Ze své pozice pomáhá tam, kde je potřeba. Před půl rokem se však Jana Petržilková stala i lektorkou dobrovolnických kurzů pro pomocný zdravotnický personál, které v době pandemie koronaviru pořádá Český červený kříž. Od začátku loňského listopadu se v patnácti kurzech proškolilo již 121 dobrovolníků, 71 žen a 50 mužů.
Kdo je nejčastějším zájemcem o kurz?
Je to různé. Měli jsme tady baletku, divadelní herečku, řidiče kamionu, bankéře, kaskadérku. U někoho ani nevíme, jaká je jeho profese, nemusí to uvádět. Někteří si kurz dělali kvůli péči o své blízké. Měli jsme i lidi, kteří se přihlásili na zapřenou. Nesouhlasila s tím jejich rodina či zaměstnavatel, báli se, že se na covidových odděleních nakazí a přenesou nemoc do rodiny nebo na pracoviště.
Co je vlastně cílem kurzu?
Připravit dobrovolníky tak, aby mohli převzít určitou část péče o nemocné za zdravotní sestry. Zvláště teď v době pandemie koronaviru se nemocnice potýkaly s nedostatkem zdravotnického personálu a pomoc vyškolených dobrovolníků vítaly. Ze začátku kurz absolvovaly spíše ženy, potřeba o někoho pečovat je u nich přirozenější než u mužů. Zvládají ji velmi dobře, jenom potřebují ukázat nějaké vychytávky, jak se zbytečně nedřít. U mužů je zase výhoda, že mají sílu, což teď hodně pomáhá, hlavně při péči na covidových odděleních.
Jana PetržilkováVelitelka humanitární jednotky Českého červeného kříže v Litoměřicích. |
Co se dobrovolníci v kurzu naučí a jak dlouho trvá?
Jde o jednodenní víkendové kurzy. Po krátkém seznámení hned začínáme s praktickými věcmi. Nejdřív se učí hygienu rukou. Vyzkouší si manipulaci s ochrannými rukavicemi, naučí se je oblékat, sundávat, dezinfikovat. Místo dezinfekce používáme červenou barvu, aby viděli, kde při dezinfikování zůstalo neošetřené místo. Naučí se manipulovat s lůžkem, stlát lůžko bez pacienta a s pacientem, polohování pacienta, hygienu pacienta na lůžku, podávání stravy a plno dalších věcí.
Jsou tedy po absolvování kurzu schopni pomáhat zdravotníkům? Nepřekáží už?
Rozhodně nepřekáží, jsou jako sanitářky a sanitáři bez sanitářského kurzu, ale už to nejsou úplní laici. Umí základní věci, vědí, co mají s pacientem dělat, jak s ním správně manipulovat a vhodně jednat. Učí se i péči o vyprazdňování, podkládat podložní mísu, přikládat močovou lahev, učí se pacienty plenovat. To je pro zdravotní sestry významná pomoc. Na podzim hodně pomáhali na lůžkách pro dlouhodobě nemocné, kde byl nedostatek zdravotnického personálu. Jak přibývalo nemocných a zdravotníkům ubývaly síly, začali pomáhat i na covidových odděleních.
Jsou nějaké podmínky, které musí uchazeč splňovat?
Nic zvláštního, musí prokázat bezinfekčnost a čistý trestní rejstřík.
Řekne někdo už během kurzu, kdy si péči o pacienta teprve zkouší, tak tohle nedám a vzdá to?
Ne, ještě to nikdo z žádného kurzu neudělal. Připravujeme je i na to, že se budou setkávat se smrtí, budou pečovat o umírající. Musí vědět, co je čeká. Zvláště v této covidové době se se smrtí mohou setkávat častěji než za normální situace. Je nutné, aby si každý v hlavě srovnal, jestli je schopen to psychicky zvládnout. Když se totiž staráte o „svého“ pacienta, už to není nikdo anonymní, znáte ho, víte, jak se jmenuje, co ho trápí. Může se stát, že ten „váš“ pacient zemře, a musíte se s tím vyrovnat.
Co jim pro takové případy doporučujete?
Při této práci je velmi důležitá péče o psychickou pohodu, je nutné, aby dokázali upustit ventil. Často jsou právě dobrovolníci nadšení, plní sil se vrhnou do práce. Domluví si několik směn za týden a velmi brzy zjistí, jak je to náročně. Unaví se. Říkáme jim, že vyhořet jde v pomáhajících profesích velice rychle. Doporučujeme, aby do toho nešli na maximum, aby si nechávali nějaké síly pro sebe, na svoje zájmy, přátele.
Co budou vyškolení dobrovolníci dělat dál, když už nepřibývá tolik nakažených, nemocnice se vrací k běžnému provozu a péči zvládají sami?
Dobrovolníci mají obrovskou výhodu. Tím, že prošli kurzem, se naučili spoustu věcí, které mohou využít v péči o své blízké. Už se nebudou bát se o ně starat, vědí, jak se jich dotýkat, jak je správně polohovat nebo krmit. Už vědí, že v tom nemusí hledat vědu. Péče doma je hodně podobná té v nemocnici, jenom tady z pacienta kouká víc hadiček.
Nezapomenou po nějaké době to, co se v kurzu naučili, když to nebudou používat?
Určitě něco zapomenou. V kurzu si všechno osahají, prakticky vyzkouší. Když pak nastane chvíle, kdy je bude potřeba, zase jim rychle naskočí, co se v kurzu naučili.
