1 Nechat se zapíchnout propiskou, co letí z mrakodrapu
Šlo by svěřit roli smrtící zbraně peru shozenému z Empire State Building, budově vysoké 381 metrů? Záleží na modelu, který byste si z papírnictví odnesli. Propiska bez sponky se bude v letu motat a poletí pomalu. Příjemná srážka s lebkou to věru nebude, ale úkol mine.
Kvalitní ocelové pero se sponkou očekávání splní. Sponka udrží pero hrotem dolů, bude vlastně fungovat jako křidélka šípu. Pero tak zrychlí na 300 kilometrů v hodině a zabodne se do hlavy jako tyč.
Pro porovnání, fotbalový míč by se vám po vyhození z vrcholku Empire State Building odrazil od hlavy do čtvrtého podlaží, ale o život by vás nepřipravil. Poletí nanejvýš rychlostí 87 kilometrů v hodině. Baseballový míček dosáhne na 150 kilometrů v hodině, ale i ten se na vás podepíše „jen“ otřesem mozku.
2 Ubdít se k smrti
Zabít se spánkovou deprivací se zdá být trefou do černého. Zdá se totiž, že dlouhodobé odpírání si spánku je vražedné, i když autoři knihy přiznávají, že důvody nejsou zcela známé. Odkazují však na pokus, brutální, při němž vědci s pomocí roztočeného kola pod nohama nenechali usnout potkany. Po čtrnácti dnech absence spánku hlodavci zemřeli. Jako protilátka nepomohlo nic, ani antibiotika, ani víc jídla. Pouze spánek.
Vysvětlení významu spánku se podle knihy rýsuje. Při bdění mozek produkuje jedovaté odpadní bílkoviny, při spánku se jich zbavuje. Proto je spánek pro naše tělo tak silným imperativem.
To však dělá ze spánkové deprivace velmi nepraktickou cestu k sebevraždě. „Spánek asi bude jedinou lidskou potřebou, která je tak silná, že vlastní vůlí na její nedostatek nikdy nezemřete,“ konstatuje kniha. Dodává: „Mraky lidí už zemřely tím, že odmítly vodu, teplo nebo jídlo, ale nikdo nikdy v dějinách lékařství nebyl schopen odmítat spánek až k smrti.“
3 Živit se jen rychlým občerstvením z benzinky
Pokud nemají pod pultem multivitaminy, pokud budete moci sáhnout jen po párcích v rohlíku, chipsech, tyčinkách a limonádách, je to velmi nadějná cesta k odchodu ze světa. „Rychlé občerstvení totiž nemá prakticky žádné vitaminy a minerály,“ připomíná kniha. A líčí, jaký průběh by benzinková dieta měla: Po měsíci se projeví první známky kurdějí, krvácení z dásní, vyčerpanost, skvrny na kůži. Po dalším měsíci už tělo nebude schopno kapiláry opravit. „Takže vykrvácíte,“ zní verdikt.
4 Nevylézt z postele
Jakkoli se to zdá jako neškodný nápad, je to docela jistý způsob, jak zemřít, oznamují autoři. A vypočítávají: Už po čtyřiadvaceti hodinách atrofují svaly, poté ubývají i kosti. Vodorovná poloha nám vhání mezibuněčnou tekutinu do obličeje, naruší tak zrak, smysl pro rovnováhu, čich. Ležení nás ohrozí krevními sraženinami, protože kvůli němu stojí krev.
A pak tu jsou proleženiny, vznikají kvůli tomu, že jsou cévy stlačovány mezi kosti a postel, kůži se nedostává kyslíku. Z puchýřů se stanou otevřené rány vystavené infekci, bakterie zvnějšku vstoupí do krevního řečiště, nastává sepse. Tělo se jí masivně brání, klesá tlak, selhávají ledviny, zrychluje se dech, nejde polykat. Po odumření jistého počtu mozkových buněk nastává kóma. „A to všechno jen kvůli tomu, že ležíte v posteli,“ podotýkají autoři.
5 Nechat se vysát od komárů
Pokud odhlédneme od malárie, dokážou nás komáři uštípat k smrti? Podle knihy se o neoficiální experiment pokusili výzkumníci v Arktidě, po jedné minutě v komářím mraku na sobě každý napočítal přes devět tisíc štípanců.
