Jdete z posilovny. Pořád trénujete na profesionální zápas v boxu nebo MMA? Nebo už cvičíte jen pro radost?
Oficiální zápas v boxu proti Slovákovi Gáboru Borárosovi jsem zrušil, protože nám to podruhé odložili – tentokrát na květen –, což mi nevyhovuje. Mám totiž spoustu práce s premiérou filmu Vyšehrad a další zajímavé věci. Sport mám rád, takže v tom pokračuju a trénuju pořád. Box, v posilovně i kondici.
Hrál jste i fotbal. V čem je box lepší z hlediska vyplavení endorfinů a pocitu štěstí či vybití nahromaděné energie?
Právě pro to všechno, co jste vyjmenoval, mě box tak baví. Velká výhoda oproti fotbalu? Člověk je tam sám za sebe. Ve fotbale vám to může někdo zkazit, můžete tam hledat výmluvy, když se zápas nepovede. Tady to neokecáte – za porážku si můžete sám. To mám radši. Vyrostl jsem na kolektivních sportech. Pamatuju období, kdy jsme ve fotbale začali flákat tréninky, ale nějak to vždycky dopadlo. Tady vím, že když odfláknu trénink, dostanu přes hubu.
Nikomu nepřeju nic zlého, ale moje sedmdesátiletá babička říká, že nejprve musí ta jejich generace vymřít, aby se naše děti měly dobře.
