Fotit začala v urbexových kulisách, před téměř pěti lety. „Byla to jasná volba, zbožňuji zchátralé a rozpadlé budovy, fascinují mě,“ vysvětluje. Od oné doby před objektivem vyzkoušela mnohé emoce, role, scény, kulisy. „Možná jsem vlastně vyzkoušela vše, co jsem chtěla. Nejintenzivnější a nejextrémnější pro mě bylo focení japonského umění svazování shibari. Nesmírně jsem si ho užila a několikrát si ho zopakovala,“ říká.
Podívejte se na Anetiny fotky |
Na fotoset, jímž se představuje na Xman.cz, si prý pamatuje docela přesně. „Vznikl na skvělé akci Fotochata v Malé Úpě,“ vzpomíná. Nejdominantnější fotkou kolekce je pro ni jednoznačně snímek s řekou.
„Je vážně okouzlující. Je to jediná fotka, která na oné akci vznikla u řeky z dronu. Jsem na ni opravdu hrdá. Považuji ji za jednu z nejhezčích z mého portfolia,“ dodává.
A přiznává, že je prý velmi upovídaná. „Takže do všeho vždy mluvím, včetně focení. Navrhuji, plánuji. Vždy se však přitom domluvíme. Nikdy se mi nestalo, že by mezi mnou a fotografem nastal problém,“ popisuje.
A poznamenává, že je i dost upřímná a sebekritická: „Jsem schopná fotku zhodnotit a říct poctivě, že to není ono, že mám špatně nohu, vlasy, všechno. Ale i ocenit, že jiná fotka se vyvedla skvěle.“
AnetaRozšiřuje si vysokoškolské vzdělání, zdárně se prý blíží k magisterskému titulu. „Aktuálně procházím zkouškovým obdobím, takže se mnou moc zábavy není, jinak se však považuji za pohodového člověka, který nezkazí žádnou zábavu. Dříve jsem se uměla opravdu odvázat, teď se však učím přijímat novou životní roli matky, kterou se již brzy stanu. Ale ani tak nezapomínám na humor a zábavu, ráda trávím čas s přáteli a rodinou,“ líčí. Jejím snem je mít baráček se zahradou, šťastnou a zdravou rodinu. „To je pro mě prioritou. Mou ambicí však je i návrat k focení, v létě se snad dostanu zpět do své formy a znovu se postavím před objektiv,“ plánuje. |
