„Bože a ryzí spravedlnosti, vykup z tohoto místa dva bratry, ochraň jak Boudise, tak Ioanna,“ prosilo jedno ze zvolání vyrytých do stavebního komplexu v Korintu. Je starý 1 600 let, pochází z doby, kdy se na dnešním řeckém území rozkládala starořímská říše. Právě onen nápis, a další podobné, které stavba vydala, naznačují, že objekt byl věznicí.
Je to cenný objev, jak vysvětluje archeolog z Kodaňské univerzity Matthew Larsen. Starořímské trestnice se totiž nedochovaly, archeologické nálezy o nich vyzrazují jen velmi málo. „Vězení musela existovat v téměř každém římském městě, přinejmenším v těch, která měla fóra, mnohá měla více než jednu trestnici. Jenže archeologické stopy věznic se ukázaly být velmi obtížně identifikovatelné. O tom, jak římské vězení vypadalo nebo kde leželo, jsou jen skrovné doklady,“ cituje jej server Smithsonian.
Volte Aula Rustia. Vědci našli starořímský volební nápis. Tuší korupci |
Proto je korintský nález tak zajímavý. A to díky vězeňským graffiti. „Když jsem se pozůstatky vězení snažil identifikovat, věděl jsem, že to bude těžké. A smál jsem se: No, věznice nejsou právě tím místem, které by mělo takříkajíc na čele napsané, co je zač,“ přiznává Larsen. A dodává, že korintská trestnice to na sobě napsané vlastně měla.
Místo temnoty a beznaděje
Dánského odborníka, který se s kolegy a kolegyněmi zabývá starořímským vězeňstvím po osm let, k místu přilákalo nejprve místní označení pro specifickou část torza korintského fóra. Fórum sloužilo, tak jako jiná, k politickým debatám, shromážděním, trhům, jednu jeho partii však místní kolektivní obyčej označoval jako „boudrumi“. Ono slovo pochází z turečtiny a znamená právě vězení.
Že to věznice skutečně byla, vyzrazují podle Larsena dlaždice, které objevil, konkrétně nápisy na nich. Ještě předtím, než si onen závěr dovolil načrtnout, však musel výzkum potvrdit, že dlaždice v místě nebyly pouze uskladněny, že se na něj nedostaly například sesuvem. Šetření prokázalo, že byly na svém místě, skutečně sloužily jako dlažba.
Dějiny vulgárních gest: Diogenes urážel prostředníkem, Shakespeare palcem |
O tom, kdo na nich postával, lehal, kdo v jejich místnostech žil, svědčí vyryté výkřiky. Jsou prostoupeny touhou po pomstě, která svědčí o tom, jak útrpný a bolestný pobyt ve vězení byl. Rovněž o tom, jak odevzdaní vězni byli – zbyly jim právě pouze myšlenky na odplatu. „Pane, dej jim zemřít strašlivou smrtí,“ stojí na jednom z graffiti, s odkazem snad na soudce, kteří o trestu rozhodli, nebo na žalobce či svědky.
„Ať zvítězí štěstěna těch, kdo na tomto místě plném bezpráví trpí,“ nadechuje se k přání naděje další nápis, i ten se však nakonec stáčí k vendetě: „Pane, neprokazuj milosrdenství nikomu z těch, kdo nás sem uvrhli.“ Další prosba je docela konkrétní, volá po božím trestu, který se má snést na muže jménem Marinos, „jednoho z těch, kdo nás sem poslal“.
Podle Larsenovy studie, vydané magazínem Hesperia, tvořilo hlavní část věznice, umístěné v severozápadním prostoru fóra, patnáct kobek, všechny byly původně obchůdky. Obchodní využití měly, cituje Larsena server Newsweek, v prvním století našeho letopočtu, po zemětřesení na konci čtvrtého století byly kompletně přebudovány na vězení.
Nápisy pocházejí z pátého a šestého století našeho letopočtu. Kromě nich naleziště vydalo zbytky nádob, podle Larsena v nich stráže dávaly vězňům vodu, a lamp, které měly dopřávat sporé osvětlení. Našly se rovněž doklady latríny, popisuje server Live Science.
Výzkum však vydal rovněž doklady o tom, že úvahy vězněných nesměřovaly pouze k pomstě. Dochovaly se i náčrty deskových her, svědčí o tom, jak si vězni pobyt krátili, kresba postavy, která vyhlíží jako voják. Další z nápisů přeje štěstí ženě, která miluje jednoho z vězňů.
Larsen doufá, že další výzkumy osvětlí klasifikaci starořímských věznic, s kolegou Markem Letteneyem pracuje na studii středomořských trestnic. „Jsme součástí rostoucí vlny vědeckého zájmu, který dosvědčuje, že zatímco je vězení často interpretováno jako moderní vynález, náš výzkum drží současnosti zrcadlo a konfrontuje nás s delší, složitější historií vězeňství, než si mnozí uvědomovali,“ uvedl Larsen.
