dobře. Zde jsem jen investor, ale potenciál je podle mě obrovský. Obecně řečeno, je to česká aplikace, díky které se můžete propojit se slavnými hráči a kluby. A dát třeba gól Buffonovi.
Furt stejný blázen
Vy jste hlavně špičkový fotbalista, na vrcholu kariéry, dáváte rozhovory spíš o své kariéře, nebo o podnikání?
Poslední rok to bylo spíš o podnikání, každý týden vyšel nějaký rozhovor a už jsem se to snažil zastavit. Měl jsem pocit, že už to je kontraproduktivní, vzhledem k mé fotbalové kariéře. Tohle je první rozhovor po dlouhé době, se kterým jsem souhlasil.
Máte syna, velmi brzo jste se stal otcem. Jak vás to změnilo?
Já jsem furt stejný blázen.
Mohl byste to vysvětlit?
Ne snad, že bych byl ADHD, ale jsem takový flegmaticko-cholerický typ. Dokážu všechny seřvat, poslat někam, ale to jsou jen minuty černa, jinak funguju hodně racionálně. Dám vám příklad, potkám někoho na ulici, řekne mi, že jsem úplný blbec, nadává mé rodině, ale já nereaguju, s tím umím pracovat, zatímco někdo by ho byl schopný zabít. A někdy se dokážu vytočit kvůli maličkosti, třeba když nemůžu najít ovladač od televize.
Vám se stává, že někdo na ulici nadává vaší rodině?
Stále. Na ulici, na stadionu... V Itálii to funguje tak, že když se dařilo, měli vás za boha, když ne, lidi si vás našli jen proto, aby vám mohli vynadat. Pomohlo mi to v tom, že mi přestalo spousta věcí vadit, jsem mnohem odolnější kvůli kritice než dřív. Myslím, že mentalita, práce s psychikou, je u vrcholových sportovců nejdůležitějším aspektem úspěchu.
Je pravda, že je mnoho případů obrovských talentů, které nikdy nedokážou v ostrém zápase předvést to, co umějí na tréninku.
Přesně tak. Ačkoliv se to nezdá, tlak na psychiku je ve sportu obrovský. A nejen u sportovců, ale také u politiků, u podnikatelů, mentální stránka je hrozně důležitá.
Když je největší problém jedna silnice
Teď jste ve Španělsku, byl jste v Itálii, když porovnáte životní úroveň, jak by Česko uspělo?
V Česku máme všechno, vůbec si neuvědomujeme, jak dobře se máme. Máme minimální nezaměstnanost, všichni máme co jíst a pít, každý si může koupit iPhone, ačkoliv se to nezdá, máme skvělé úřady, úředníky, šikovné řemeslníky... Když to porovnám se Španěly, Češi jsou hrozně šikovní a dokážou spousty věcí. Ale máme tendenci vyhýbat se velkým věcem, radši se držíme zpátky, v komfortní zóně, jsme moc opatrní. Zatímco v Americe, ve Španělsku se lidi nadchnou a jdou do všeho.
Takže ve Španělsku se má běžný člověk hůř?
Podle mě ano. Podívejte se, v posledních letech se nejvíc řeší D1. Náš největší problém, kolem kterého je nejvíc humbuku, je jedna rozbitá silnice. To je teda problém... Jenže Češi si stejně neustále stěžují, mají to v povaze. Na druhou stranu, díky neustálému hledání problémů se spousta věcí zlepší.
Jak se podle vás Češi poprali s pandemií, uspěli?
To je věc, na kterou si mohou stěžovat. Zavírá se všechno, musejí se nosit respirátory. Myslel jsem si, že to očkováním skončí, ale kvůli lidem, kteří ho odmítají, bohužel restrikce pokračují a nemůže se pořádně našlápnout ekonomika. Tohle mě štve. Přestože jsem očkovaný, mám negativní testy, nemůžu dělat stejné věci jako dřív. Ale buďme rádi, že covid není jako španělská chřipka a tolik nezabíjí.
Jaký je váš největší životní cíl? Máte nějakou metu, které byste chtěl dosáhnout?
Stále si říkám, že jsem ještě neudělal nic, čím bych všechno úplně převrátil. Jednu obrovskou, šílenou věc. Myslím si, že s Live Penalty by se mohlo povést něco velkého, tam mám velká očekávání.
Když vedle sebe postavíme špičkového fotbalistu a špičkového hráče e-sportu, kde se dá dnes vydělat víc peněz?
Ve Fortnite před dvěma lety, před koronavirovou krizí, vyhrál první hráč turnaje víc než Djokovič při výhře ve Wimbledonu. Ale to jsou největší turnaje, League of Legends, Counter-Strike... Jejich top hráči vydělávají miliony. Ale těch zase tolik není.
V Česku někdo takový je?
Ne, jsme příliš malý trh, nemáme hvězdy. I kdybychom spojili Česko, Maďarsko, Německo, stejně bychom byli slabí. Třeba v Jižní Koreji je e-sport číslo jedna. Před fotbalem, tenisem atd. V našem regionu je asi nejdál Polsko, v Katovicích se pořádá obří turnaj v Counter-Striku, sleduje ho plná dvacetitisícová hala. My také máme plány vyprodávat haly, hrát jednou třeba v O2 aréně, ale to se teď samozřejmě zpomalilo.
Proč to u nás zatím nešlo?
Je u nás hodně organizací a týmů, které se snaží. Problém ale je, že se zatím nenašel velký organizátor, který by do toho nalil několik stovek milionů a e-sport u nás rozjel. Pokud by naši hráči měli vidinu zisku, mnohem víc by do toho šli a úroveň by letěla nahoru. Dřív jsme se ptali, zdali se u nás e-sport vůbec prosadí. Teď už tady je otázka, jak vysoko může vyletět.
Váš Team Sampi vydělává, nebo ho musíte dotovat?
Udělal jsem si byznys plán na pět let. Jdeme nahoru, máme partnery, něco se nám dostává zpátky, ale jsme stále ve fázi růstu, časem to bude mnohem lepší.
Jak dobrý hráč jste vy?
Šlapal jsem do toho tak před deseti lety, na mistrovství republiky ve FIFA 13 jsem byl čtvrtý. Ale to tady byl e-sport v naprostých začátcích. Hrál jsem za jídlo a cesťáky, dnes hráči na této úrovni berou normálně plat.
Jak vlastně vypadá trénink na „gaming“? Dá se skloubit s tréninkem vrcholového fotbalisty?
Nedá. Špičkoví hráči e-sportu mají neuvěřitelné tréninky, strašně náročné. Zkuste sedět šest hodin za počítačem a po celou dobu se na hru stoprocentně koncentrovat. Proto dbáme na to, aby se naši hráči při tréninku hejbali, mají u nás posilovnu... A myslím, že už si uvědomují, že bez fyzické přípravy nemůžou hrát na počítači na špičkové úrovni.
A vy jste to dohromady zvládal jak?
Po tréninku jsem přišel domů a hrál jsem tři čtyři hodiny. Ale to jsem ještě nehrál fotbal na vrcholové úrovni, to by nešlo vůbec. Když dnes vidím patnáctileté poflakovat se po ulici, alkohol, cigarety... Je mi z toho smutno, kolik by toho v tomhle věku mohli dokázat.
Jste nominován na Esquire Mana. Co podle vás ve 21. století definuje muže?
V dnešní době někteří lidé nejsou upřímní. Čekáte, že jim můžete důvěřovat, tváří se, že je všechno v pořádku, ale potom se dozvíte, že všechno bylo jinak a že vás podrazili. Takže opravdového muže podle mě definuje loajalita.
