Co bylo v mrazivých podmínkách nejtěžší?
Kvůli vysoké vlhkosti promrzaly spoustě závodníkům prsty a ruce. Nejen nám v týmu, ale i ostatním, se kterými jsem se bavil v šatně. Pral se s tím skoro každý, byl to asi ten největší soupeř. Ale celkově zima nezlobila až tolik, dala se zvládnout pomocí tejpů.
Jak se závod v takové zimě připravit?
Když jsou tyhle mrazy, tak je příprava mnohem delší. Dopoledne je to taková výtvarka. Asi tak tři čtvrtě hodiny trvá vystřihování tejpů na obličej a na ruce, aby dobře seděly. Než vlezu do bot, tak musím osprchovat nohy, aby nebyly ani trošku zpocené, protože by mi zbytečně promrzly. Pak už je to o samotném procesu na závodišti před startem. Jakmile jednou promrznete, tak se strašně těžko znovu zahřejete. Snažím se být celou dobu teple oblečený a nikde se nezdržovat ani nepostávat, spíš být furt v pohybu. Musím myslet na to, aby mi vše navazovalo a neměl nikde žádné prostoje.
Tentokrát se ale příprava nepovedla stoprocentně.
Za roky, které závodím, už mám zažito, že si prsty zalepím tejpama a zároveň si vezmu rukavice o tloušťce, která odpovídá momentální teplotě. Ještě se mi v životě nestalo, aby mi takhle zmrzla ruka. Stalo se mi to poprvé v kariéře. Sám jsem z toho byl překvapený a zaskočený.
České biatlonisty srazila ve sprintu špatná střelba, vyhrál Němec Nawrath |
Podle svých slov jste kvůli tomu musel vleže střílet po paměti. Jak to funguje?
Naše poloha je taková, že pokud se dostaneme na terč a někdo za nás zmáčkne spoušť, tak by ta rána měla spadnout. Takže já jsem dojel na terč a celou rukou jsem se snažil tlačit k sobě. Vůbec jsem neměl cit. I v okamžiku, kdy jsem přikládal prst zpět na spoušť, tak jsem byl opatrný, abych ránu omylem nespustil. Snažil jsem se držet zamíření na terči a pomaličku táhnout rukou k sobě, aby došlo nějakým způsobem k výstřelu. Nestřílel jsem v rytmu, rány jsem předržoval. Tím jsem se dostal do kyslíkového deficitu a to zamíření bylo čím dál těžší. Střelba tomu odpovídala, čtvrtá pátá rána sice nebyly daleko, ale nespadly. Snažil jsem se udělat maximum, ale nestačilo to.
Střelba vestoje pak ale už byla stoprocentní.
Celé další kolo jsem se snažil ruku prokrvit a prst přišel trošku k sobě. Ale ve stoje střílíme na větší terč, takže si můžu dovolit udělat zbrklejší pohyb na spoušti a rána bude dobrá. Vleže je terč tak malý, že pokud ránu strhnu, tak nespadne.
Před druhou střelbou jste se na trati potkal s Jakubem Štvrteckým a Vetlem Christiansenem, pomohla jejich společnost?
Vždycky pomůže, když jedu na trati s někým stejně rychlým nebo rychlejším. Kuba i Christiansen jeli do cíle a měli velice rychlá kola. Snažil jsem se jich držet co nejdéle, v prvních dvou třetinách trati mi pomohli, ale pak jsem samozřejmě těsně před střelnicí musel zvolnit.
Z českých závodníků jste měl nejrychlejší běžecký čas. Jaký byl váš pocit na trati?
Když jsem závod hodnotil v hlavě, tak jsem si ho rozdělil na tři části: střelba vleže, střelba vestoje a běh. Dvě třetiny závodu byly kvalitní a jsem s nimi spokojený. Jenom ta ležka mi závod trošku pokazila a odsoudila mě do třetí desítky. Neříkám, že můj běžecký projev byl nějaký oslňující, ale byl to výkon na lyžích, se kterým se při čisté střelbě dá zaběhnout do top desítky. Takže v tom jsem spokojený.
Michal Krčmář během sprintu v Östersundu
S lyžemi už na rozdíl od předchozích závodů problém nebyl?
Kluci ze servisu dělají maximum možného, aby nám připravili lyže co nejlépe. Tentokrát jsem se spíš já omlouval klukům za ty dvě trestná kola, než aby oni měli říct: Promiň, lyže nebyly ok. Spatřoval bych spíš problém ve mně než v jiné části připravenosti na závod.
Jak hodnotit výkon Švéda Samuelssona, který byl v běhu o dvacet sekund lepší než druhý nejrychlejší závodník?
Není to nic překvapivého. Pro Samuelssona je Östersund domácí trať, má ji najetou, žije tu a kdykoliv sem přijedeme, tak jezdí ze všech nejrychleji. Nemyslím si, že je to něco atypického oproti předchozím rokům. Odpovídá to tomu, že je na domácí půdě. Jakmile se přesuneme jinam, tak se pole v běhu vyrovná nebo bude někdo jiný jezdit takhle rychle.
Vítězství pak bral poprvé v kariéře Philip Nawrath, pro německý tým je to už druhý vyhraný individuální závod v řadě.
Ženy i muži z německého týmu vstoupili do sezony famózně. Mají perfektně nachystané lyže, odjíždí jim to, můžou se na ně spolehnout. Ale samozřejmě i výborně střílí a mají spoustu nul. Philip Nawrath pro mě není takové překvapení. Kdykoliv, když je minus patnáct a míň, tak jezdí perfektně. Jemu to vyhovuje, dnes to dokázal propojit se střelbou a zcela zaslouženě vyhrál.
Máte za sebou už čtvrtý závod za týden, přichází únava?
Pouze typická únava po závodech. Program je velice dobře nastavený, po dvou závodech jsme měli tři dny volna, závod a zase den volna, takže tělo zvládne zregenerovat a každý je tu ještě plný sil.
Jak se naladit na stíhací závod?
Naladil jsem se, jen co jsem dojel do cíle sprintu, těším se na něj. Chci ale vyřešit, aby se mi nestalo, co dneska s tou promrzlou rukou. Musím ještě trochu přemýšlet, jak se tomu vyhnout, a pak uvidíme, jak se závod vyvine.
