Ještě to není mat, ale slovinský cyklista dal v pátečním odpoledni zbytku startovního pole italské Grand Tour šach.
„Jeho tým teď může jet v pohodě s cigárem v puse,“ pronesl v nadsázce exprofesionál Jens Voigt, expert Eurosportu.
Vždyť Tadej Pogačar rázem vede v celkové klasifikaci o 2:36 minuty před druhým Danim Martínezem z Bory a o 2:46 minuty před třetím Geraintem Thomasem, lídrem Ineosu.
„Jsem rád, že nepojedu nahý,“ vtipkoval před etapou, když mu rozhodčí povolili i růžovo-fialovou verzi časovkářské kombinézy, přestože s podobnou barevnou kombinací v klasických etapách měli značné problémy a dokonce mu pohrozili diskvalifikací.
Důvod jejich větší benevolence byl prostý: firma Castelli, oficiální dodavatel růžových dresů pro Giro, jinou verzi časovkářské kombinézy „na skladu“ prostě neměla. Pouze tuto, která měla být opět vzpomínkou na dresy někdejšího fotbalového Gran Torina.
Desátý květen je dnem narozenin růžového dresu. Právě v tento den v roce 1931 byl na Giru pro označení vedoucího jezdce závodu poprvé použit, navzdory kritice Benita Mussoliniho, jemuž se nelíbila zvolená barva.
Pogačar jej v tento den každopádně poctil více než důstojně.
„Naší strategií bylo šetřit energii v prvních čtyřiceti minutách, protože skutečný rozdíl se měl projevit až na finálním stoupání,“ prohlásil Mauro Gianetti, sportovní ředitel UAE Emirates. „Gannův náskok mě trochu znervóznil, ale začal jsem pociťovat naději, že to Tadej zvládne, už když jsem viděl, jak Martinez zvládl ten kopec o 35 sekund rychleji než Ganna. Načež Tadej pak předvedl další svůj velký tah.“
Vlastně by Pogačar za své přesvědčivé vítězství mohl takj trochu poděkovat i jednomu muži z cizího týmu, který na Giru vůbec nestartuje.
Mohl by říci: Díky, Jonasi.
Po loňské časovce na Tour, ve které sice Pogačar dojel druhý, ale byl na hlavu poražen Jonasem Vingegaardem, věnoval této disciplíně během zimy mimořádnou pozornost.
„Došlo k několika významným změnám v Tadejově časovkářské pozici a vybavení,“ prozradil Gianetti.
„Byly za tím hodiny a hodiny práce. Jsem rád, že se vyplatily,“ řekl Slovinec. „Snažil jsem se dosáhnout toho, abych se na časovkářském speciálu cítil pohodlněji a zároveň dokázal tlačit do pedálů silněji. Neřeknu vám konkrétně, co teď dělám jinak, protože by to pak udělal každý, ale věřte, že je za tím hodně práce.“
Za normálních okolností by se Filippo Ganna s takovým náskokem na druhém mezičasu už už mohl v cíli cítit vítězem časovky, ale ne v situaci, kdy na trati stále šlapal fenomén Pogačar.
V takovém případě nebylo ani 47 sekund náskoku před šesti kilometry stoupání dost.
Obzvlášť pokud Pogačar prohlásil: „Dnes jsem měl superdobrý den.“
Stejně jako při legendární časovce na Planinu krásných dívek na Tour 2020 si přitom Slovinec nebyl jist, jaké jsou jeho mezičasy.
„Asi dvakrát jsem nějaký odstup ve sluchátkách zaslechl, ale moc jsem nerozuměl tomu, co mi vlastně sportovní ředitel říká,“ líčil.
Ale ani to nepotřeboval vědět. Dál se držel své strategie. „Poslední dva kilometry před stoupáním jsem se snažil být co nejvíce aerodynamický a šetřit nohy, jak jen to jde. A pak jsem jel kopec all in.“
Co tím způsobil, vidíme při pohledu do výsledkové listiny.
„Byl jsem sám sebou pozitivně překvapen, ale zároveň jsem čekal, že Thomas a Martínez budou blíž,“ podotkl.
Ineos sice našel své jezdce na druhém, třetím, čtvrtém a desátém místě pořadí časovky, ale ve skutečnosti si britská stáj připadala dvakrát poražena.
