Byl jste jedním z hlavních vyjednavačů českého vstupu do Evropské unie. O jednáních bychom mohli hovořit určitě dlouho. Mohl byste ale vzpomenout na nějaký moment nebo historku z toho období?
Historek byla celá řada, bylo to několik let vypjatých a dnes těžko představitelných. Bylo to období, kdy s ohledem na rozpočet, který byl k dispozici, se nelétalo. Takže jsme ráno s nejbližšími spolupracovníky, s Jardou Zajíčkem (kariérní diplomat, dnes ředitel zahraničního odboru na Hradě – pozn. red.), vyrazili autem s řidičem do Berlína, tam jsme měli dopoledne konzultace a večer jsme měli jednání v Bruselu a na noc jsme jeli do Paříže, kde jsme měli jednání ráno. Člověk do jisté míry v autě žil. A mohl bych se vrátit i na konec vyjednání, na summit do Kodaně. Na summitech Evropské rady jsou přísná bezpečnostní opatření, kolegové tam ale protáhli několik beden budvaru, kterým jsme pak závěr zapíjeli. Na tohle období ze své profesní dráhy vzpomínám nejraději.
On si opravdu někdo myslí, že se budeme vracet ke spalovacím motorům? Zároveň jsem dalek toho, abych řekl, že elektrika je správná volba.
