„Nikde jinde není nic podobného k vidění. Vyšli jsme z toho, že turisté, kteří jezdili na Uhelné safari do lomu, dosud projížděli kolem a stroj si mohli prohlížet pouze zpovzdálí,“ uvedla Eva Maříková ze společnosti Seven Energy, která lom i Uhelné safari provozuje, s tím, že prohlídka nové samostatné trasy potrvá tři až čtyři hodiny.
 |
Zájemci se dostanou do autentických prostor strojovny, ovládací kabiny, zázemí obsluhy nebo na střechu, která leží ve výšce 32 metrů a nabízí ničím nerušený výhled na dno lomu.
„V lomu pracoval pouze jediný korečkový bagr, ostatní už byly kolesové. Jde tak o jediný typ, který mohou návštěvníci osobně navštívit,“ upřesnil Jan Chejn, průvodce Uhelného safari.
Ačkoliv má zdejší RK5000 pořadové číslo dvě, jedná se o jediný stroj svého druhu v republice. Ten první pomáhal s těžbou skrývky v Chabařovicích u Ústí nad Labem, v místech, kde dnes leží jezero Milada. Po uzavření lomu skončil rozřezaný ve šrotu.
Stejný osud však za několik let hrozí i korečkovému bagru v lomu ČSA. Dál už se kvůli sklonu okolních svahů přesunout nedokáže a z lomu se má stát v budoucnu také obří zásobárna vody.
Jen tři generální opravy
Svou službu začal stroj v roce 1984. O rok a půl dřív však už začala jeho montáž přímo v lomu ČSA, rok pak běžel ve zkušebním režimu.
„Unikátnost stroje dokládá i sedmnáct patentů. Původní cena stroje byla 264 milionů. Dnes by to vycházelo zhruba na dvě miliardy. Během třiatřiceti let práce zažil stroj jen tři generální opravy,“ doplnil Chejn, který sám pracoval mimo jiné jako řidič velkostroje.
„Pět tisíc tun se pohybovalo pomocí housenicového podvozku. Hydraulika nadzvedla celý stroj a ten se pomocí ližin pomalu sunul směrem, kam bylo potřeba. Jen k promazání ovládání podvozku bylo potřeba 15 tisíc litrů oleje. Na jeden ‚krok“ se stroj mohl pohnout maximálně o jeden a půl metru. Jedno kráčení, což odpovídalo třiceti metrům, trvalo stroji hodinu a půl včetně nutných prací, které s tím byly spojené,“ popisuje princip pohybu průvodce s tím, že hydraulické motory, které nadzvedávaly celý stroj, jsou stále původní, nebyla u nich potřeba žádná zvláštní údržba.
Na jedné směně u stroje pracovalo v posledních letech šest lidí. Před třiatřiceti lety to byl dvojnásobek. V prosinci roku 2016 se kvůli útlumu těžby vydal stroj na poslední cestu na hranu šachty.
„Speciální prohlídkovou trasu na korečkový bagr jsme plánovali spustit už v loňském roce. Zastavila nás ale epidemie koronaviru. Tím, že fungujeme jako kritická infrastruktura státu, tak zde stále platí některá omezení. Jakmile to ale situace dovolí, otevřeme Uhelné safari opět pro veřejnost a spolu s ním i tento unikát,“ potvrdila Eva Maříková.
