Trenére, jak hodnotíte sezonu?
Nemůžu říct, že jsem nespokojený, protože konkurence je fakt velká. Je tu pět šest vyrovnaných týmů, které mohou hrát o titul. Už to není jako před pěti nebo deseti lety, kdy se v uvozovkách říkalo, že jsou tady jen dva týmy a ty budou bojovat ve finále. Teď jsou tu Lvi Praha, finančně asi nejsilnější klub, Karlovarsko, Kladno se vrátilo do špičky... Takže jsem spokojený, protože náš tým předváděl celou sezonu opravdu dobrý volejbal. Vyprodali jsme halu, z toho jsem měl velkou radost, že jsme v Liberci zase dokázali nalákat diváky na volejbal. Vyhráli jsme po skvělých výkonech Český pohár, což zatím řadím ve své trenérské kariéře nejvýš, byli jsme druzí v základní části extraligy, takže samá pozitiva. Až na čtvrtý a pátý zápas semifinále s Budějovicemi, které jsme bohužel nezvládli.
Páté semifinále doma, prohraný tie-break. Bylo rozhodujícím faktorem zranění zkušené nahrávačské jedničky Ticháčka během utkání?
Jednoznačně. Vyhráli jsme první set, ale jak na nahrávce začal Šimon Bryknar, tak to pro soupeře byla velká psychologická vzpruha a ve druhém setu nás hrozně zmlátili. Pak jsme tam dali zpátky Ticháčka, který ale už hrál se zraněním, měl omezený pohyb, nemohl tolik kombinovat a naplno předvádět tu svoji kreativní hru.
Přesto jste pak i s Bryknarem, který se do utkání musel vrátit, skvěle dotáhli zápas po dramatickém čtvrtém setu do tie-breaku, ale ten jste prohráli 12:15. Finále bylo na dosah, jak to bylo emočně těžké?
Byl jsem hrozně zlomený. Byla to taková velká vnitřní bolest, která neproběhla jen v tu chvíli, ale trvá pořád a bude asi trvat až do prvního mistrovského zápasu příští sezony... Prostě obrovské zklamání z prohraného semifinále, které se ani nedá popsat, mám v sobě neustále.
Pak přišly dva prohrané zápasy o bronz s Karlovarskem...
...po té porážce s Budějovicemi jsem si neuvědomoval, a ani tým, že už za dva dny jedeme hrát do Varů o třetí místo. Byl to masakr a očistec. Víš, že tým pracuje naplno, ale nevyšlo to. My jsme fakt hrozně moc chtěli to finále hrát a boj o bronz už jsme prostě nezvládli.
Sezona skončila, začne další. S jakým kádrem budete pracovat?
Chtěli jsme udržet kádr co nejvíc pohromadě, protože kluci, byť různých národností, si ohromně sedli po lidské stránce a byla to fakt parta. To ale není jednoduché, protože když je dobrá sezona, tak je o hráče zájem v zahraničí a první aspekt jsou finance. Tomu se nedá vyhnout.
Už tedy tušíte, jak bude vypadat tým pro nový ročník?
Bude změněný, ale zůstávají oba nahrávači Ticháček a Bryknar. Pro mladého Brykyho bylo to páté semifinále i zápasy o bronz, i když prohrané, ohromnou zkušeností, ze které bude čerpat v příští sezoně, protože už určitě dostane víc příležitostí než v té minulé. A bude jen na něm, aby prokázal svůj talent a vedl tým k vítězstvím. Ale samozřejmě bude hrát ten lepší, protože Ticháček pořád patří k top nahrávačům české ligy. Dále jsme rádi, že jsme udrželi smečaře Nivalda a mého syna Lukáše, univerzála Jemeljanovse, obě libera Maara a Pavlíčka a zůstává blokař Staněk. Končí naopak blokaři Krajčovič a Nikačevič, univerzál Gavenda, smečař Lux, takže za ně budeme mít v kádru nové lidi a počítáme i s odchovanci Dukly.
Skončil i zkušený blokař Jakub Veselý, který uzavřel kariéru, co byste k němu řekl?
Jsem rád, že jsem ho mohl trénovat v jeho poslední sezoně. On byl důležitým článkem, který mi pomáhal nejen po herní, ale i po lidské stránce. Hodně jsme spolu komunikovali o týmu a byl jsem příjemně překvapený, že i na hřišti pořád předváděl svoji velmi dobrou úroveň. To mě moc potěšilo. Budeme spolupracovat i dál, protože se z něj stal v Dukle sportovní manažer, takže budeme spolu skládat nový tým a řešit spoustu dalších věcí. Je fajn, že takový člověk v klubu zůstává.
Když jste před rokem do Liberce přicházel, říkal jste, že trénovat Duklu byl vždycky váš sen. Jak jste si tedy první sezonu užil?
Myslím, že jsem si sám na sebe dal až moc velké tlaky a přiznám se, že jsem hodně nocí nespal. Chtěl jsem totiž dokázat, že si mě vedení vybralo dobře. V příští sezoně se chci od těch tlaků trochu oprostit, protože to není dobré pro moji hlavu ani žaludek. Jsem ale emotivní člověk, byl jsem emotivní hráč, jsem emotivní trenér a neumím to sledovat v klidu. Žiju s týmem, který bojuje na hřišti, ale i s publikem úplně naplno. Takový prostě jsem. Takže jsem si první sezonu v Dukle moc užil, jsem rád, že tady jsem a dostal tu šanci, je to velká rodina, bylo zajímavé poznat lidi, kteří v klubu jsou, a už se těším na další sezonu.
