Jste vášnivým cyklistou. Co se vám na kolech vlastně tak líbí?
Spojení fyzické aktivity a dokonalého stroje. To mě fascinuje.
Přiznejte, kolik vlastníte kol?
Kola nesbírám, ale vlastním jich mnoho.
Jak si to mám vyložit?
Mám je různě rozesetá po světě. Těch, na nichž jezdím já osobně, je asi šest.
Eddy MerckxBývalý belgický profesionální cyklista, považovaný za jednoho z nejlepších cyklistů všech dob. V současnosti má vlastní továrnu na kola. |
Silniční, horská, nebo obojí?
Obojí.
Čím se při výběru kola řídíte? Designem?
To ne, podle toho si kolo nevybírám. Od doby, kdy do cyklistického průmyslu investuji, to navíc nemusím řešit, protože je dáno, odkud kola beru. Ale když jsem si kola vybíral, bylo to podle technické úrovně. Spoléhal jsem též na mínění autorů recenzí.
Teď tedy jezdíte na kolech Eddy Merckx, stejně jako vaše stáj, že?
Přesně tak. Mám jich několik. Dokonce jsem jediným člověkem na světě, jehož Eddy sám osobně změřil, aby mu postavili kolo.
Kolikrát za rok se do pedálů opřete? Kolik toho najezdíte?
Mnohem méně, než bych chtěl. Letos budu mít ujeto, odhadem, dva tisíce kilometrů.
Jedete za každého počasí?
Ne, jen když je hezky a neprší.
Jaký terén máte rád?
Nemám rád ostrá stoupání, jsem o dvacet kilo těžší, než bych na stoupání potřeboval.
Když jedete na stokilometrovou vyjížďku, co si berete za výživu?
Dvě lahve s čistou vodou. Většinou se zastavím na pivo a utopence.
Umíte si kolo seřídit?
Jen ty základní věci, moderní přehazovačky nechávám odborníkům. Favorita jsem kdysi uměl rozebrat do posledního šroubku, tenkrát mi nic jiného nezbývalo. Dnes ani nevím, kde to kolo skončilo.
Vaše manželka Michaela Maláčová také jezdí?
Ne, ta odmítá jakýkoli jiný sport než golf a lyžování. Už několik let ji tahám ráno do tělocvičny, ale vždy si najde nějakou kreativní výmluvu. V tom je přeborník. V životě jsem ji neviděl cvičit v posilovně. Ale golf hraje po celém světě, běháme spolu na běžkách a jezdíme s dětmi na hory. Má ale všude připravené jedno svoje kolo, až se jí bude chtít.
A co děti?
Ty jezdí zatím jen na malých kolech.
Kdo je učil jezdit, vy?
Ano, jsem klidný učitel, děti jsou učenlivé, je to příjemná práce.
Jen si zkuste jezdit v Kapském Městě!
Co vám vlastně jízda na kole dává?
Miluju kvalitní stravu. Jízdou na kole tuhle zálibu vyvažuji. (smích)
Tak jinak, co prožíváte, když jedete na kole?
Takhle je otázka příliš poeticky zadaná.
Na co během jízdy myslíte?
Na všechno. Jsem schopen se zaměřit na jednu konkrétní úvahu, domyslet ji do podrobností. Vyčistím si hlavu, učiním všechna rozhodnutí, která se mi nastřádala v hlavě.
Udělal jste na kole nějaké dobré pracovní rozhodnutí?
Určitě. Ale nechtějte, abych řekl které. (smích)
Jezdíte radši sám, nebo s partou?
Spíš sám. Když se jede s někým, už to má jistá pravidla, musíte se tomu věnovat, nemáte tolik času se soustředit, jak jede ten úžasný stroj a jak krásné je okolí. Když je člověk sám, je volnější, může si zastavit, kde chce.
Jste jeden z nejbohatších Čechů. Jezdíte s bodyguardem?
Ne! Na co bych ho měl?
Jste soutěživý typ?
Ne, jezdím pro zážitek z jízdy, a to i když jedu závod.
Žijete převážně ve Švýcarsku, jezdíte tam hodně na kole?
