Ze svého posledního zápasu na Slovensku jste vyšel jako vítěz. Sympaťáka za soupeře jste přitom rozhodně neměl…
Ne? Nepřišel vám jako sympaťák? Mně ano. Pak mi ho bylo líto. Mně to kolikrát přijde líto, ukončení skrze KO… Samozřejmě, jsem za to rád, ale bál jsem se, jestli jsem ho nezranil, protože co si budeme říkat… Vím to z vlastní zkušenosti, plno lidí MMA neživí, musíte chodit do práce a jakékoli zranění je prostě na prd.
I vy máte civilní zaměstnání, pracujete u policie…
Jsem ve speciální pořádkové jednotce v Praze, zjednodušeně řečeno jsem u těžkooděnců. Potýkám se teda všude se samými sympaťáky.
Buď v brnění těžkooděnce v práce, nebo v oktagonu.
Jo, abych nevyšel ze cviku. Je fakt, že jsem pod stálým tlakem. Specializujeme se na fotbalová utkání, na chuligány. A demonstrace. Samozřejmě máme víc činností, ale děláme převážně toto. Děláme černou práci. Když kolegové potřebují někoho sebrat, řeknou nám. Říkám tomu bum bác komando.
Když jdete do kotle, můžete se naučit něco pro předzápasový trashtalk, ne?
No, tam na trashtalky není moc prostor. Tam už je to spíš: „Ivane, bij.“
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuDaniel Brunclík bude hostem pořadu Drive televize Óčko v neděli 4. srpna ve 22:00 hodin. Povídat si s ním bude Jakub Buba Ouvín. |
Co je větší adrenalin, jít vyzbrojený do kotle na Spartě, nebo do oktagonu, kde máte jen lehké rukavice a holé tělo?
To jsou dočista rozdílné věci. V oktagonu je to sport, na tribuně to je ulice, tam moc pravidel není. To není sportoviště, nevíte, co se kde a jak může stát. V oktagonu přiběhne rozhodčí a zastaví to. Na ulici ne, to není hra. Obojí je to adrenalin, ale úplně jiný. V oktagonu se na zápas nějakou dobu připravujete, víte, že bude. Při zásazích nevíte, co a kdy přijde. Nemusí se nic dít, ale najednou běžíte, nával energie a jedete. Je to jiný adrenalin.
Dá se fyzická a mentální příprava na policejní akci a do oktagonu nějak kombinovat?
Jistě, má to strašně moc společného. Víc, než si lidí myslí. Ptají se: „Můžeš vůbec tohle MMA použít v práci?“ Proč bych nemohl? Naopak, myslím, že takhle by měl být připravený každý policista. A to ve finále je, máme výcviky. I když ne každý může zápasit. Je to super, protože jsem pořád vlastně v jednom a tom samém.
Jak se ale takhle namáhavá práce propojuje s tréninky?
Horko těžko, ale snažím se. Zápasím celou svou policejní kariéru, vždy jsem se to snažil kombinovat. Když člověk chce, dokáže cokoli, je to v hlavě. Není to jednoduché, proto to nedělá každý. Ale když budete chtít něčeho dosáhnout, upřednostníte to, bude to priorita. Odjedu si službu v práci, ale potom si nejdu lehnout, ale trénovat.
Konkurence MMA svědčí
Dnes je v Česku jen jedna dominantní organizace, která dělá MMA zápasy. Přešla do ní spousta lidí. Chtěl byste se do ní dostat?
Myslím, že pro české MMA to nemusí být úplně dobré. Myslím, že když si vzájemně konkurovalo XFN a Oktagon, bylo to zdravé. Teď má monopol jedna organizace. Víte, ve světě taky není jen UFC, je Bellator, ACA, ONE Championship. To se bavíme o globálním a mnohem větším trhu. Myslím si, že ještě jedna taková organizace by u nás nebyla vůbec špatná.
Myslíte, že má prostor?
Mohla by uspět, kdyby někdo přišel s financemi. Zápasníci jsou, vidíte to na Prague Fight Night, je tam Ivan Buchinger, Patrik Kincl, já, Jakub Bahník, všechno vesměs bývalí zápasníci XFN. Ale to je logické. Ti, co byli v Oktagonu, tam zůstali, někteří tam přišli. A kam mají jít ostatní? My chceme zápasit, jsme zápasníci. Kdybychom byli uklízečky, budeme chtít uklízet.
Kdyby přišla nabídka z Ruska, Polska, přemýšlel byste o ní?
Samozřejmě. Pro mě by to byla další výzva. Nezápasím kvůli tomu, že bych byl vevnitř štípač, rváč a potřeboval bych se uklidňovat. Naopak se snažím sám sebe překonávat.
