Podle okresní státní zástupkyně Kateřiny Doušové by se případ mohl dostat k soudu do léta. V současné době probíhají výslechy desítek svědků a zajišťují se listinné důkazy (o rozkrádání více zde).
Státní zastupitelství v Litoměřicích už má k dispozici také dvacet posudků týkajících se oborů sochařství, řezbářství a architektura. Ještě nějaký čas ale potrvá, než bude vše zkompletované.
„Nyní probíhá ocenění chybějících předmětů, což řeší kriminální policie,“ vysvětluje ředitel muzea v Litoměřicích Tomáš Wiesner.
Znalci už rok a půl oceňují odcizené umělecké předměty, kterých zmizelo okolo 10 tisíc. „Na délku vyšetřování má vliv probíhající znalecké zkoumání,“ poznamenala Doušová.
Obviněna bývalá ředitelka
Podle Wiesnera postupuje jejich práce pomalu proto, že při oceňování nenalezených předmětů musí vycházet z evidenčních záznamů, které nejsou vždy dostatečně kvalitní.
Trestní oznámení podal současný ředitel na základě výsledků mimořádné inventarizace, kterou nařídil po svém nástupu do muzea v roce 2012.
O tři roky později policie obvinila bývalou ředitelku litoměřického muzea Evu Štíbrovou z porušování povinnosti při správě cizího majetku. Hrozí jí až osm let vězení. „Nikdo další obviněn nebyl,“ sdělila okresní státní zástupkyně (psali jsme o tom zde).
Probíhající vyšetřování znesnadňuje i práci samotného muzea. „Zásadně nás blokovala mimořádná inventarizace sbírky, která trvala tři roky a čtyři měsíce a skončila až v závěru roku 2015,“ podotýká Wiesner.
Sbírky pro badatele uzavřené
Velká omezení zasáhla hlavně studenty a historiky. „Zatím jsem rozhodl, že sbírky budou pro badatele uzavřené. Výjimky povoluji pouze individuálně, pokud je to urgentní,“ potvrzuje ředitel.
Muzeum už zavedlo opatření, aby k podobné události v budoucnu nedošlo. „Přijali jsme rozsáhlý soubor vnitřních předpisů, bezpečnostních a kontrolních opatření, který situaci zásadně upravuje,“ vypočítává Wiesner, který po svém nástupu do muzea zjistil zarážející skutečnosti.
Během mimořádné inventarizace například vyšlo najevo zvláštní zatajení muzejních exponátů. Muzeum mělo povinnost nahlásit do roku 2002 seznam položek do Centrální evidence sbírek.
„To však bývalé vedení plnilo jen zčásti, například z podsbírky společenských věd nahlásilo jen 18 tisíc evidenčních čísel namísto 30 tisíc,“ uvádí Wiesner.
Litoměřické muzeum má v evidenci 51 146 evidenčních čísel. Pod jedním evidenčním číslem přitom může být i několik předmětů.
Ukradený graduál je v Rakousku
Mezi odcizenými exponáty je také vzácný středověký graduál z poloviny 15. století, který sloužil k nácviku zpěvů v husitském kostele Všech svatých v Litoměřicích.
„Víme jen to, že zmizel mezi lety 1996 a 2003. V roce 1996 ho u nás studoval americký badatel a v roce 2003 byl zachycený prodej graduálu v Mnichově,“ poukazuje ředitel muzea na důsledek chybějících kontrol.
„Husitský rukopis, který se nyní nachází v rakouské národní knihovně, je majetkem České republiky. Byl odcizený a nezákonně vyvezený do zahraničí. Archivní správa ministerstva vnitra vymáhá jeho navrácení zpět do republiky,“ pokračuje Wiesner.
Husitský graduál nemusel být jediným exponátem, který byl tajně prodaný do zahraničí. Je veliká pravděpodobnost, že mnohé zmizelé předměty z muzea potkal stejný osud.
„Zatím však nebyly v zahraničí objevené,“ říká Wiesner, který má naději, že až budou vyvezené artefakty vypátrány, pomůže ministerstvo jejich navrácení. Při vymáhání odcizených předmětů bylo totiž ministerstvo už mnohokrát úspěšné.
