Přivedlo ji k tomu napůl postrčení okolí, napůl vlastní zájem. „Prostě jsem to chtěla zkusit. Popravdě, lituji, že jsem nezačala fotit dřív,“ říká.
A líčí, že si přeje, aby její fotky vyvolávaly emoce, myšlenky. „Nechci vyjádřit nic určitého, baví mě, když z fotek dostanu husí kůži. Ráda bych, aby to uměly i moje fotky,“ popisuje.
A prozrazuje, že miluje tematická focení, zajímavá místa. „A když je na fotce nahota jako třešnička nad něčím, co je už samo o sobě zajímavé,“ líčí. Nejraději fotí v exteriérech, v opuštěných objektech. „Ráda fotím za denního světla, pro mě mají denní fotky hrozně krásnou náladu,“ vysvětluje.
Miluje, když při focení souzní její náhled s fotografovým. „Neumím se do pozic přehnaně dostávat, je pro mě přirozené reflektovat pocity, které z lidí mám. Proto je pro mě důležité, jak na mě fotograf působí a jak se s ním, s ní cítím,“ říká.
VerčaI když tvrdí, že nesnáší pohyb a sport, je velmi aktivním člověkem. Kromě šermu, lukostřelby, jezdectví, kaskadérství je též manuálně zručná. „Nejvíc času chci v zimě věnovat opravě svého veterána,“ plánuje. A dodává: „Nesnáším stereotyp a ráda si dělám věci po svém. A jsem hrozně tvrdohlavá.“ |
