Irena Kubicová vystudovala farmacii, a tak dobře ví, co umí léky. Zároveň zná dobře bylinky či čínskou medicínu. Umí tak poradit, jak dbát o zdraví bez zbytečné chemické zátěže.
Máte atestaci z farmacie, studovala jste imunologii ve Francii, tak proč odchod z Prahy na venkov, byť do krásného Českého Švýcarska?
Už při studiu jsem tíhla k alternativní medicíně, bylinám, homeopatii a současně jsem chtěla myslet i vědecky. Prolínám tyhle světy. Vždyť existuje tolik přírodních prostředků, které mohou lidem pomoci i bez léků. A tak jsem vystudovala nejen klasickou farmacii, ale zajímám se také o tradiční čínskou medicínu, zabývám se jógou, aromaterapií a vůbec vším, co může lidem pomoci zlepšit jejich fyzické i duševní zdraví. Důležité je pro mě žít přirozeně, učit to, co sama žiji, a tvořit smysluplné věci.
Někteří lékaři neradi slyší na alternativní způsoby léčení a na jiné než průmyslově vyráběné léky nahlížejí často s despektem...
Nejsem žádný extremista, který by lidem zakazoval léky předepsané lékařem, ale myslím si, respektive jsem o tom přesvědčená, že někdy jsou opravdu zbytečné. Lidé mají překombinovanou medikaci, ale někdy ji sami vyžadují, takže lékaři to nemají vždy lehké. Jednoduchý příklad – zvýšená teplota. Většina lidí je zvyklá ji okamžitě srážet nějakou pilulkou. Přitom do 38,5 stupně je to zcela zbytečné a protichůdné. Srazíme-li teplotu lékem, zastavíme ozdravný proces. Zvýšenou teplotou tělo dává najevo, že bojuje. My pilulkou boj zastavujeme, nemoc trvá déle, imunita není aktivovaná, jak by měla, a za pár dnů či týdnů jsme možná nemocní znovu. Tělo se s nemocí nemohlo vypořádat, protože jsme mu v tom my sami zabránili. Přírodní medicína ale má také velký význam už v prevenci.
Chcete říct, že léky bereme z pohodlnosti? Vždyť sbírat bylinky, pracně je sušit, míchat, pak z nich uvařit čaj, čekat, než se vylouhuje, a pak ho ve správné teplotě vypít je zdlouhavější než si vzít pilulku a do rána být fit, bez horečky a pak hurá do práce...
Život se zrychlil, uznávám, že je rychlejší si tu pilulku vzít, ale není to nic zdravého, zvlášť když takových pilulek polykáme několik denně. Za rok dostane naše tělo několik kilogramů chemikálií (léky, jídlo, kosmetika) a musí se s tímto „dárkem“ vypořádat. Většina běžných viróz se dá vyléčit bez průmyslových léků. Souhlasím, že v nouzi nejvyšší, jednou či dvakrát do měsíce pilulka třeba proti bolesti hlavy nikoho nezabije. Ale nic se nemá přehánět a na tu bolest hlavy je také potřeba se podívat vědecky i jinak, psychosomaticky.
Ani s bylinkami se to nemá přehánět?
Ani s bylinami. Ten, kdo je užívá, musí vědět, jak je kombinovat, kdy a na co je ta která léčivá rostlina vhodná a kdy je naopak nevhodná.
A poradíte?
Ano, když si myslím, že mohu. Ctím i své limity. Jsem taková rada na telefonu a velmi často mi volají přátelé, co mají dělat, když je jim špatně, bolí je hlava, dítě má horečku. A já radím, co udělat, v podstatě taková nonstop lékárna.
Jenže rady po telefonu vás asi neuživí, v lékárně pracujete jen na pár hodin týdně...
Živí mě hlavně hodiny jógy, kterou se už dlouhé roky zabývám, semináře a pobyty. Jóga spadá do mého konceptu celostního pojetí zdraví. A také pořádám kurzy, kde učím, jak bylinky sbírat, sušit, v zimě pak zase, co z nich vyrobit, jaký čaj namíchat nebo jakou kosmetiku.
Takže nejste „babka kořenářka“, která má po půdě rozvěšené pytlíky s nasušenými bylinami a dá je každému, kdo si přijde?
Ne, to nejsem. Samozřejmě bylinky mám nasušené, ale já učím, jak s nimi pracovat, neprodávám je. Těší mě, když vidím ženy, protože jsou to hlavně ony, kdo mé kurzy navštěvují, jak je práce baví, jak se v nich projevuje ten archetyp ženy léčitelky. Ve většině z nás to je, i když jsme na to už zapomněly.
Máte nějakou oblíbenou bylinku, na kterou nedáte dopustit?
Snad ani ne. Každá má své osobité kouzlo, pro kterou ji obdivuji. Mám ráda třezalku, diviznu, damaškové růže... A vůbec nejraději mám, když vyjdu ráno bosá na zahradu a ke snídani si natrhám to, co nám tu roste, kromě ovoce třeba jitrocel, sedmikrásky, lichořeřišnici, jetel... Buď z čerstvě natrhaných rostlinek uvařím čaj, nebo je jíme jen tak, třeba v salátu.
