Spojení s divadlem není náhodné, v roce 1963 vytvořil Sýkora pro divadlo jedinečnou protipožární oponu. Ovšem ta během rekonstrukce v letech 2001-2003 zmizela, zřejmě skončila ve šrotu. Nyní ji připomíná velkoformátová fotografie ve vstupní hale.
Opona inspirovala uznávaného architekta Josefa Pleskota, kterého manželka zesnulého malíře Lenka Sýkorová ke spolupráci pro vytvoření návrhu přestavby otevřeného prostoru před divadlem oslovila. „Když jsem fotografii opony uviděl, řekl jsem si, že to je formát, který by mohl do prostoru přesně zapadnout,“ uvedl Pleskot.
Zdeněk Sýkora vytvořil v lounské oponě monumentální dílo v duchu geometrické abstrakce, která se stala jeho hlavním způsobem vyjádření.
Studie počítá se zásadní přestavbou piazzetty - otevřeného náměstíčka před divadlem. Zmizely by obří betonové koule, které jsou umístěné před vchodem do divadla, a zídka se zábradlím.
„První setkání s prostorem není okouzlující, současná podoba má provinční charakter. Rekonstrukce prostor zdegradovala, dřívější vzhled byl vznešenější. Tehdejší monumentalitu měly pravděpodobně nahradit postmoderní koule, což se ale podle mě nepodařilo. Objevuje se to i v barevnosti budovy a detailech interiéru. Jsou proto nutné rozsáhlejší architektonické úpravy,“ zhodnotil architekt.
Studie navrhuje i změnu barvy fasády
Při zpracovávání musel vyřešit fakt, že náměstíčko není dokonale geometrické. „Prostor je trochu šišatý. Z toho jsem byl nervózní, jelikož jsme do něho měli implantovat dílo, které představuje vrcholný řád. Zprvu se to zdálo nemožné. Prostor je potřeba ještě více otevřít, vytvořit široké nástupní schodiště,“ popsal Pleskot.
Studie navrhuje také nové řešení vstupního prostoru do galerie, která se nachází v suterénu divadla, tak i novou fasádu. Současná barevná okrově-cihlová kombinace se podle Pleskota k černobílé mozaice nehodí, vhodnější by byl odstín šedé.
Náměstí s abstraktní dlažbou nejlépe vynikne z pohledu z výšky, návštěvníci divadla by si ji mohli prohlédnout z divadelního balkonu. Místy by vystupovaly některé prvky, a tvořily by tak místa k posezení. Mozaika by měla být velmi hladká, architekt navrhuje jednotlivé dlaždice odlít z bílého betonu s černou zálivkou.
Podle předběžného výpočtu nákladů by úprava prostoru vyšla na více než 5,7 milionu korun. Z toho 3,5 milionu korun by stálo umělecké dláždění. Cena by ale byla mnohem vyšší, rozpočet nepočítá s cenou vytvoření projektu a navíc sumou za samotné dílo. Další miliony korun by stála změna barvy fasády.
Město by muselo dostat dotaci, avizuje starosta
Starostovi Radovanu Šabatovi se návrh líbí, ovšem peníze se budou v městské kase hledat těžko. „Na takový projekt je potřeba pokusit se najít prostředky z dotačních titulů Ministerstva kultury či Evropské unie. Návrh mě zaujal, ale je jasné, že realizace není během na krátkou trať. O realizaci už bude rozhodovat jiné zastupitelstvo,“ uvedl.
Pokud by se návrh uskutečnil, bude Lenka Sýkorová požadovat právní ochranu díla. Upozornila přitom na některé realizace, které jsou v současné době ve velmi špatném stavu, například chodník v Litvínově. Čas „odvál“ také ochozy na tamním koupališti. Nenávratně je znehodnocena stěna v Jindřišské ulici v Praze. Za své vzalo také sgrafito v lounské restauraci Union z roku 1958.
Původně měla Sýkorova struktura zdobit Zelené náměstí v Zahradním městě. Radnice ale přišla s novým projektem, který počítá s dominantním vodním prvkem. Lenka Sýkorová se proto od projektu rozhodla odstoupit. Dalším důvodem byla i skutečnost, že z původně živého náměstí, kde měl být multifunkční dům s kavárnou a sportovním centrem, se stane prostor obklopený jen bytovými domy.
