Nejste zraněný? Zdá se mi, že se sotva hýbete.
Mám životní filosofii, že musím pořád zkoušet nové věci, které mě dostanou dál za hranu. Před pár dny jsem zkoušel maximálku svého one wheelu, což je skate s jedním velkým kolem uprostřed. Je to balanční stroj založený na tom, že na něm pořád udržujete rovnováhu, ale když dosáhnete maximálky, vypne se, přední hrana se sklopí do betonu a ty pokračuješ ve stylu „I believe I can fly“. Pak se musíte rychle zabalit, abyste si nesedřel všechnu kůži z těla.
Kolik jste v tu chvíli letěl?
U nájezdu na magistrálu v Holešovicích u bývalého Orca jsem jel 32 kilometrů v hodině, pak se mi to kouslo.
Co jste zjistil, když jste se dokutálel?
Že umím skvěle padat. I když jsem se trochu pochroumal, měl jsem radost, že jsem schopný se v letu zabalit a zpomalit pád kotouly, místo abych se nechal o beton sedřít na kost. Bylo to super.
Brazilský odkaz na Karate Kida
No jasně, zní to tak. Pomohly vám zkušenosti, které jste si odvezl ze své poslední návštěvy Brazílie?
Rozhodně. Celý život jsem jezdil závodně na snowboardu a k tomu jsem si přidal brazilské jiu jitsu. Všechno spočívá v tom naučit se padat, nebýt nekomfortní v jakékoliv situaci nebo v rychlosti, takže nemám strach. Spíš se v takové chvíli koukám, jestli se nekutálím pod kola nějakému autu.
Právě vychází klip k vašemu novému songu ALEIAIO, který jste natáčeli v Riu u trenéra Antonia Alvese. Jak jste se k němu dostal?
Hrozně mě baví filmy jako Karate Kid a můj nový klip na ně určitě odkazuje. Co se týká mistrů v brazilském jiu jitsu, našli jsme i jiné, kteří byli ve sportu jako takovém o něco dál, ale Antonio splňoval naše představy o vzhledu. Potřebovali jsme člověka, který bude malinko starší, ostatní trenéři vypadali hrozně mladě. Další Antoniovou výhodou bylo, že je nejen držitelem černého pásku v brazilském jiu jitsu, ale je také mistrem v karate, jung-čchun a tai-či. Je to komplexní člověk, který má „skills“, dovednosti, i tu správnou mimiku, takže se nám do filmu hodil také castingově.
Co vám ta zkušenost dala? Trénovali jste doopravdy, nebo je to jenom jako?
Trénoval jsem doopravdy, a to v různých gymech. Kromě toho jsem měl příležitost být v zemi, kde můj sport vznikl a kde jsem nemusel nikomu vysvětlovat, co je brazilské jiu jitsu.
Takže co to je?
Když to vysvětluji u nás, musím na to trochu od lesa. Znáte UFC?
No jasně, společnost, která provozuje zápasy MMA.
Takže znáte i Conora McGregora. A víte, kdo ho málem uškrtil? Nate Diaz. A to je týpek, který dělá brazilské jiu jitsu. V Brazílii nikomu nic vysvětlovat nemusím. Sednu do taxíku a řidič má to, čemu se říká cauliflower ears neboli květákové uši. Vznikají krevními sraženinami a poškozením tkání, když děláte bojové sporty. Přišlo mi, že v Brazílii jiu jitsu každý buď sám dělá, nebo minimálně zná někoho, kdo se mu věnuje. Když tento sport milujete, přiletíte tam jenom s báglem a kimonem a jdete do toho.
Vzhledem k tomu, že máte hodně blízko k tancování, bych čekal, že se spíš vrhnete na druhé bojové umění spojené s Brazílií, capoeiru...
Máte pravdu, že ve spojení se mnou by to dávalo větší smysl, ale mě obecně baví bojové sporty a capoeira je už hodně tanec. Bavilo by mě i MMA, ale já musím dělat bojový sport na udržitelné úrovni, protože potřebuju, aby mě lidi na stage poznali. Když si někdo koupí lístky na můj koncert a já přijdu s jedním okem a zpívat budu přes vyražené zuby, tak to nebude ono.
Capoeiru jsem dělal dřív, ale jiu jitsu je pro mě úplně jiný level. Baví mě, že můžete někoho porazit až tak, že si prostě lehne a bude spát, dokud ho neprobudím, a potom se oba zvedneme, plácneme si rukou a rozejdeme se úplně v pohodě. Na jiu jitsu se mi líbí, že je efektivní, má řád a dá se s ním cestovat po celém světě, zápasit a poznávat nové lidi ze super komunity.
Nůž pod krkem znamená, že není čas na frajeřinky
Jsou důvody, pro které byste chtěl v Brazílii zůstat? A naopak, jsou věci, které se vám tam nelíbily?
Brazílie není místo, kde bych chtěl žít. Víc mě baví Kalifornie, například ve Venice bych dokázal zůstat pár měsíců nebo i let. Ale podívat se do Brazílie a nějakou dobu tam trénovat bylo úplně v pohodě. Je to země, kde cítíte silnou energii, je tam super počasí a sport, který mám rád. Kultura jako taková je hodně vzdálená od toho, na co jsme zvyklí z Evropy. Já mám raději pohodu, kdežto oni žijí hodně rychle. Oni neumí jít jen tak „čilovat“ na pláž a večer na film. Každý večer je párty a jde se tancovat samba.
Je to tam tak nebezpečné, jak se říká?
