Zachovalé historické stroje jsou jedinými svého druhu v Evropě. Časem se stanou součástí nové expozice, která vznikne přímo v depozitáři ústeckého muzea ve čtvrti Klíše.
„Nejprve musíme stroje řádně ošetřit. Za nějaký čas je pak lidé uvidí, protože depozitář bude fungovat i jako veřejná expozice,“ prozradil ředitel muzea Václav Houfek.
 |
Historická zařízení sloužila ke ztužování potravinářského tuku s legendární značkou Ceres, který vyráběla střekovská ztužovna Johanna Schichta, jako první podnik svého druhu v Evropě a čtvrtý na světě.
„Je neuvěřitelné, že to vše fungovalo ještě před patnácti lety,“ podotkl šéf muzea.
Vodíkové centrum monarchie
Díky vodíkovým kompresorům v místní firmě na výrobu mýdla, rostlinného oleje a tuku se město Ústí stalo na přelomu 19. a 20. století vodíkovým centrem celé habsburské monarchie.
„Vodík vyráběla již tenkrát ústecká chemička a do Setuzy ho dopravovala potrubím. Jde o vysoce explozivní plyn, ale nikdy se nic nestalo, ani když město bylo v roce 1945 bombardováno, což je skutečně mimořádný úspěch této technologie,“ poznamenal Houfek.
Vodík vyráběný v Ústí měl navíc vysokou kvalitu, čehož využil i rakouský vědec Victor Franz Hess, který tu díky tomu vystoupal v balonu až do výšky pěti kilometrů a objevil kosmické záření. „Dostal za to Nobelovu cenu za fyziku. Je to jediná cena, která proletěla kolem Ústí,“ usmál se Houfek.
Záchrana na poslední chvíli
Do muzea stroje o celkové hmotnosti 50 tun darovala firma Canoneer, která má na starosti demoliční práce v areálu bývalých Schichtových závodů na ústeckém Střekově. Původně přitom počítala s jejich prodejem.
„Hrozilo, že se unikátní technická památka nenávratně ztratí z regionu, kde fungovala od konce 19. století. Majitel objektu si ale uvědomil, jakou historickou cenu technologie má a kontaktoval nás. Tehdy začal příběh její záchrany,“ doplnil Martin Krsek, vedoucí historického oddělení Muzea města Ústí nad Labem, s tím, že muzeum tak muselo narychlo najít i finance na náročnou operaci.
„Významná vodíková minulost Ústeckého kraje a transformace uhelného regionu, kterou spolu s Ústeckým krajem a státem připravujeme, jen potvrzuje fakt, že vodík tu byl, je a věříme, že i bude,“ uvedla Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí skupiny Sev.en Energy, která nakonec přispěla na šetrnou demolici objektu v areálu potravinářského závodu a převoz zařízení.
Na záchraně samotné historické technologie se bude podílet také Fakulta strojní ČVUT v Praze.
„Přechod od uhlí k vodíkovým technologiím má v Ústeckém kraji přímo symbolický význam. A tak je zcela přirozené, že se Fakulta strojní ČVUT v Praze rozhodla přispět k záchraně kořenů vodíkové technologie podporou uchování technické památky,“ konstatoval děkan fakulty Michael Valášek.