Z oné inventury autoři vycházejí a líčí, co by přineslo delší dostaveníčko s komáří masou. Po patnácti minutách vás připraví o 15 procent krve, po třiceti minutách 30 procent, klesá tlak, srdce musí zrychlit, nohy a ruce chladnou. Čtyřicet minut znamená ztrátu dvou litrů krve a kritický stav, úzkost, zmatenost, srdce bije rychleji než stokrát za minutu, tkáně nohou a rukou odumírají. Po pětačtyřiceti minutách a více než 400 tisících štípancích už srdce nedokáže udržet minimální potřebný tlak, následuje šok, srdeční zástava, odumírají mozkové buňky, k úplné smrti zbývá tři až sedm minut.
6 Nechat se zabít hlasitou hudbou
Záleží na provedení. Skrze sluchátka si podle knihy ani tím nejhlasitějším grind corem z mozku kaši neuděláte. Ovšem vystavit tělo burácejícímu nářezu z ohromně výkonných reproduktorů, to je jiná liga. I když jen teoreticky. Pokud by se totiž tělo vystavilo působení 194 decibelů (cokoli nad tuto hranici už není hudba, ale rázová vlna), nejenže by nám zvuková vlna vyrazila ušní bubínky, zvětšila by nám plíce, ty by nám zničily plicní sklípky, prostředníka mezi plícemi a krví. Kyslík by se nedostával do oběhu. Udusili bychom se.
Je to však jen hypotetická možnost, dodávají autoři. Nejsilnější reproduktor světa, o němž vědí, houkačka pro testování toho, co vydrží družice při startu rakety, totiž zvládne vyprodukovat pouze 154 decibelů.
7 Nechat se ušlapat nebo umačkat v davu
To samozřejmě možné je, usoudí i laik, stačí mu k tomu několik hrůzných novinových zpráv o neštěstích, které si udržel v paměti. Jenže kolik lidí bychom potřebovali, aby nám jejich tlak ublížil tak, že nás umačká?
Hustý dav má koncentraci čtyř lidí na metr čtvereční, při šesti lidech už je pohyb skoro nemožný. Sedm až osm lidí na metr čtvereční už je koncentrací smrtonosné tlačenice, dav se podobá tekutině. Následují dva scénáře, buď dotyčný upadne na zem, potom je šest lidí, kteří spadnou na něj, dost na to, aby jeho bránici zabránili v dýchání.
Nebo se najde okamžik, kde bude hustota kolem vás činit deset jedenáct lidí na metr čtvereční. Aby to tak bylo, musí na ně tlačit ohromná síla ostatních. Ocitnete se mezi dvěma protiběžnými vlnami. Na vaši bránici bude působit pět set a více kilogramů. „Do patnácti sekund ztratíte vědomí. Pokud bude tlak trvat déle než čtyři minuty, nezvratně vám to poškodí mozek a vy zemřete,“ bez soucitu a zastírání konstatují autoři.
8 Sníst 13 134 čokoládových sušenek na posezení
Pro případnou sebevraždu v osobitém stylu je to efektivní cesta. A bolestivá. Zlom přijde už kolem šedesáté sušenky, plyny vznikající při jejich trávení totiž způsobí explozi žaludku. „Dá se říci, že zemřete na krknutí,“ shrnují čtenáři autoři.
Druhou výzvou je zvětšení žaludku, kapacita běžného žaludku jsou čtyři litry potravy, poté začíná jeho velikost utlačovat ostatní tělesné funkce. Například skřípne žílu, která pod ním prochází a přivádí krev z břicha do srdce. Nad sebou zase utlačuje plíce. V tomto ohledu je podle autorů hraničních devadesát sušenek, které kapacitu žaludku zvětší na šest litrů.
Pak je tu ještě septický šok. Tím reaguje imunitní soustava na masivní invazi bakterie Clostridium perfringens, kterou vyvolá provalení keksů do břicha. Intenzita oné imunitní reakce může být tak velká, že jedlíka zabije. Zánět, krevní sraženiny, omezení průtoku krve, plynatá sněť, vypočítává kniha. A proč si vybrala právě počet 13 134? Protože právě tolik sušenek spořádala podle autorských propočtů v 4 378 dílech seriálu Sezame, otevři se! postava Keksíka.
