„Jde o více než devět tisíc evidenčních čísel. Ještě nemáme uzavřené inventarizace v jednotlivých podsbírkách, ale v naprosté převaze to byly předměty historického charakteru - sklo, cín, keramika, numismatika, plastiky, zbraně. Zkrátka to, co lze obchodovat,“ přibližuje Wiesner.
Co z muzea také zmizelo |
Pod jedním evidenčním číslem přitom může být i několik předmětů. Nyní má litoměřické muzeum v centrální evidenci celkem 51 146 evidenčních čísel v pěti podsbírkách.
Vzácné předměty se ze sbírek ztrácely zřejmě od revoluce v roce 1989. „Myslím si, že jde o dobu dvacet až pětadvacet let zpátky. V tomto období jsme narazili na podezřelé odpisy exponátů,“ poznamenal Wiesner, konkrétnější však být nechtěl.
Podle informací MF DNES šlo třeba o podezřelý odpis desítek údajně poškozených cínových nádob, které se měly nechat roztavit. Takový postup však zcela odporuje muzejní praxi, podle všeho se tak někdo snažil zakrýt jejich zmizení.
Krádeže nejvíce postihly podsbírku společenských věd, která má podle právě probíhající inventarizace přes 30 tisíc záznamů. „Už nyní je z dílčích protokolů zřejmé, že z tohoto množství chybí téměř třetina celé podsbírky,“ upřesňuje ředitel.
Vzácný graduál zatím zůstává v Rakousku
Mimořádná inventarizace v muzeu probíhá od podzimu 2012 a podle Tomáše Wiesnera se blíží do finále. „Fyzická inventarizace už s výjimkou herbáře skončila, nyní pokračujeme v kontrole dokladové. Problémem je, že nevíme, kdy se jednotlivé předměty ztrácely, což ztěžuje vyšetřování,“ podotkl ředitel.
Inventury se totiž v minulých letech neprováděly pravidelně, a tak mají muzejníci v dokumentacích některá hluchá místa.
„Například v případě ukradeného středověkého graduálu víme jen to, že zmizel mezi lety 1996 a 2003. V roce 1996 ho u nás studoval americký badatel a v roce 2003 je zachycen prodej graduálu v Mnichově,“ poukazuje ředitel muzea na důsledek chybějících kontrol.
Vzácný graduál z poloviny 15. století sloužící k nácviku zpěvů s žáky v husitském kostele Všech svatých v Litoměřicích se po prodeji ocitl v Rakouské národní knihovně. O jeho navrácení vyjednává odbor archivní správy a spisové služby ministerstva vnitra, v Rakousku však zatím zůstává.
Muzejníci odhadují, že hodnota ukradených věcí je kolem deseti milionů korun, přesnou výši škody ale určí znalci až po dokončení inventarizace.
Na rozkrádání se podílelo víc lidí
„Očekáváme, že do konce května nebo června budeme mít dostatek podkladů, abychom zahájili trestní stíhání vůči skupině osob,“ říká litoměřická státní zástupkyně Kateřina Doušová.
Krádeže zřejmě neprobíhaly organizovaně, ale zaměstnanci rozkrádali muzejní sbírky v průběhu let nezávisle na sobě. „Mohu potvrdit, že nešlo o organizovanou skupinu. Na rozkrádání se podílelo několik různých osob a jejich trestná činnost spolu navzájem nesouvisí,“ upřesňuje Doušová.
Během mimořádné inventarizace vyšla najevo i další zarážející skutečnost.
„Muzeum mělo povinnost nahlásit do roku 2002 seznam položek do Centrální evidence sbírek. To však bývalé vedení splnilo pouze částečně, například z podsbírky společenských věd nahlásilo jen 18 tisíc evidenčních čísel namísto 30 tisíc,“ uvádí Wiesner.
Jeden z hlavních podezřelých již nežije
Ředitel Wiesner už dříve uvedl, že podezření leží na některých bývalých zaměstnancích muzea. Bližší informace však ani on, ani policie s ohledem na vyšetřování sdělit nechtějí. Mezi hlavními podezřelými byl například bývalý restaurátor muzea, který však zemřel při autonehodě.
„U několika osob prověřujeme podezření ze spáchání trestných činů krádeže, zpronevěry a porušování povinností při správě cizího majetku,“ dodává Kateřina Doušová.
Zřizovatelem litoměřického muzea je Ústecký kraj. Jakou mají muzeální sbírky hodnotu, je těžko zjistitelné.
„Sbírky nejsou finančně ohodnoceny. Jednalo by se o velmi nákladný a ekonomicky nehospodárný proces, nehledě na fakt, že mnohé předměty mají těžko vyčíslitelnou kulturně-historickou hodnotu, která nemusí korespondovat s hodnotou účetní,“ řekla před časem mluvčí kraje Magdalena Hanáčková. Hodnota se tak podle ní stanovuje jen odhadem.
