Přestavba sklepů na kryty, potažmo vznik odkazových šipek, začala na severu Čech pravděpodobně již před rokem 1939.
„Souviselo to s tím, jak bylo pohraničí začleněno do třetí říše a jak se zde zaváděl německý systém protiletecké ochrany,“ vysvětluje historik Martin Veselý, který se touto problematikou zabývá.
Aby mohl sklep fungovat jako útočiště proti šrapnelům a tlakovým vlnám, musel být řádně stavebně upravený a vybavený. Podle šipek mohli záchranáři navíc poznat, kde kryt byl, i v případě rozbombardování domu.
V pokynech, které dostávala protektorátní vláda z říše, bylo třeba stanoveno zesílení stěn a náhrada běžných dveří protiplynovými, které byly vyrobené z oceli. Důležitou součástí byla i protiplynová komora.
Sklepní kryt měl skoro každý dům
„To byla malá předsíňka umístěná hned za protiplynovými dveřmi a byla důsledkem první světové války. Od té doby se totiž počítalo s chemickými útoky, a pokud by takový nastal, v předsíňce by se lidé svlékli a osprchovali,“ upřesnil Veselý.
Základním vybavením krytu byly lavice, stoly, nouzová toaleta, lékárnička nebo zásoba pitné vody a potravin. Platil zde zákaz skladování hořlavin a kouření.
Na zdech byly dvojjazyčné cedule s pokyny, popřípadě ukazující na průlez do sousedního sklepa.
„Často se stávalo, že byly sklepy ve vedle sebe stojících domech nepřirozeně propojované. Bylo to pro případ závalu, když by nešel otevřít jeden sklep, mohli lidé vylézt druhým,“ uvádí historik ústeckého muzea Martin Krsek.
Sklepních krytů bylo podle něj za druhé světové války nejvíc, prakticky každý dům totiž upravený sklep měl.
„Nejcharakterističtějším znakem válečného strachu v týlových oblastech byly právě ony šipky na fasádách domů. Jimi se válka viditelně promítla do tváře severočeských měst,“ dodává Krsek.
