„Neměla jsem ani tušení, že se mi zalíbí víc před objektivem než za ním,“ vzpomíná na studium oboru fotografie a média, které jí nejprve dalo do rukou fotoaparát. Získala přehled o žánrech, stylech, přístupech. A poté si v ateliéru vyzkoušela opačnou roli, nato nafotila stylovou sérii na hřbitově. „Potom se mi začali ozývat další fotografové,“ líčí a dodává, že nakonec se v roli modelky usadila.
„Chci bourat stereotypy o modelkách. Modelky nemusí být jen vysoké, hubené holky bez tělesných úprav, jako je tetování, piercing nebo nepřirozená barva vlasů. Fotkami chci vyjadřovat jedinečnost a individualitu. My ženy jsme všechny krásné. A můžeme být modelkami, i když máme sto šedesát centimetrů a tetování, protože nejkrásnější je, když je žena sama sebou a cítí se ve svém těle dobře. Míry ani výška podle mě nehrají roli a žádný ideál krásy neexistuje,“ říká.
A jedním dechem dodává, že jejím cílem je též povzbudit ostatní ženy, které by mohly odradit moralizující předsudky. „Ženská sexualita je v dnešní době stále považována za kontroverzní. Já doufám, že v budoucnosti pohled na odhalená ženská těla změníme a pohrdání vyměníme za obdiv,“ podotýká modelka.
Přiznává, že focení dá leckdy zabrat. Například v zimě, kdy má na sobě pouze spodní prádlo. „Zvládnout u toho vypadat dobře je dost obtížné, z takových focení si navíc někdy vedle krásných fotek odnesu i nachlazení,“ usmívá se.
SysynkaJejími největšími koníčky je kromě focení hra na elektrickou kytaru. „Často sním o ránech v ateliérech a večerech na pódiích koncertních hal,“ vyznává se. Plánů má však spoustu. Chtěla by vystudovat kriminalistiku na vysoké škole, udělat si kurzy extravagantního make-upu a SFX, speciálních efektů, které se používají v hororech a zombie filmech, a začít tancovat exotic pole dance, tanec u tyče na vysokých podpatcích. Miluje hudbu. „Konkrétně post-hardcore, metalcore a deathcore,“ upřesňuje s tím, že je rovněž fanynkou hororových filmů a žánru true crime, tedy dokumentů nebo filmů o skutečných zločinech. |
A vyzrazuje, že naopak nejvíc ji baví pózování ve vaně. „Fotograf u toho vždycky dost vtipně stojí nade mnou, na hranách vany. Teplá voda je příjemná, dokážu se v ní uvolnit a je pro mě jako pro vodní znamení i dost přirozeným prostředím. Když jsme s fotografem oba uvolnění, klidně i za pomoci skleničky vína, jde to pak samo,“ líčí.
Na fotoset, v němž se představuje na Xman.cz, si prý pamatuje velmi dobře. „Když jsem ležela skoro nahá na zemi, byly to pro mě chvilky hrůzy. Mám totiž extrémní strach z pavouků, brouků a všeho hmyzu. A les je takových stvoření samozřejmě plný,“ vysvětluje, proč pro ni ono pózování bylo vystoupením z komfortní zóny a svého druhu zkouškou odvahy.
Dodává ostatně, že každé focení je pro ni svým způsobem překročením vlastních limitů: „Jsem totiž docela stydlivá. Za to, že to dokážu zdolat, jsem na sebe pyšná.“
A jaké kulisy a scény by ji pro focení lákaly? „Chtěla bych si zkusit fotit u moře nebo u vodopádů. Láká mě představa focení se zvířaty, mít kočku místo podprsenky, hada okolo těla. A chtěla bych si zkusit i focení v retro stylu, focení v tramvaji nebo s motorkami, auty,“ vypočítává.
