Máte titul mistryně světa WBC. Ve vzduchu je však zápas o jeho obhajobu, je to tak?
Určitě k tomu dojde. Pás prostě musíte obhajovat a já mám nevyřízené účty s Mexičankou Marií Soledad Vargasovou. Potkaly jsme se letos v dubnu a skončilo to remízou, takže obě máme zájem na tom, aby se zápas opakoval. Abychom si to jednou pro vždy vyřešily a byl klid. Pás zůstal po remíze mně, protože jsem byla držitelka, ale…
Zápas vedl k řečem?
Lidi kecají, ona kecá, já kecám, že to není stoprocentní. Takže si to dáme znovu, doufám, že pás zůstane pořád u nás.
Takže se vám do souboje chce?
Určitě! My jsme si řekly, že bude odveta, už hned v ringu, rovnou. Ani jsme se nikoho neptaly.
Kolik máte obdobných zápasů za sebou?
V profesionálním ringu mám patnáct zápasů. Ale popravdě, musím si to vždy vygooglit, z hlavy to nevím.
Kolik takových soubojů se dá za rok zvládnout?
Dva tři. Titulové jsou na deset kol, příprava na ně je dlouhá, dejme tomu tříměsíční, po zápase je nutná regenerace. Takže do roku se vejdou tak ty tři zápasy. Doufám, že na podzim vyjde obhajoba a pak bude do konce roku klídek.
Jak jste se k boxu vlastně dostala? Přišli rodiče a řekli, budeš boxovat?
Přišla mamka a řekla: Bude z tebe baletka. A já se koukla a řekla jsem si, že balet asi nebude tím, co chci dělat. Jednou jsem šla s taťkou ze školky, visel tam plakátek na karate, a když jsem se táty zeptala, co to karate je, vzal mě na trénink. A já si hned řekla, že to chci dělat. Věnovala jsem se karate devět let, i s bráchou, pak nás to přestalo bavit, byla to nekontaktní disciplína, museli jsme údery zastavovat před soupeřem. My to při zápase kolikrát přetáhli, vyhodili nás… A pak jsem viděla s tátou v telce souboje K1… a přešla jsem na kickbox, pak na klasický box.
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuFabiana Bytyqi se narodila v roce 1995. Je držitelkou stříbrného a zlatého pásu organizace WBC, juniorskou mistryní světa WBC a evropskou mistryní organizace WBO. V roce 2015 odmaturovala na gymnáziu v Ústí nad Labem a poté začala studovat ergoterapii na fakultě zdravotnických studií na UJEP. V pořadu Drive televize Óčko si s ní povídal Jakub Buba Ouvín. Celý rozhovor najdete tady. |
Taťka je fighter?
Ne, on je gaučový povaleč, sleduje všechny sporty z gauče. Musím říci, že je skvělý, nebyl jediný zápas, kde by chyběl. Balil nám baťůžky, dělal svačinky… V tom byl milionový, i díky němu jsem u sportu vydržel. I brácha.
Trénujete pod Lukášem Konečným v Ústí nad Labem. V rámci republiky si asi nemůžete přát víc, ne?
Určitě nemůžu. A lepšího trenéra nemůžu mít, ani když kouknu do okolních států.
Dokážete si představit jiné místo na trénování než Ústí nad Labem, temný sever?
Ústí miluju. Když někdo říká, že se stěhuje do Prahy, a ptá se, jestli nechci taky, já na to: A proč? Ústí je krásný. Sice máme ošklivé centrum, ale ty hory a to všechno… Pro mě je to dokonalé město, pomalé, všude se dostanu do deseti minut. Já z Ústí asi kořeny nikdy nevyprostím, neopustím ho.
Aktuálně zápasíte v minimuší váze?
Byla jsem minimuší, ale teď jsem v atomové, ta je ještě pod muší. Je to nejnižší váha, co může být. Limit je 46,27 kilogramu.
Internet je plný zasvěcených komentátorů, máte též svoje?
Samozřejmě. A věci jsou zcela jasné. Když vyhraju, a navíc úplně jasně, je očividné, že mi přivezli soupeřku, která nebyla připravená, takže jsem ji prostě musela zbít. Když je remíza, měla jsem prohrát, ale jelikož jsem boxovala v Česku, jako domácí mi to dali. Dávají mi to sežrat úplně. Naštěstí jsme v profi kariéře ještě neprohrála, ale tipuju, že až na to přijde, budu úplně odepsaná. (smích)
Pročítáte si komentáře na internetu?
Čtu si to, ale nejsem typ, co by se k tomu vyjadřoval nebo si to bral moc k srdci. Konstruktivní kritiku ocením, třeba si i vezmu ponaučení. Jinak ale chci mít přehled.
Chodíte do školy, studujete ergoterapii, co osobní život?
Ten neexistuje.
