„Debatovala jsem s jedním ze spolupracovníků, jehož hypotéza říkala, že muži, kteří si jsou méně jistí svou maskulinitou, budou s menší pravděpodobností žádat o zpětnou vazbu ohledně sexu. Okamžitě mě napadlo, že na tom vlastně nesejde. Protože pokud žena cítí, že si je její partner nejistý, nikdy mu neřekne pravdu,“ popisuje spoluautorka studií Jessica Jordanová z Univerzity Jižní Floridy. Výzkum měl její domněnku potvrdit, nebo vyvrátit.
Je dalším nahlédnutím do alchymie kulturně nastavené mužnosti a následků, které s sebou nese, když má muž za to, že společností nastavená měřítka nesplňuje. Většina dosavadních studií se zaměřovala na to, jak kulturní náhled na maskulinitu dopadá na muže a jejich chování, připomíná The Free Press Journal.
Studie Jordanové vydaná v magazínu Social Psychological and Personality Science se na věc dívá z ženské perspektivy. Její základní zjištění, k kterému dospěla na základě tří výzkumů, zní, že ženy se snaží chránit partnerův pocit mužnosti. Dokonce i na vlastní úkor. A vlastně i na úkor šancí na cestu k lepšímu sexu.
Stereotyp s kolotočem následků
První studie ukázala, že ženy, které vydělávají více než jejich partneři, mají dvakrát větší tendenci předstírat orgasmus než slečny a paní, které vydělávají méně než muž. Společensky konstruovaný stereotyp maskulinity totiž předpokládá, že vyšší příjem by měl mít v páru muž. Pokud to nesplňuje, vzniká samozřejmě předpoklad, že je jeho vnímání vlastní mužnosti oním faktem otřeseno. A že si zasluhuje ochranu před nepříjemným faktem, že „selhal“ i v posteli. Zatímco muž, který předpoklad vyššího příjmu dodržuje, po shovívavých lžích tolik nevolá.
Podobným směrem ukazuje i druhý výzkum. Vyjevil, že pokud si ženy myslely, že jejich partner si není jistý svou maskulinitou, předpovídalo to, že budou předstírat uspokojení. A to následně opravdu vedlo k menšímu uspokojení, větší úzkosti a méně upřímné komunikaci.
Třetí výzkum proces trochu objasnil. Prozradil, proč mají ženy tendenci zdržet se upřímné komunikace s partnerem, který si je svou mužností nejistý. Jeho úzkost vzbuzuje totiž úzkost i na jejich straně.
Studie však přichází s důležitým dodatkem, připomíná portál Health Day. Špatná komunikace není chybou ani mužů, ani žen, zdůrazňuje Jordanová. Máme ženám vyčítat, že udržují partnery v klamu, že brání upřímné komunikaci, tedy posunutí intimních hrátek k většímu uspokojení? Není to tak prosté.
Ujištění, že sex byl skvostný, jehož se muži od ženy dostane, byť je nepravdivé, dá muži dopřát pocit větší mužnosti. „A to je něco, co po mužích v naší kultuře chceme. Společnost říká, že by muži měli být velmi chlapští. A muži mají tendenci myslet si: měl bych být mužný, měl bych svou chlapskost dávat najevo. Ženy jim toho tedy pomáhají dosáhnout,“ popisuje Jordanová.
A dodává, že na to ženy doplácejí. Za absenci upřímné komunikace platí svým vlastním menším uspokojením. Jordanová však soudí, že následně na podvod s předstíraným orgasmem doplácejí i muži.
Co s tím? Zkusit k sobě přistupovat jako dvě unikátní sexuální bytosti. Nenechat se svazovat požadavky předepsanými společenskými schématy. „Když společnost vytváří nemožné standardy mužnosti,které se mají dodržovat, nevyhrává nikdo,“ cituje Jordanovou list New York Post. Vedoucí studie, jejímiž dalšími autory byli mimochodem tři muži, soudí, že základem je vsadit na vlastní standardy a sexuální potřeby a jejich pochopení. Bez pout diktované ideální chlapskosti bude cesta za sexuálním uspokojením i za komunikací o něm snazší, dodává práce.