Jeden večer jsem si tam trochu později vyšel k moři a přiběhli tři týpci, jeden s nožem, dal mi ho pod krk a ať navalím všechno, co mám. Tak jsem jim to odevzdal včetně mobilu. V tu chvíli jsem pochopil, že ta země umí být i drsná. Některá místa nejsou bezpečná ani pro člověka, který si myslí, že může všechno. V Brazílii nemůže.
Chudinské čtvrti favely jsou pověstné a opravdu nebezpečné, tam byste fakt neměl chodit, pokud neznáte někoho místního natolik dobře, abyste se tam mohl svobodně pohybovat. Zvlášť v určité hodiny jsou některé části Ria zapovězené, což jsem si musel zjistit sám.
Spousta lidí se možná zeptá, proč medailista v bojovém sportu odevzdá mobil i peněženku, jakmile uvidí nůž. Čekali by ten filmový souboj...
První věc, kterou se člověk v bojových sportech naučí, je být nohama na zemi, být chytřejší a snažit se vyhnout konfliktu. Zvlášť na místech, kde je to nekontrolované a kde nemáte přehled o tom, kdo má jakou zbraň. Když sedíte v písku na pláži a zezadu přiběhnou tři lidi, z nichž jeden drží nůž, ať děláš jakýkoli bojový sport, můžeš si být jistý, že než se zvedneš, máš v sobě minimálně dva nebo tři bodance, což není vůbec dobrý začátek.
Vzhledem k tomu, že tam byli tři lidi, z nichž jeden měl očividně nůž, by byl souboj hodně nerovný a odpor by nedával smysl. V bojovém umění se člověk naučí vzdát se svého ega a odmyslet si, kdo ví jaký jste borec. Soustředil jsem se jen na to, abych uklidnil toho ozbrojeného týpka, dal mu najevo, že mi fakt nemusí dokazovat, že je ten nůž ostrý například tím, že by mi ho bodl do oka.
Uklidňoval jste je portugalsky?
Spíš mixem všech možných jazyků, o němž jsem se domníval, že by mu mohli rozumět. Věděl jsem, že mám ještě v trenkách schovanou kreditku, a že když celá akce skončí odevzdáním věcí, domů se dostanu.
Zabít O2 arenu
Vypadá to, že vždycky děláte deset věcí najednou. One wheel, jiu-jitsu, klip v Brazílii, vydáváte desku... Máte vychytávku, která vám pomáhá to všechno zorganizovat?
Všechno dělám intuitivně podle toho, jak to cítím. Zároveň mám kolem sebe správný lidi, kteří mi s jednotlivými projekty pomáhají a kterým záleží, aby všechno dopadlo dobře. Stává se mi, že se na něčem zaseknu a zapomenu na zbytek světa, ale pak mi zaklepe na rameno mistr jiu-jitsu a řekne: Hej, dlouho jsi nebyl na tréninku, blíží se mistrovství světa ve Vegas, takže začneš chodit aspoň dvakrát týdně.
Co vás ještě baví?
Kreslit a malovat. Celá moje rodina jsou umělci, sochaři a vystudovaní hrnčíři, takže mě to už dost dlouho láká. Protože jsem v tomhle prostředí vyrůstal, bavila mě práce s hlínou a s barvami. Teď jsem se k tomu vrátil. Když jsem doma a mám trochu času, zahulím si a něco namaluju.
Když jsme se bavili naposledy, byl jste nadšený z vytváření obsahu na sociální sítě. Pořád je to pro vás důležité téma?
Furt je to moje vášeň. Jak se vyvíjím, věnuji se i novým věcem a sociální sítě jsou zrcadlem, které ten vývoj odrážejí. Navíc je to další cesta, jak můžu mluvit k lidem.
Jednadvacátého září máte koncert v O2 areně. Co člověka přivede až k odhodlání naplnit největší koncertní prostor v Česku?
Co se pro to musí stát? Musíte do toho umět skočit. Je to podobný, jako když máte s kámošem snowboardistou Honzou Nečasem otevřít High Jump backflipem ze šestnácti metrů, když to přitom netrénujete. Pokud jste schopný udělat něco takového, jste schopný jít i do O2 areny bez toho, že byste to měl nějak zvlášť promyšlený. Moje poslední akce byly Žluté lázně pro sedm tisíc lidí, kde byl lístek o třetinu levnější, a už tak jsme si říkali, že jsme na hraně možností. Přesto jsme se rozhodli, že do té O2 areny jdeme.
Bylo to vaše rozhodnutí, nebo vás někdo namotivoval?
Manažer Lukáš se mě zeptal, co bych chtěl udělat tento rok. Tak říkám, co třeba O2? A on, že jo! Čekal jsem, že mě bude krotit, jako když před hospodou řekneš „Pusťte mě na něj, já ho zabiju!“ a přitom očekáváš, že tě kámoši budou držet. Jenže oni tě nejen nedrží, ale ještě tě hecujou, ať toho hajzla fakt rozsekáš. Byl to psycho nápad, ale produkčně jsme k tomu dorostli a hlavně jsme si v hlavě srovnali, že to dáme.
Je ještě něco, co chcete letos stihnout?
Právě ono mistrovství světa v jiu-jitsu, které se koná ve Vegas na konci srpna, takže je to načasované před O2, kam určitě přijdu bez ucha. (smích) Bude to můj největší zápas vůbec. Ale pro mě se bojové sporty a hudba navzájem nevylučují. Střídám tréninky na tatami s cvičením s kapelou. Takže teď musím vydat EP, vyhrát mistrovství světa, namalovat aspoň tři obrazy a pak zabít O2 arenu. Potom si od toho někam odletím a na chvíli si odpočinu.
