V úterý nastoupí její tým ve svém třetím zápasu na šampionátu proti Číně. „Mrzí nás porážka s Kanadou, ale zároveň bylo super, jak jsme se vrátili do zápasu. Porazili jsme Egypt a teď jsme ready na Čínu. Měli bychom jít do zápasu sebevědomé, porazili jsme je v přípravě, ale nesmíme zápas podcenit,“ varuje Nétková.
Mladá pivotka začala s basketbalem relativně nedávno, do té doby se nijak výrazněji žádnému sportu nevěnovala. „Chodila jsem na základní škole na atletiku, ale naplno jsem zkusila až basketbal. K basketu jsem se dostala přes mamku, když zjistila, že v Šumperku je basketbalový klub, tak jsem to zkusila. Chtěla jsem využít své výšky. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Teď hraji asi pátým rokem, což je docela krátce. Trochu teď lituji, že jsem nezačala dřív,“ přiznává Nela Nétková s tím, že má oproti ostatním hráčkám lehkou ztrátu.
Čtvrtfinále by bylo moc pěkné, říká trenér Pruša před MS basketbalistek do 19 let |
Basketbalový míč dostala poprvé do ruky přibližně ve čtrnácti letech v Šumperku. Pravý basketbal poznala ale až po dvou letech, kdy si jí vyhlédly brněnské Žabiny.
„Přesně si ten první zážitek nepamatuji, ale vím, že přijeli trenéři ze Žabin k nám na trénink do Šumperka. Byli to Richard Fousek, Viktor Pruša a Jakub Gazda. Po pár trénincích se domluvili s mamkou, že bych mohla zkusit hrát basketbal v Brně. Po dvou letech v Šumperku jsem se tak přesunula do Brna. Tam jsem tři sezony a teď jsem hrála prvním rokem extraligu juniorek,“ popisuje Nétková.
V šestnácti letech ji tak čekal přesun do většího města, změna školy, hledání nových přátel a osamostatnění od rodičů. „Přesun pro mě byl těžký, už jen proto, že jsem musela jít na jinou školu. Šla jsem bydlet na internát, musela jsem se osamostatnit, takže jsem s tím bojovala. Velká změna v basketu, který jsem se začala teprve pořádně učit až v Brně,“ myslí si Nétková a nedá dopustit na rodiče, které jí v basketbalové i životní dráze pomáhají.
„Rodiče mě podporují nejvíc, jak mohou. Jsou to mí největší podporovatelé. Chodí se dívat na zápasy. Když mám jakýkoliv problém, tak přijedou. Pořád jsme spolu v kontaktu, takže jsem jim hodně vděčná.“
Basketbalistky do 19 let
V Brně však nemá jen basketbalové povinnosti, ale i studijní, které jsou pro ni a pro rodiče minimálně do maturity zásadní.
„Studuji sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně. Tam jsou samí sportovci, všichni vysocí, tak se necítím nijak zvláštně. Na základce to bylo celkem těžké, dostával jsem docela bídu za svou výšku. Jsem ráda, že hraji basket, to mi přece jen zvedlo sebevědomí. Není jednoduché skloubit školu se sportem, ale jsem ráda, že jsem na sportovní škole, protože mi to umožňuje trénovat i dopoledne. Mám individuální tréninky, trenéři se mi věnují, za což jsem moc vděčná a moc mi to dalo,“ vykládá.
Je však možné, že ji za rok čeká další velká životní změna. Jaká? „Dostala jsem nabídku jít studovat do USA na univerzitu, takže mě čeká rozhodování. Teď je cíl odmaturovat,“ říká.
Nyní má ale v hlavě basketbalové mistrovství světa. „Jsem ráda, že tu můžu být se skvělou partou holek a super trenéry i celým realizačním týmem. Hodně jsem na to makala, takže si myslím, že si zasloužím tady být. Budu hrát tak, jak nejlíp umím a uvidíme, na co to bude stačit.“
A kdo je jejím vzorem? „Pivotky upřímně tolik nesleduju. Mým vzorem je Kobe Bryant a jeho nastavení mysli. Snažím se makat víc jak ostatní, být každý den o něco lepší a věřit, že budu lepší než ostatní.“
