Má přezdívku prasečák. Dvouvchodový panelák s osmačtyřiceti byty děsí už z dálky. Jakoukoli výraznější modernizací netknutý, lodžie plné nepořádku. Můžete si být jisti, že dřív nebo později k vám z jeho útrob dolehne křik či hlasitá hudba. Když přijdete blíž k pravděpodobně nonstop otevřeným a různými malůvkami počmáraným vchodovým dveřím, přes nos vás praští divný zápach. Interiéry si vyrazí prohlédnout jen ten nejotrlejší.
Jsem smířená s tím, že i můj dům podlehne a jednoho dne se v něm nebude dát dál žít. Třeba už se toho ale nedožiju, což by vlastně bylo štěstí.
