Sport vás přivedl do Česka?
Ano. V roce 2016 jsem byla na mistrovství Evropy, kde jsme hrály proti Slovensku. Po zápase ke mně přišla trenérka soupeřek a ptala se na další moje plány. Prý jestli nechci jít studovat do střední Evropy. To mě zaujalo, přemýšlela jsem o Slovensku i Česku, které mě nakonec zaujalo víc.
Původně jste chtěla studovat v Brně na Masarykově univerzitě. Proč to nakonec nevyšlo?
V Brně se dá studovat specializace trenérství a sportovní management. Jako druhou variantu jsem měla České Budějovice, které mi řada lidí doporučovala. Nakonec jsem uspěla na obou a musela jsem vybírat. Do Budějovic jsem se hned zamilovala, je to moc příjemné město s krásným a útulným centrem.
Jelyzaveta Apanovyčová v modrém dresu ukrajinské reprezentace do 16 let
Ale v Budějovicích nebyl žádný ženský basketbalový klub.
Pravda. Věděla jsem, že je ve Strakonicích, ale nejdřív jsem se chtěla zaměřit na zlepšení češtiny a pak řešit basket. Do Strakonic jsem nakonec necelý rok jezdila autobusem, ale je to celkem daleko, navíc jsem měla hodně učení. Hlavní pro mě byla škola a jazyk. Snažila jsem se bavit a přátelit s Čechy, abych řeč naposlouchala a co nejlépe se ji naučila. Jasně že by bylo pohodlnější se bavit s Ukrajinci, ale to bych česky tak dobře neuměla.
Mluvíte česky opravdu plynule, až na drobný přízvuk by to člověk hned ani nepoznal.
Děkuji. Už v roce 2014 jsme s mamkou dostaly od táty dárek, kdy jsme jely na takovou poznávací cestu po Evropě. Byly jsme dva dny i v Česku, které se mi zalíbilo nejvíc. Jakmile jsme přijely domů, tak jsem se začala učit česká slovíčka.
Jelyzaveta Apanovyčová20 let Ukrajinská rodačka je studentkou třetího ročníku Vysoké školy technické a ekonomické (VŠTE) v Budějovicích, kde založila ženský basketbalový tým, za který hraje a také ho trénuje. Zahrála si ukrajinskou extraligu, s výběrem do 16 let se představila na mistrovství Evropy. Mladá rozehrávačka hovoří čtyřmi jazyky (rusky, ukrajinsky, anglicky, česky a učí se německy), zabývá se i focením, grafikou a designem. Jako trenérka na sociálních sítích sdílí videa z cvičení. |
Založila jste vlastní basketbalový tým. Jak vás to napadlo?
Na přelomu let 2018 a 2019 za mnou na Silvestra přijeli rodiče a bavili jsme o basketbalu. Jen pro legraci jsem řekla, že založím vlastní tým. Jen jsem přemýšlela nahlas a oni mě v tom podpořili. Tak jsem asi týden připravovala email teď už bývalému rektorovi, panu Marku Vochozkovi. Představila jsem mu svůj nápad. Tehdy už fungoval hokejový univerzitní tým Black Dogs, hrálo se i fotbalové univerzitní derby, a tak jsem chtěla něco pro ženy.
Zaujala rektora vaše myšlenka?
Myslím, že celkem jo. Měli jsme schůzky a řešili to asi tři měsíce. Zajímal ho hlavně rozpočet a další organizační věci.
Co složení týmu?
Neměla jsem nikoho, ale nevzdávala jsem to. Postupně jsem získala první spoluhráčky. Náš klub není jen pro studentky, ale pro všechny ženy.
Na první sezonu jste sehnala deset hráček?
Ano. Kromě hráček ale bylo nutné mít také trenéra, tak jsem oslovila snad každého, kdo měl licenci. Abychom ho měly alespoň papírově. Nevěděla jsem, že to můžu být já sama. Ale vždy jsem měla vůdčí povahu, bývala jsem kapitánka, což je takový trenér na hřišti. Ozvali se mi z budějovického klubu Tigers, že by mi mohli pomoct, ale že i sama můžu být trenérkou, když projdu kurzem.
A to vás nadchlo.
Jasně. Zároveň mi i v Tigers nabídli, jestli u nich nechci trénovat mládež. Předvedla jsem ukázkový trénink, po kterém jsme se domluvili. Dostala jsem pochvalu, že to s dětmi umím, a zároveň bych tam byla skoro jediná žena trenérka.
Jak si vedl váš tým pojmenovaný Black Cats v úvodní sezoně v krajském přeboru?
V pětičlenné soutěži s Pelhřimovem, Táborem, Strakonicemi C a rakouským Gmündem jsme skončily čtvrté. Sezona se nedohrála, my však stihly méně zápasů.
Může mít basketbalový tým přínos i pro školu samotnou?
Určitě. VŠTE je velmi mladá, založená v roce 2006. Rychle se rozrůstá a to mám ráda. Škole to tvoří značku a může to přilákat další studenty. Kromě hokejových Black Dogs už má i basketbalové Black Cats. A zajímavé to může být i pro celé město.
Co byste chtěla s týmem dokázat?
Potřebujeme víc trénovat, pak se můžeme posouvat dál. V létě jsme využily možnost a přihlásily se do druhé ligy, kde jsme stihly dvě utkání. Přeji si, aby se o nás víc vědělo a přidaly se k nám další holky. A časem třeba založíme i mládež.
