Výzkumy již dávno mikroplasty odhalily v lidských plících, játrech, ledvinách, kostní dřeni, cévách. Rovněž ve varlatech, ve spermatu. Nedávná studie našla jejich přítomnost v penisu. Že si najdou cestu i do mozku, se již vědělo.
Jenže aktuální práce dokládá, že jejich zastoupení v mozku roste. Od posledního výzkumu z roku 2016 je jich v našich mozcích o padesát procent víc.
Není úniku
Mikroplasty jsou částečky s průměrem menším pěti milimetrů, věda je přitom nachází ve vzduchu, ve vodě, v jídle. Následky jejich přítomnost v lidských tělech nejsou přesně známé, výzkumy jsou v počátcích, naznačují však, že mohou způsobovat poškození buněk, záněty, kardiovaskulární choroby, potíže z učením a pamětí.
Další a další studie dokládající jejich pohyb lidským tělem vzbuzují obavy. „Je to děsivé,“ cituje list The Guardian švédskou eko-toxikoložku Bethanii Carney Almrothovou. Její slova přitom reagují i na zatím poslední výzkum o nepřirozené symbióze člověka s mikroplasty. Vycházel z pitev mozků, ledvin a jater dvaadevadesáti těl lidí, kteří zemřeli zhruba v pětačtyřiceti padesáti letech.
V mozkových tkáních jim vědecký tým našel zhruba 4 800 mikrogramů mikroplastů na gram, odpovídalo to asi 0,5 procentům hmotnosti mozku. Studie ona zjištění měla s čím porovnávat, po mikroplastech v mozku pátrala i práce v roce 2016. Srovnání vyjevilo, že za osm let se hmotnost mikroplastů v mozku zvýšila o padesát procent, cituje server CNN Matthewa Campena, vedoucího studie, jejíž nerecenzovaná verze vyšla na webu National Institutes of Health.
Mikroplasty výzkum nalezl především v mozkových oblastech, které jsou nejvíce poškozeny v případech frontotemporálního degeneračního onemocnění a v pozdějších stadiích Alzheimerovy nemoci. Campen shrnuje, že závěry výzkumů napovídají, že zatímco větší fragmenty mikroplastů končí v ledvinách a játrech, do mozku putují ty nejmenší. Jsou dlouhé od stovky do dvou stovek nanometrů. Pro představu, lidský vlas je široký asi 80 tisíc nanometrů.
Plasty mají rády tuky, Campenův tým proto soudí, že se do mozku dostávají s tuky, které jíme. Protože právě tuky do mozku často a zhusta směřují. „Mozková hmotnost je z šedesáti procent tvořená tukem, mozek obsahuje tuku mnohem více než jakýkoli jiný orgán,“ vysvětluje Campen.
Zjištění by podle jeho mínění mělo vést nejen k dalším výzkumům, ale i k veřejné debatě a následným opatřením. „Je to velmi alarmující. V našich mozcích je mnohem víc plastů, než jsem si kdy dovedl představit, než bych byl kdy schopen akceptovat,“ uvedl Campen.
Od svalů k mozku. Studie zjistila, jak cvičení pomáhá kognitivní kondici |
Phoebe Stapletonová připomíná, že samotná detekce mikroplastů v mozku nestačí. Je třeba zjistit, co přesně znamená. „Není jasné, zda jsou ony částečky fluidní, zda mozek navštěvují a opouštějí, nebo jestli se hromadí v neurologických tkáních a podporují rozvoj nemocí. Je třeba dalšího výzkumu, abychom porozuměli tomu, jak ony částice reagují s buňkami a zda to má toxikologické následky,“ uvedla Stapletonová.
Campen souhlasí, zjištění budoucích výzkumů však nahlíží skepticky. „Nevím, jak by náš mozek mohl hostit plasty, aniž by to způsobovalo problémy,“ cituje jej portál People.
Biolog specializující se na veřejné zdraví Philip Ladrigan dodává, že většina mikroplastů se do těla dostává s jídlem a pitím, další ovšem vdechujeme ze vzduchu. Výzkumy ohledně mikroplastů v lidském těle se množí, s nimi i obavy. Protože oněmi částečkami je svět, jak ho lidská společnost zformovala, prostoupený. „Není se před nimi kam schovat,jsou všude od hlubokých oceánských den po lidský mozek,“ konstatuje Almrothová.
