Svým šestým hodem 60,42 ji přeskočila Petra Sičáková, jež skončila druhá, o pět centimetrů za mistryní světa Harukou Kitagučiovou.
„Petra je moc šikovná. Ve svých jednadvaceti letech už přehodila i šedesát dva metrů,“ ocenila Ogrodníková soupeřku. „Viděla jsem ji, jak pracovala ve Španělsku, musím ji pochválit. Je podobný typ jako já, taková muskulaturnější. Jen by měla nejlepší hody házet dříve, ne šestými pokusy. Na kvaldu by to nemuselo stačit. Ale má všechno před sebou. Háže skvěle.“
I vy jste tentokrát měla nejvydařenější až pátý pokus, byť to šedesát metrů nebylo...
Nebylo, ale byl tam ještě jeden nadějný hod. Jen šel moc vysoko. Netrefuji se vůbec do oštěpu a pak mám problém házet nízko. S tím musím něco udělat, protože energii mám. Vím, že mohu hodit daleko, ale musím hod dobře trefit. Na tohle počasí to je ještě dobré. Ale nezačíná to šestkou, tak se tím výkonem nechci moc chlácholit.
Takže spíše hážete do výšky, než do dálky?
Zatím to tak vypadá (směje se). Měla bych s tím něco dělat, protože to tak hážu už skoro celý život a teď se mi to nějak vrátilo.
Od letošního roku se po odchodu od Jana Železného trénujete sama. Co vám trenérka Ogrodníková poradí?
No, konzultuji to s různými lidmi. Snažíme se přijít na příčinu. Je to možná pohled očí. Zkoušeli jsme i jiné věci. Teď jsem řešila levou nohu, protože jsem ji neopírala dobře. Dnes to bylo trochu lepší, za to jsem ráda, ale uvidíme. Ještě zkusím dát ruku jinak.
Jste na sebe přísná trenérka?
Měla bych se naučit být trpělivější, protože fyzicky jsem na tom velmi dobře. Ale hrozně spěchám, očekávám výsledky, a jak jsem teď hodně nabitá, tak chci velmi rychle házet a dát velkou ránu. Někdy se cítím, že chci hodit až na druhou stranu. To musím trochu zklidnit. Ale zase je to pro mě pozitivní. Být vybitá by také nebylo dobré.
S kým svou přípravu konzultujete?
Mám paní fyzioterapeutku, pomáhá mi Mirďa Guzdek a ještě dva kondičáci. Mám takový realizační tým. Vše si skládám podle sebe. Teď na mistrovství Evropy se mnou jako konzultant pojede Miroslav Guzdek, jen abych na tréninky nechodila úplně sama.
Duplantis se na větrné Tretře pokoušel o světový rekord, Manuel zářila na čtvrtce![]() |
Bylo důvodem vašeho odchodu od Jana Železného, že jste chtěla lepší výsledky?
Když se podíváte na minulé tři roky, tak to nebylo úplně ideální. Asi jsem očekávala, že to půjde lépe, ale není to samozřejmě jenom chyba trenéra. Jsou za tím různé věci, i zdravotní, které se se mnou táhly. Ale snad ta změna bude jen k prospěchu.
Jinou tréninkovou skupinu jste nehledala?
Nechtěla jsem se do toho pouštět. Přemýšlela jsem, jestli vůbec nějakého trenéra chci. A zjistila, že to zkusím sama, abych si nesla sama tu zodpovědnost. Našla jsem si realizační tým, specialisty, a čerpám od těch nejlepších. Vše si pak skládám podle sebe, podle svého těla, jak se zrovna ten den cítím, aby to nebylo o kvantitě, ale o kvalitě.
Nechybí vám parta holek kolem oštěpu?
Jo, loučení nebylo příjemné, ale vyhovuje mi, že chodím na tréninky sama. Odpočinu si u toho. Nechci říct, že by mě to ve skupině nějak vyčerpávalo, ale teď se více soustředím jen na trénink.
Sama se zkoušela trénovat i Barbora Špotáková, ale té to příliš nesvědčilo. Naproti tomu Vítězslavu Veselému ano. Čerpala jste od nich?
Jsem jiný typ než Víťa nebo Bára. Z toho, že budu trénovat sama, jsem měla obavy, ale vnitřně jsem to chtěla a potřebovala. Jsem svědomitá. Vím, že jsem se připravila dobře. Technika je horší, ale víc vnímám tělo. Nikdo mi tam nestojí, jsem napojená víc sama na sebe.
Jste stále atletkou Dukly Praha. Kde máte základnu?
V Třinci. Je to srandovní, docela dost lidí mi nabízí pomoc, takže mám podporu z Ostravy, kde také mohu trénovat. Ale i v Třinci, ve Šternberku. A když jsme s partnerem (hokejista Petr Vrána) na Slezské Hartě, tak i v Bruntále. Všude mám domluvená sportoviště, za což jsem moc ráda.
Před rokem jste chválila třinecké hokejisty, jak zkoušejí oštěp. Co říkáte na mistry světa Tomáše Kundrátka a Daniela Voženílka?
Paráda. Ale nevím, jestli teď budou házet oštěpem. Spíš pivy. Ale Péťa (Vrána) se zlepšil, ten dal na tréninku dvacet sedm metrů. To je dobré.