První myšlenky na záchranu stroje vnukla zástupcům vysoké školy loňská prohlídka rypadla.
„Došlo nám, že část zdejší průmyslové krajiny úplně zmizí v rámci plánovaného zaplavení lomu. Zatím se v celém území Severočeské uhelné pánve nepovedlo žádný podobný stroj ochránit. Všichni majitelé šachet je považují za zbytné kusy. Jakmile se přestane těžit, stroje se rozřežou a zlikvidují,“ říká architekt Jan Kuták z architektonicko-konstrukčního ateliéru stavební fakulty ČVUT a jeden z iniciátorů návrhu, který zamířil na ministerstvo kultury, Národní památkový ústav a do Národního technického muzea.
 |
Zástupci vysoké školy se ve své zprávě odvolávají na to, že korečkové kráčející rypadlo RK 5000 je jedinečné a zcela mimořádné technické dílo, dokládající vyspělost československé technické inteligence i možnosti tehdejších výrobních podniků. Ačkoliv je v Ústeckém kraji podobných strojů víc, tady jde o největší a navíc mimořádně zachovalý exemplář.
Zároveň akademikům jde i o budoucí připomínku průmyslových aktivit v regionu, které postupně mizí. Opuštěná obří technika, může podle jejich vyjádření o zdejší historii přinést alespoň základní informaci a díky neopakovatelnému charakteru může sloužit i jako jeden z budoucích magnetů lokality.
Korečkový bagr RK 5000Sloužil k dobývání skrývkové horniny. Po území lomu se dokázal pohybovat samostatně díky dvěma „kráčejícím“ hydraulickým podvozkům. Hlavní podvozek má vnější průměr 33 metrů, podpěrný 10 metrů. Gigant mezi skrývkovými rypadly dosahuje výšky 35,6 metru a délky 156,5 metru. Celý kolos váží 15 tisíc tun. Stavba rypadla začala v roce 1980 přímo v lomu, v roce 1983 byl spuštěn jeho zkušební provoz. V roce 2016 byl stroj odstavený. |
Architekty inspirovalo sousední Německo, kde bývalé skrývkové stroje v okolí Lužických jezer fungují jako rozhledny nebo turistické atrakce a stále tak připomínají uhelnou minulost celého území.
S návrhem architektů se zatím neztotožňuje energetická skupina Sev.en, která území hnědouhelného lomu vlastní.
„Naplánovat a schválit celkovou koncepci řešení budoucího využití tak rozsáhlého území, jako je lom ČSA, trvá několik let. Dílčím rozhodnutím, jako je případné ponechání některých industriálních památek v nové krajině, musí předcházet schválení uceleného záměru tak, aby s ním tyto kroky byly v souladu,“ uvádí manažerka komunikace skupinu Sev.en Eva Maříková.
Těžaři: Pro nekoncepční návrhy není prostor
Budoucí podoba celého území lomu ČSA se řeší podle ní již teď.
„Spolupracujeme se světově uznávanými odborníky. O budoucnosti lomu ČSA a vším, co s lomem souvisí, diskutujeme například s významným nizozemským urbanistou a architektem Keesem Christiaansem. V náročné a promyšlené studii není prostor pro nekoncepční návrhy jednotlivců,“ upozorňuje Maříková na současné kroky společnosti.
Dodala, že vedení společnosti doporučuje, aby se navrhovatel s plány využití území lomu ČSA blíže seznámil a přesvědčil se, co je a není v budoucím zrekultivovaném území možné, například s ohledem na hladinu budoucího jezera.
Místo, kde momentálně rypadlo stojí totiž v budoucnu pohltí voda.
O tom ví i předkladatelé návrhu, kteří svým krokem chtěli rozvířit i debatu o možného využití velkostrojů.
„Chtěli bychom alespoň spustit veřejnou debatu, jestli je něco podobného u nás realizovatelné a zda lze industriální historii místa zachovat alespoň tímto způsobem,“ nebrání se Kuták další diskuzi.
Zaplavování území až do úrovně rypadla bude totiž trvat několik desítek let a unikátní kolos by se jako zajímavý turistický cíl mohl využívat alespoň do té doby.
21. května 2021 |
