I proto do téhle zimy vstoupila Zemanová s ambicemi dosáhnout v mezinárodní konkurenci ještě výš. „Laťka už byla nastavená dost vysoko, takže jsem ráda, že se mi to daří,“ těší cyklokrosařku.
Zázemí má v mladoboleslavském týmu Brilon, tréninkový plán si ale vytváří sama. „Znám svoje tělo dobře a vím, co potřebuji. Nejdůležitější je pro mě psychická pohoda. Když mi ale někdo přijde poradit, jsem samozřejmě vděčná.“
Zemanová si výhrou na sněhu v Hlinsku zajistila prvenství v cyklokrosovém poháru |
Ačkoliv se primárně řídí vlastními pocity, tréninkové postupy si ověřuje v knihách a odborných studiích. K tématu psala i maturitní práci. A zatím se jí tento přístup náramně vyplácí. Každou sezonu přichází výkonnostní i výsledkové zlepšení, a tak má Česko po Kateřině Nash znovu ženu mezi elitou. Svůj podíl na tom nejspíš má i to, že si Zemanová v trénincích nic neodpustí.
„Naštěstí mám takovou povahu. Když si něco naplánuji, musím to splnit, ať se děje, co se děje. I když prší nebo sněží, na kole musím vyjet. Kolikrát si až nadávám, jak moc těžký jsem si trénink udělala, ale vždy vše splním, protože jinak mě tlačí svědomí, že jsem neudělala maximum,“ líčí.
Kromě intenzivnějších tréninků pracovala mezi sezonami také na pozávodní regeneraci. Hlavní důvod zlepšení ale podle ní leží někde jinde. „Závodím víc než dřív, což je klíčové. Intenzita, se kterou se jezdí Světový pohár nebo závody v Belgii a Nizozemsku, nikde jinde není,“ myslí si.
Kristýna Zemanová vítězí v závodě domácího cyklokrosového poháru v Hlinsku
Smysl života
Přitom to není tak dávno, co chtěla s cyklokrosem úplně končit. „Před třemi lety jsem měla krizi, pak přišly tři nemoci krátce po sobě – nejdřív covid a posléze angína, tak jsem se rozhodla sezonu úplně ukončit a chystat se na další,“ vypráví.
Tím ale problémy neskončily. V přípravě si přetížila vazy v koleni, tři měsíce na kole neseděla.
„Tehdy jsem si aspoň uvědomila, co je pro mě smyslem života. A že kdybych skončila, neměla bych co dělat. Našla jsem novou chuť, novou motivaci,“ říká.
Cyklokrosu se věnuje 10 let, na kole jezdí ještě o něco déle, vždyť první závod odjela v šesti letech.
„Ani jeden z rodičů přitom na kole nezávodil, ale vždy byli hodně aktivní. Pořád jsme byli někde na túrách, na kolech, běhali jsme… Tím mi pohyb přirostl k srdci,“ vzpomíná na dětství.
Cyklokros objevila díky Petru Dlaskovi, který bydlí v sousedství. Stříbrný medailista ze světového šampionátu v Táboře 2001 se jedenáctileté Zemanové ujal a postaral se o základy, na nichž může současná česká jednička stavět. Nyní jí může předat zkušenosti, jak se vypořádat s atmosférou domácího mistrovství světa.
„Snažím se tlak nevnímat a nesoustředit se na to, co kdo říká, píše nebo chce. Vím, že se na šampionát musím psychicky připravit a obrnit se,“ uvědomuje si. „Doufám, že domácí atmosféra bude pro mě bonusem, a ne tlakem, který by mě rozložil. Fanoušci jsou po úspěchu hladoví, ale i já sama mám od sebe velká očekávání.“
Role tahounky reprezentace ji ale nesvazuje, naopak. „Dělá mi to hrozně dobře. Mám takovou povahu, že musím být ve všem nejlepší. Snad budu dělat radost sobě, rodičům i fanouškům ještě dlouho.“
Z průběžného osmého místa hodnocení Světového poháru se po tomto víkendu propadla na třináctou pozici, když si odskočila na domácí Toi Toi Cup pro výhru v zasněženém Hlinsku. I tak je jí jasné, že udržení nejlepší desítky není za současných podmínek ve Světovém poháru reálné.
„Závodů je strašně moc a jsou po celé Evropě. Všechny zastávky Světového poháru se objet nedají. Mrzí mě to, ale budu muset něco vynechat, abych si také odpočinula,“ vysvětluje.
V letošní sezoně vyhrála všechny závody domácího Toi Toi Cupu, do kterých nastoupila. Mezi nejlepší patnáctkou Světového poháru je už stálicí. Zázemí a servis má stejný jako belgické nebo nizozemské týmy, pokukují po ní už i nejlepší světové závodnice. Nic z toho by přitom nemuselo být, kdyby ji před třemi roky nepřekazily nemoci sezonu.
„Občas nad tím doma přemýšlíme s rodiči. O co všechno bych přišla, kdybych tehdy skončila...“
Neskončila, a tak může zářit.
