„Máme otevřeny dva ubytovací oddíly po 35 lůžkách z celkového počtu šesti oddílů. Navýšení počtu odsouzených je závislé na zajištění stravy, jelikož nemáme v provozu vlastní jídelnu a kuchyň,“ vysvětlil zástupce ředitele Martin Toman.
Dvakrát denně přijíždí do areálu zásobovací vůz se stravou jak pro odsouzené, tak pro téměř osmdesát zaměstnanců z 33 kilometrů vzdálené věznice Nové Sedlo, pod niž zařízení v Drahonicích spadá. Problém má vyřešit plánovaná rekonstrukce.
„Podle prvotní kalkulace jde o investici ve výši zhruba padesáti milionů korun, zahrnuje jak kompletní vybavení kuchyně a jídelny, tak rekonstrukce a zateplení budovy. Ovšem letos ani příští rok k ní nedojde,“ doplnil Toman.
Mužští vězni, pak migranti
Zařízení v Drahonicích sloužilo původně jako věznice pro muže. Po vyhlášení amnestie v roce 2013 se areál uzavřel. Během migrační krize v roce 2015 objekt sloužil jako uprchlické zařízení.
Loni stát rozhodl, že zde bude opět kriminál, ale pro ženy, funguje od poloviny července (o znovuotevření věznice zde). „Prostory byly totálně vybydlené, veškeré zabezpečovací i další zařízení pryč. Navíc značně poničené,“ přiblížil Toman.
Prvotní rekonstrukce vyšla na více než devět milionů korun a ve velké míře se na ní podíleli sami odsouzení z okolních mužských věznic, kteří zde odpracovali více než 18 tisíc hodin. Ale stále není hotovo, v letošním roce je například v plánu rekonstrukce kotelny a cest v areálu.
Je to tu lepší než ve Světlé, říká vězeňkyně
V Drahonicích si odpykávají trest ženy, které předtím pobývaly také ve věznici ve Světlé nad Sázavou, kde jich bylo ke konci roku přes 850. Jednou z nich je i pětadvacetiletá Jiřina, která se do kriminálu dostala za krádeže. Z tříletého trestu jí zbývá „odsedět“ 28 měsíců.
„Tady je to lepší. Je nás tu méně a je tu také plno aktivit – pěvecký kroužek, cvičení a další. Máme zahradu, na jaře vysázíme jahody, a také venkovní hřiště. Ve Světlé nebylo nic, ale za to si mohly holky samy, protože neplnily povinnosti, neposlouchaly velitele,“ vypráví Jiřina.
„My plníme, co máme, tak nás nechávají v klidu. Já navíc pracuji pro věznici – uklízím administrativní budovu. Je to zpestření každodenní rutiny, být celý den zavřená na baráku není dobrý. Dluhy nemám, takže zaplatím kriminál a ještě si něco našetřím, až půjdu ven,“ vylíčila.
S kriminálem má Jiřina zkušenost poprvé, ale brzy se naučila, jak to tam chodí. „Na našem patře to není špatné, ale je lepší si nedělat kamarády. V kriminále se nedá nikomu věřit, ostatní jen koukají, co máte. Je to úplně jiný život než venku,“ dodala pětadvacetiletá žena.
Do Drahonic se chtěla dostat hlavně kvůli tomu, že to má blíž k rodině. „Mám malého syna, až budu venku, čas chci trávit hlavně s ním a tohle všechno bude minulostí,“ přeje si Jiřina.
Méně odsouzených má i výhody
Menší počet odsouzených má i výhody, v Drahonicích není mezi potrestanými takové napětí. „Za celou dobu jsme řešili jen několik konfliktů mezi odsouzenými, jde o jednotky. K fyzickému napadení s poraněním došlo jen ve dvou případech. Lze to přičíst i tomu, že s nízkým počtem odsouzených úměrně klesá i počet napadení,“ upozornil Toman.
Na každém oddělení jsou čtyři ložnice po devíti lůžkách a v hádku může vyústit i zdánlivá banalita, jako je například nedostatečně ustlaná postel nebo jen špatný pohled.
I proto se snaží věznice odsouzené zaměstnat. V Drahonicích pracuje téměř 70 procent vězňů. Jedno pracoviště je přímo v areálu věznice, kde odsouzené lepí samolepky na porcelánové zátky do lahví. Za jednu hodinu jich musí jedna vězeňkyně zvládnout 600, dělají osm hodin.
Další pracují přímo pro věznici, například při úklidu. Dvanáct žen se dostane i mimo areál, dojíždějí za prací do firmy vyrábějící volanty ve Žluticích. I tady jsou ale pod dohledem pracovníka věznice.
O zaměstnávání odsouzených je zájem
O zaměstnávání odsouzených mají firmy v regionu zájem, vedení věznice jedná o spolupráci s profesionální prádelnou a čistírnou.
„Půjde o pracoviště s volným pohybem, to znamená, že tu na ně nebude dohlížet žádný pracovník věznice. Tuto práci budou moci vykonávat jen důkladně prověřené odsouzené,“ předeslal Toman.
Zájem zaměstnat odsouzené mají i okolní obce, pomáhat by mohly například při úklidu ulic.
Ve věznici panuje přísný denní režim, budíček je už v 5:15 hodin ráno. Pak následují činnosti upravené s ohledem na pracovní dobu odsouzených. Během dne mají vězeňkyně také plno aktivit – sportovní kroužek, hudební a taneční, tvůrčí činnost, vzdělávací, zahradnické či ruční práce.
„Když to řeknu velmi zjednodušeně, není nic horšího, než když se odsouzené nudí, pak vymýšlejí vylomeniny,“ uvedl Toman.
