Když se před dvěma lety stal Chaloupka v Bratislavě mistrem světa, pro všechny to bylo překvapení. A pro něj životní úspěch, ale i břemeno. „Prošel jsem si takovou pomistrovskou kocovinou,“ přiznal nyní pětadvacetiletý kanoista.
Hned po zlaté světové medaili z Bratislavy se vrhnul do tréninku, toužil všem ukázat, že si titul šampiona zasloužil, a že dokáže vítězit dál. Jenže tělo řeklo dost. A výsledky nepřicházely. Na loňském mistrovství Evropy se ani nedostal do semifinále, jako obhájce titulu skončil na světovém šampionátu devátý.
„Celou minulou sezonu jsem se snažil vymyslet, jak zvládnout regeneraci toho, co jsem chtěl natrénovat,“ vzpomínal. Věřil, že nyní už ten správný recept nalezl. Zbývalo mu potvrdit to povedeným závodem. Už první dva Světové poháry naznačovaly, že je zpět mezi nejlepšími. V Augsburgu dojel pátý, v domácí Troji šestý.
Na Evropských hrách, v rámci kterých se letos evropský šampionát pořádá, bydlel s Jiřím Prskavcem, se kterým od letoška na kanoi soupeří. A společný pobyt využil k tomu, aby nasál něco ze zkušeností kajakářského olympijského šampiona. „Můžu se zeptat na cokoliv z tréninku, jak k tomu přistupuje, proč dělá něco takhle a ne takhle, všechno mi řekne,“ pochvaloval si.
Až do středy se víc než tréninku věnoval studiu na státnice, které ho hned po víkendu čekají. Včas ale učebnice zavřel a vzal do ruky pádlo. „Vůbec jsem nebyl nervózní, musel jsem se začít koncentrovat na závod,“ popisoval své středeční pocity. A zkoncentrovat se mu podařilo. Na krakovském kanálu, kde většina slalomářů spíš trpí, předvedl skvělou semifinálovou jízdu.
„Je to parrráda! To bylo výtečné!“ burácel do mikrofonu polyglotní hlasatel, který měnil řeči podle toho, který závodník byl zrovna na trati.
Chaloupka si v cíli spokojeně oddechl a zapumpoval pěstí. Zajel s přehledem nejrychlejší čas. Po přezkoumání mu sice přibyly dvě trestné sekundy za dotyk brány, i s nimi se ale do finále s přehledem dostal.
Do něj pak nastupoval s myšlenkou na Carlose Alcaraze. „Říká, že se snaží smát a že s tím jde všechno lehce,“ vysvětloval inspiraci španělským tenistou. Proto se na startu usmíval.
„Je superrr rrrychlý!“ volal hlasatel a jeho polský kolega ho doplňoval a v popisu toho, jak Chaloupka pádluje: „Bardzo mocne!“
V cíli ale kanoista nějakou dobu úsměv zadržoval. Jízda se mu nepovedla tak jako ta semifinálová, byl až třetí.
A na startu stále čekali dva závodníci.
Brit Burgess ale nestačil a k pomalé jízdě přidal trest za šťouch.
Slovinec Benjamin Savšek, nejrychlejší z kvalifikace a úřadující olympijský šampion, se pustil do peřejí jako poslední. Když chyboval na šesté bráně, stanem s „horkými křesly“, na kterých seděli tři průběžně nejlepší, se rozlehl jásot.
Ale Chaloupka radující se společníky mírnil a gratulace přijímat nechtěl. „V mých očích je Ben nejlepší kanoista na světě a všichni mu věříme, že zajede dobře,“ vysvětloval posléze.
Jenže když přidal Slovinec další dotek, bylo jasno. Chaloupka zůstal bronzový a mohl začít slavit svou první evropskou medaili.
„Jak jsme s Jířou bydleli, tak mi předal minimálně kousek toho zlatého lesku, a já si z něj vzal ten bronz,“ připomínal znovu svého spolubydlícího Prskavce.
Toho mimochodem odsunul na čtvrté místo o osm setin sekundy. Při Prskavcově prvním šampionátu, který absolvuje i jako kanoista. „Pokud se bude dál zlepšovat mílovými kroky, myslím, že brzy bude mezi nejlepšími kanoisty na světě,“ ujišťoval Chaloupka, ale zároveň dodal: „A já doufám, že tam budu s ním.“
Dvě brambory, dva pocity
Asi nikdo ještě neměl ze čtvrtého místa takovou radost jako v neděli Prskavec. Celý šampionát klidnil medailové naděje z kanoe, které mu byly předhazovány. „Budu moc spokojený, když se mi podaří zajet semifinálová jízda a probojuji se do finále. Nechci mířit výš, protože trať v Krakově pro mě jako singlkánoistu není dobrá,“ držel očekávání při zemi.
Nakonec se probojoval do finále ze sedmého místa. Mohl být spokojený. Když ve finále zajel do té chvíle nejrychlejší čas, pořádně to oslavil. Postupně se ale propadl na třetí místo. A z něj ho nakonec sesadil jeho kolega z reprezentace.
„Podal jsem asi úplné maximum, kterého jsem byl schopný. Fakt jsem jel výborně. Být čtvrtý na Evropě – kdyby mi to někdo řekl před půl rokem, tak se mu vysměju a řeknu, že se úplně zbláznil,“ zářil Prskavec.
Žádný smutek z toho, že byl jen osm setin sekundy od medaile v něm nebyl. „Myslím, že Váša si to strašně zasloužil. Tady mu to dlouhodobě jde a předvedl vyrovnané výkony,“ řekl.
Ještě jednu bramborovou medaili si čeští kanoisté z Krakova odvážejí. Gabriela Satková zajela čtvrtou nejrychlejší semifinálovou jízdu a na stejnou pozici dosáhla i ve finále. Přesto nebyla se svým představením spokojená.
„Už dlouho se mi nestalo, že bych se s tratí takhle prala, na druhou stranu občas to prostě přijde. Nejsme roboti a někdy to nevyjde, je to součástí toho procesu. Mrzí mě, že jsem nepředvedla, co ve mně je,“ litovala.
Zároveň ale dokázala rovnou hledat i pozitiva. „Myslím, že s tím, jaká ta jízda byla, můžu být ráda za čtvrté místo. Bojovala jsem až do konce. Chybky sice přišly, ale je důležité se z toho nezbláznit.“
A také ona se ze všeho nejvíc těšila z úspěchu svého kolegy. „Jsem moc ráda ze Vášu Chaloupku. Opravdu si to zaslouží a myslím, že radost z jeho medaile převáží a zakryje smutek z toho mého čtvrtého místa.“