Proto, že Ganna neudržel vedení v etapě.
A proto, že lídr týmu pro celkové pořadí Geraint Thomas skončil „až“ desátý. On, špičkový časovkář!
„Cítil jsem se docela dobře, jenže něco mi v tom kopci chybělo,“ říkal Velšan, kterému tentokrát nebylo za cílem příliš do řeči. „Byl to jeden z těch horších dnů. Tak to prostě je.“
Že v jediné etapě zaostal za svým největším soupeřem o celé dvě minuty, jej nenaplňovalo optimismem.
„Myslím si, že nejsme první tým, který dostal od Pogačara facku, a určitě nebudeme ani poslední,“ konstatoval Zak Dempster, sportovní ředitel Ineosu. „Vzhledem k tomu, jak Pogačar dokáže být letos silný v klasických stoupáních, jsem ani nebyl překvapen tím, co předvedl.“
Jako by si všichni zvykali: Pogačar se v této sezoně vymyká běžným měřítkům.
Bude to platit i dnes, kdy vyvrcholí náročný etapový triptych v závěru prvního týdne Gira?
Nejprve to byla čtvrteční šotolina.
Pak dlouhá páteční časovka.
A v sobotu čeká první opravdový horský dojezd tohoto ročníku, a ne ledajaký. Na samém konci „zubaté“ horské etapy v Apeninách, ve které je rovina cizím slovem, ční Prato di Tivo.
Čtrnáct kilometrů sedmiprocentního stoupání.
Není to (přinejmenším na papíře) nejtěžší etapa tohoto Gira, ale je dostatečně tvrdá, aby pohřbila naděje všech těch, kteří se z vynaloženého úsilí v časovce nedokázali dostatečně zotavit.
Pro vrchaře, jimž se to naopak povede, bude vítanou příležitostí k vzestupu pořadím. V ten určitě doufá i Jan Hirt. Do časovky se rozjížděl pomaleji, s až 89. mezičasem na úvodní rovinaté pasáži, ale postupně se dostával do tempa a na cílovém kopci si dojel pro 37. místo, které patří v jeho časovkářské kariéře rozhodně k těm lepším.
Sestup z 8. na 13. místo celkové klasifikace byl v této Hirtově neoblíbené disciplíně očekávatelný.
Od první desítky jej však dělí pouhých 38 sekund. A nyní se opět ocitá v terénu, který má nejradši. Byť Jens Voigt poukazuje: „Bude to den, který bude bolet a kdy všichni budou sami sobě říkat: Nohy, držte hubu.“
V roce 2021 vedla na Prato di Tivo královská etapa závodu Tirreno - Adriatico. Zaútočil v ní Geraint Thomas, ale v koncovce všechny převálcoval jistý Tadej Pogačar.
Mohla by se historie opakovat?
A nebo tým UAE Emirates povolí úspěch uprchlíkům z úniku a možná i dočasně odevzdá růžový dres některému z jezdců, kteří by pro Pogačara neměli být ve třetím týdnu hrozbou v celkové klasifikaci? Protože jak podotkl lídr závodu: „Kdybych nemusel každý den absolvovat po etapě to obrovské mediální kolečko, při kterém na některé otázky odpovídám třeba i desetkrát, byl bych o něco čerstvější.“
Pokusí se tedy v Apeninách vytěžit ze své současné dominance ještě víc? Nebo si podobně jako na šotolině vezme k srdci slova svých sportovních ředitelů, že není nutné neustále jen útočit a někdy je vhodnější jen bránit?
„Tohle ještě není konec,“ konstatoval Pogačar k současnému rozestavení figurek na šachovnici Gira. „Určitě v dalších dnech dojde k mnoha útokům z dálky a nebezpečným únikům. Každý bude hledat příležitosti, jak na nás vyzrát. Bude opravdu těžké kontrolovat v příštích dvou týdnech závod.“
Vzápětí po těchto slovech se na tiskové konferenci zasmál: „Ale co byste ještě chtěli, abych k tomu řekl? Máme super silný tým a všichni moji kluci jsou v dobré formě.“
Snad ze skromnosti zapomněl dodat: A já ji mám excelentní.