Snažím se vždycky strávit ráno hodinu cvičením, a to buď v tělocvičně, nebo na kole, když je hezky. Na jaře a v létě jsem na kole každý den. Je tam úžasná kultura ohleduplnosti vůči cyklistům, na silnicích jsou všude vyznačené pruhy, často jsou tam pro cyklisty semafory.
Jedno ze svých sídel má na Modravě. "Základní místa na Šumavě mám už na kole proježděná," říká.
Je to tam tedy k cyklistům o mnohem přátelštější než u nás.
Nemyslím, že je to tady nepřátelské. Zkuste si vyjet každý den v Kapském Městě, tam uvidíte nepřátelské řidiče. Infrastruktura je drahá, trvá dlouho, než se naplánuje, povolí, zrealizuje. Česko je někde v průměru. Zájem o cyklistiku a porozumění je tady na obrovské úrovni.
V cyklistice pořád schází komerce
Koupil jste jednu z předních cyklistických stájí Quick-Step. Jak k takové investici člověk vlastně přijde?
Takové věci nastanou vždy čirou náhodou. Sejdou se lidé, kteří v zásadě dospějí k tomu, že existuje nějaká investiční příležitost, a rozhodnou se ji zrealizovat.
Rozhodoval jste se dlouho?
Kdepak, bylo to celkem rychlé.
Jezdíte na závody své stáje?
Jezdím a budu se v příští sezoně snažit jezdit častěji. Vždycky zajdu za týmem a zjistím, jak to kluci vidí.
Můžete přijít za vedením své stáje a říct: tohohle cyklistu tam chci?
Kdybych měl ambici tak činit, onu moc bych jistě měl. Protože tomu ale nerozumím, tu ambici nemám a nechávám to na lidech, kteří tomu rozumí. Do věcí, jimž nerozumím, se nepletu.
Je ta investice libůstka, nebo z toho něco bude?
Myslím, že obojí. Je to něco, co mě baví. Cyklistika je dnes na začátku nové éry, je to druh sportu, který stále ještě řídí bývalí jezdci a nadšenci, kteří ji milují. Myslím si, že je do toho prostředí potřeba vnést komerční schopnosti. Jako se to stalo například ve fotbale nebo ve formuli.
Nevadí vám tolik propíraný doping?
Vadil mi, ale pokrok, který Mezinárodní cyklistická asociace udělala, je celkem značný. Dnes máte průběžné kontroly, každý jezdec má svůj pas, když se nějaká černá ovce spustí, je to už spíš výjimkou, ne pravidlem. Doping je ale v každém sportu, hlavně v atletice, v plavání.
Jak to vypadá, když se jede majitel podívat na velký závod?
Část etapy strávím v našem týmovém autě, což je mimochodem velmi zajímavé. Řídí se z něj jezdci, veze náhradní kola, díly, mechanika. Jste uprostřed akce. Je zajímavé, že ta auta řídí téměř vždy bývalí profesionální jezdci. Je pozoruhodné, jak jsou schopni se v pelotonu chovat, mají milimetrové tolerance. Je to zážitek.
Lákalo by vás fandit i z druhé strany? S rodinou, karavanem podél trati...
Určitě, loni jsme dokonce něco takového zažili. Je to dobrá zábava.
V rychlosti je síla
O vaší cyklistické stáji se ví, ale už ne to, že financujete kozí farmu. Jak jste se dostal ke kozám?
Jmenuje se Krasolesí, je u Pelhřimova. Před mnoha lety tu nebyly k dostání kvalitní kozí sýry a jedna moje kamarádka je chtěla vyrábět. Tak jsem to s nimi založil. Občas tam jezdím.
Vlastníte též nejstarší vinařství v Jihoafrické republice. Proč právě tam?
Jezdím tam zhruba patnáct let, líbí se mi tam, líbí se mi potenciál tamní ekonomiky i politické změny od roku 1991. A mimo to mám samozřejmě rád jejich vína.
U téhle investice jste se rozhodoval též tak rychle jako u cyklistické stáje?
Asi deset minut. Navíc se jedná o nejlepší značku, jaká na jihoafrickém trhu existuje. Nebylo vlastně moc o čem dumat. (smích)
Dnes už jen rozhoduje, co koupit. "Jinak to nejde. Jeden člověk nemá kapacitu, aby dělal víc než základní investiční rozhodnutí. Pak to musí předat k řízení jiným," vysvětluje.
