Každý z páru má své potřeby a touhy, a ty se nemusejí vždy potkávat. A protože se zároveň svazky řídí monogamním režimem, následkem je tenze, jak shrnuje na serveru Psychology Today velmi výmluvně profesor psychologie David Ludden: V případě zamítnutí sexuálních návrhů dlouhodobým protějškem nemůže dotyčný uspokojit svou sexuální potřebu, zároveň však nemůže, aniž by napáchal škody, hledat její naplnění mimo vztah.
A to může vést k frustraci, zejména dochází-li k odmítnutí častěji. Do hlavy se mohou vkrádat zneklidňující otázky: Znamená to snad, že nejsem dost dobrý? Že se něco děje, že se mezi námi něco mění? Mám začít být podezřívavý? Naznačuje to, že chce vztah ukončit, jen neví jak?
Čtyři verze, jak říci „ne“
Studie vydaná v magazínu Personality and Social Psychology Bulletin se proto zajímala o to, jak v partnerství dochází k odmítnutí sexu. A seznala, že máme celkem čtyři způsoby. Tím nejkonfliktnějším je jednoduše veskrze nepřátelská reakce, při níž se nezastírá frustrace z představy sexu s partnerem a navrch se „vysvětlí“ kritikou jiných aspektů vztahu.
Ke swingers party patří i odmítnutí, říká jejich účastnice Všem přítelkyním se svým koníčkem nechlubí, ale některým ano. Swingers party ostatně nepovažuje za nic nemístného. „Je to jako porno naživo. A kdo z nás se na porno nedívá?“ říká 25letá Radka. Swingers party absolvovala už několikrát. A upozorňuje, že k nim patří i odmítnutí a že „ne“ znamená opravdu „ne“. |
Podobně necitlivé je uhýbavé odmítnutí, nemusí mít přitom rovnou podobu předstírání spánku, dotyčný se prostě tváří, že žádný návrh na sex vůbec nezaznamenal. Třetí reakce je asertivní, je otevřenější, vstřícnější a otevírá prostor komunikaci, absence zájmu o sex se při ní vysvětlí zpříma, jasně a bez zaujetí taktiky „obrana útokem“.
Jakkoli je třetí verze očividně přijatelnější než předchozí dvě, nejlepší cestou, jak sex zamítnout bez toho, že by onen verdikt zanechal ve vztahu trauma, je podle studie čtvrtá reakce. Autorský tým pod vedením Amy Muisové a Jamese J Kima ji nazývá jako uklidňující odmítnutí. Sex takové „ne“ sice odmítne, ovšem za zdůraznění citu, žádostivosti, která jinak „funguje“, a možná i při jiné formě tělesného kontaktu, jako je například líbání.
Doporučení vědeckého kolektivu vycházejí z výzkumu, jehož se účastnilo osmadevadesát párů po osmadvacet dní. Nepřátelské odmítnutí podle analýzy výsledků pokusu přirozeně snížilo pocit spokojenosti ve vztahu. Uklidňující odmítnutí však nejenže nezanechalo žádné šrámy, pocit vztahové spokojenosti dokonce zvýšilo. Uhýbavé a asertivní odmítnutí se projevilo neutrálně, vztah podle vnímání partnerů ani nepoškodilo, ani neupevnilo.
Zjištění jsou podle autorů výzkumu užitečným signálem pro partnerskou praxi. Vědci tak kladou ujišťující, uklidňující odmítnutí jako funkční a důstojnou alternativu praxe, kdy žena nebo muž se sexem souhlasí navzdory tomu, že na něj nemá chuť, jen aby se vyhnuli konfliktu nebo aby druhému neublížili.
V Psychology Today David Ludden dodává, že čtyři varianty odmítnutí odrážejí komunikační vzorce, které věda zkoumá po čtvrt století, zdůrazňuje však, že žádný z nich není k zatracení. Každému jen přísluší jiná situace. Záleží na kontextu.
Pišme si o ženském zlu. Specifické mužské chaty podněcují nenávist Žijí v temných zákoutích internetu a spojuje je obviňování žen. Z nadvlády, z manipulace, z toho, že mužům odpírají sex, ale i naopak z promiskuity. Internetové komunity nepřátelské k ženám sahají až k nenávisti, dokonce k propagaci násilí. A síly se v nich přeskupují směrem k těm toxičtějším subkulturám, tvrdí aktuální studie. |
V případě menších nesouladů, konfliktů nižší intenzity je opravdu nejúčinnější uklidňující odmítnutí. Pokud však pár postihnou větší problémy, jako je nevěra nebo závislost, bývá nejpřípadnější asertivní zamítnutí. A to neublíží ani v případě nechuti k sexu, však svazek na rozdíl od uklidňujícího odmítnutí neposílí.
Nevěřte, že sex je spontánní
Server Big Think dává v souvislosti s výzkumem slovo respektované belgické terapeutce Esther Perelové, která otázku sexu v dlouhodobém vztahu vidí skrze vlastně docela protichůdné momenty, skrze naši potřebu jistoty na jedné straně, a potřebu nečekaného, vzrušujícího na druhé. Stálý monogamní vztah by měl zahrnovat závislosti i vášeň, jistotu i dobrodružství, bezpečí i tajemství.
Jak onen rozpor usmířit? Standardní poučka nás nabádá k tomu udržovat ve vztahu „novost“, vyvarovat se stereotypu. Onou „novostí“ se však obvykle rozumí nová erotická hračka, netradiční sexuální pozice, vzrušující spodní prádlo. „Ona novost však neznamená nové polohy. Nejsou to nové techniky. Novost je: jakou část sebe mi nabídneš? Sex je prostor uvnitř vás, do něhož vstupujete spolu s tím druhým,“ říká ve svém vystoupení v TED Talk.
A sdělněji poté vysvětluje, že páry, jimž se v dlouhodobém svazku prvek závislosti a svádění daří usmířit, si navzájem poskytují dost sexuálního soukromí, a erotická předehra pro ně není několik minut bezprostředně před pohlavním stykem, ale průběžná, vlastně celodenní aktivita. Chápou též, že vášeň není lineární, ale přichází a odchází, a nevěří mýtu, že sex je spontánní, který hlásá porno. Sex je podle Perelové předem uvážená činnost. „Je úmyslný. Záměrný. Soustředěný a přítomný,“ soudí.
