Když před lety odjela za manželem do Itálie, otevřela si tam malířský ateliér. Ve stopách Michelangela a dalších tamních slavných umělců se ale nakonec nevydala.
V zemi proslulé pizzou, špagetami a skvělou zmrzlinou zakotvila v cukrárně. Když se po čase vrátila domů, brzy se probila do české špičky oboru. A to i přesto, že trpí svalovou dystrofií FSHD, která ji v práci výrazně omezuje.
„Postupně mi odumírají svaly, jednu ruku už zcela nezvednu. Musím se trochu hlídat. Každý týden bych měla chodit na rehabilitace a jednou ročně jet na 5 týdnů do lázní. Jenže to kvůli holkám prostě nejde,“ vysvětluje matka tří dcer.
Přestože cukrařinu nikdy nestudovala, její dortíky jsou vyhlášené daleko za hranicemi Teplic. Objednávají si je lidé z celé republiky i z Německa.
V Itálii, odkud pochází její otec, netrvala její malířská anabáze dlouho a záhy nastoupila do malé pekárny.
„Měla ji má kamarádka. Nejprve jsem jí pomáhala a věnovala se klasické domácí cukrařině. Čokolády, žloutkový krém, vše bylo poctivé a vyráběly jsme toho po troškách. Za nějaký čas jsem pak šla pracovat do malé cukrárny, kde jsme byli jen čtyři lidi. Tam jsem se hodně naučila,“ vypráví Bucková.
Absolvovala kurz královské glazury
Práce ji nadchla a postupem času se začala v cukrářském oboru i vzdělávat. Byla ve Varese na kurzu královské glazury, kde vyučoval známý Angličan David McCaffrey.
„Dodnes sleduji videa a novinky z tohoto odvětví. Můj kamarád, který dělá v Norsku šéfcukráře v pětihvězdičkovém hotelu, mě zase naučil francouzskou část cukrařiny,“ přibližuje své zkušenosti.
V současné době má v Teplicích vlastní cukrářský ateliér Corpus delicious a je neustále v jednom kole.
„Letos jsme dělali dorty pro 40 svateb, každý z nich byl originál, a vrcholem všeho byly narozeninové dorty pro nákupní centrum Palladium. Dělali jsme dort pro každý obchod zvlášť, bylo jich 220 a k tomu jeden velký padesátikilový,“ popisuje Bucková.
„Pracovali jsme na tom celý týden a páska z fondánu, kterou jsme na dorty dávali, měla celkem asi čtyřicet kilometrů. To bylo něco neuvěřitelného,“ líčí s nadšením v hlase.
Podobně jako kuchaři, i ona ráda experimentuje. „Ráda vymýšlím různé kombinace, nesnáším stereotyp. Dělám to přitom instinktivně. Je samozřejmě základní recept na krém, ale skladbu dortu si určuji sama,“ vysvětluje.
Dříve po ní lidé chtěli velké dorty na objednávku, dnes už se více zajímají o malé dortíky z kvalitních surovin.
Používá spíše zahraniční suroviny
„Přání zákazníků se mění. Lidé si pomalu zvykají na ty menší. Člověk se ke kvalitě musí projíst. Obě mé zaměstnankyně tvrdí, že už nemohou jít do normální cukrárny. Už jim tam nechutná,“ směje se cukrářka.
Používá především zahraniční suroviny. „Ráda bych pekla z českých, ale po zkušenostech nemůžu,“ tvrdí.
„Jednou nám třeba došla italská mouka, tak jsme použili českou. Zatímco z italské byly perníčky kypré a krásné, z české byly dobré leda na stromeček jako ozdoby. To prostě není mouka, ale střelný prach. Dříve jsme kupovali i českou smetanu, ale jednou ji nevyšleháte a jindy je hořká,“ krčí Bucková rameny. Mléko prý ale používá výhradně české.
V létě si kromě svatebních dortů užívá i výrobu domácí zmrzliny, které dělá celkem 66 druhů.
„I u zmrzliny mě baví vymýšlet nové druhy a dávat dohromady chutě, které se zdají být nespojitelné. Třeba gorgonzoly a hrušky,“ dává příklad.
V poslední době jí vadí, že stále víc času, který by mohla trávit u dortů, jí spolkne papírování.
„Byrokracie pořád roste. Věnuji se tomu převážně po večerech a nocích. Mám se vyhýbat stresu, ale často dělám i 20 hodin denně,“ mračí se. „Když pak ale vidíte ty spokojené lidi, tak to za to stojí,“ zase se rozzáří.