Moc se s tím nemažete. Je podle vás dobře rozhodovat se rychle?
Ano. Velkou nemocí zejména českých korporátních byrokratických struktur je, že se pořád vedou jednání, každé rozhodnutí se donekonečna zvažuje. Škody, které zdlouhavým, špatně cíleným manažerským procesem vznikají, jsou daleko větší než rizika, která na sebe firmy berou, když se dokážou rozhodnout rychle.
To jste odpověděl jak z učebnice. Ale já myslel…
Ano, to platí i v životě obecně. (smích)
Podle čeho se rozhodujete, kam dáte peníze, jde-li o filantropii?
Musí mě to chytit za srdce. Zaměřujeme se na Českou republiku, vzdělání, zdravotnictví a péči o děti. Třeba nabídka na sponzorování fotbalu nás neosloví.
Jak se k vám taková nabídka dostane?
Většinou je to tak, že se s někým potkám na veřejné akci.
Žádají vás lidé o peníze často?
Ano, musíte se naučit říkat ne.
Záleží vám na tom, jak vás vnímají lidé v okolí?
Určitě mě to zajímá, zároveň mám ale pocit, že většina ohlasů je negativní.
Půlku svého času vydělávám, druhou utrácím
Za co rád utrácíte?
Dříve to byly knihy, vždy mě jako dárek potěšily. Dnes už je papírová kniha překonaná.
Mýma očimaPřivítal nás velmi uvolněně, zapálil si doutník. Od prvního momentu mi bylo jasné, že to bude velmi příjemné povídání, které si nebude na nic hrát. Soukromí si ale chránil přísně. Vždy, když se hovor stáčel k osobnějším věcem, na to upozornil a vrátil se zpět k cyklistice. Příjemný chlapík, který ví přesně, co chce, ale nepůsobí jako despotický a umanutý boháč, nekompromisně požadující zrealizování svých vizí. Realita může být jiná, nebyli jsme na obchodním jednání. |
Chybí vám vlastně něco?
Myslím, že mi nic nechybí ani chybět nemůže. Je to ale velmi relativní, zítra můžu dospět k jinému názoru, někdo může onemocnět, zranit se... Nezáleží jen na penězích.
Našel jste v životě to, co jste hledal?
Zatím se mi to daří, nestěžuju si.
Co byste chtěl ještě dokázat?
Je toho spousta. Chtěl bych se naučit zpívat, nic pro to ale nedělám. Je řada věcí, které neumím, ale bylo by příjemné je umět.
Jak vypadá klasický pracovní den Zdeňka Bakaly?
Polovinu těch dní strávím cestováním. Když necestuju, jdu ráno do tělocvičny, dopoledne mám jednání, odpoledne trávím s dětmi, to mě baví. Je to úplně normální život. Občas zajdu rád na pivo. Byznys mi zabere polovinu mého času, druhou polovinu utrácím vydělané peníze. (smích)
Se svými penězi byste si už mohl života jen užívat, ne?
To nejde, máte zodpovědnost vůči partnerům a tak dále. To bych musel nejprve všechno prodat, teprve pak bych se mohl do konce života flákat.
Kdy jste nejšťastnější?
Když jsem doma se ženou a hraju si s dětmi na zahradě.
Zdeněk BakalaNarodil se v roce 1961, v devatenácti z Československa odešel. Prý proto, aby mohl studovat. "Nevzali mě na gymnázium. Nevím proč, měl jsem samé jedničky, asi to mělo jiné důvody. A já byl cílevědomý," vzpomíná. Zamířil do Spojených států. V Americe nakonec vystudoval prestižní Tuck School of Business na Dartmouth College. Pracoval pro firmu Credit Suisse First Boston v New Yorku, Londýně a Praze. V roce 1994 založil vlastní investiční firmu Patria Finance, o šest let později ji prodal bance KBC. V roce 2004 koupil skupinu Karbon Invest, která ovládá mimo jiné Ostravsko-karvinské doly (OKD) a Českomoravské doly. Loni v březnu ho časopis Forbes označil za 595. nejbohatšího člověka planety. |
