Než se rozmluvil, notnou chvíli odpočíval opřený o zábradlí a vstřebával ukrutnou porci kilometrů, která stále rezonovala v jeho těle.
Závod na 35 kilometrů, který na šampionátech nahrazuje padesátku, zvládl v čase 2:37:32. A především na povedeném devátém místě.
„Doufal jsem, že když se to povede, tak se dostanu do první desítky,“ prozradil své předstartovní plány.
2. DEN ME: Výškař Štefela překvapil postupem, šampionem stovky Jacobs |
Na trati za nimi dlouho zaostával, ještě na mezičase po dvaceti kilometrech figuroval na 13. pozici. Síly však rozvrhl spolehlivě, a tak v závěru předstihl několik soupeřů, kteří naopak odpadávali.
„Začátek byl hodně pomalý, bylo příjemné, že jsme se aspoň rozešli,“ líčil Hlaváč. „Ale pak do toho na čele začali klasicky práskat, takže jsem zvolil svoje tempo. Nejsem moc rychlostní typ, chtěl jsem závod rozejít stabilně a tempo ideálně stupňovat. Šel jsem hodně podle pocitu, protože jsem věděl, že konec bude náročný, že se oteplí a bude svítit sluníčko. V závěru jsem sebral pár lidí, i když poslední pět kiláků bylo hrozných.“
Chodci se na trať ulicemi Mnichova s cílem na náměstí Odeonsplatz vydali v 8:30 ráno, finišovali kolem jedenácté, kdy už z jasné oblohy naplno pražily zlatavé paprsky.
„Na konci se to docela vyhřálo a bylo to dost hnusný,“ poznamenal Hlaváč.
Dřinu mu aspoň trochu usnadňovali fanoušci, kteří trať závodu obsypali. „Když jsem procházel do posledního kola a proti mě do cíle docházel druhý Němec Linke, tak to byl neuvěřitelný kotel. Super, paráda,“ usmíval se Hlaváč při čerstvé vzpomínce na hlasitý dav.
ME v atletice 2022Příloha iDNES.cz |
„Diváky vnímat stíhám. Většinou to vypadá, že se snažím soustředit hlavně na sebe, na tempo a na trať, ale kohokoli, kdo zařve a popožene mě, slyším. Je to hodně znát.“
Pětadvacetiletý reprezentant devátým místem potvrdil, že v letošní sezoně zažívá velký progres. Před třemi týdny skončil na mistrovství světa v Eugene v závodě na 35 kilometrů na 23. místě a blýskl se vylepšením osobního rekordu o více než osm minut na 2:32:50.
„Hodně mi tam sedly podmínky,“ připomněl ranní začátek, díky němuž klání absolvoval v příznivějších teplotách než nyní na evropském šampionátu. V Mnichově za tímto výkonem sice o necelé dvě minuty zaostal, zase ale vybojoval solidní zápis do konečného umístění.
Změna disciplíny, změna trenéra
Svůj vzestup přičítá tomu, že na začátku roku opustil tréninkovou skupinu Iva Pitáka a stal se svěřencem Hany Větrovcové.
„Změna mi sedla,“ popisuje. Učinil ji hlavně proto, že jeho dřívější trať na padesát kilometrů, kterou šel i na olympiádě v Tokiu, od letoška v programu vrcholných akcí nefiguruje.
„Musel jsem se posunout rychlostně,“ vysvětluje Hlaváč. „Pětatřicítka je o hodně rychlejší, už není tolik o vytrvalosti, musí se chodit daleko víc v tempu. Proto jsem se právě na tempo zaměřil a vyloženě mi to prospělo.“
Pořád ovšem cítí velké nedostatky, které bude muset odstranit, jestli chce pomýšlet na účast na mistrovství světa v Budapešti v roce 2023. „Limit je nově pod dvě hodiny třicet, takže je pořád kam se posouvat.“
Aktuální sezona mu však dodává potřebnou motivaci, aby dál rostl. „Letošní rok mě hodně nabil. Je vidět, že mám rezervy, od kterých se můžu odpíchnout. Potřebuju si držet vytrvalost a posunout se rychlostně, protože tempo, co chodí čelo, je neskutečné.“
Hlaváč se chůzi věnuje už od třinácti let, kdy ho trenérky vytipovaly, že by mu disciplína mohla sedět. „Zároveň jsem i běhal a pro chůzi jsem se naplno rozhodl v juniorech. Chůze na mě vlastně zbyla a od té doby si navzájem vyhovujeme,“ vyprávěl letos v březnu.
Jak bolí chůze. Nejlepší český závodník o kráse svého sportu i olympiádě |
Baví ho především, že k úspěchu potřebuje skloubit špičkový výkon s technikou. A taky vnímá, že v chůzi panuje menší konkurence, a tak se nabízí větší prostor pro potenciální úspěch.
„Kdybych byl na podobné výkonnostní úrovni v maratonu, tak možná budu rád, že se na mistrovství Evropy vůbec dostanu. V chůzi je šance dostat se úplně někam jinam a taky mi sedí víc než běh.“
Svou sportovní vášeň prokládá studiem, momentálně navštěvuje magisterský obor Biomedicínské inženýrství na Fakultě biomedicínského inženýrství na Kladně, která spadá pod ČVUT.
„Atletikou je těžké se uživit, takže školu beru jako něco navíc. Je super, že mi vycházejí vstříc a uvolňují mě na výcvikové tábory a závody. Tím, že jsem z Kladna, tak to mám pod nosem a jsem schopný mezi hodinami stihnout i trénink. Takže podmínky mám ideální.“
Když mu přeci jen mezi přebíháním – nebo spíš přecházením – od studia k atletice zůstane volný čas, rád si ho krátí hudbou.
„Spíš je to pro mě únikovka na soustředěních, když mám mezi tréninky volno, občas popadnu kytaru a jen tak si zabrnkám. Je to uvolnění a příjemné zpestření,“ popisuje.
Po úspěšném vystoupení v Mnichově si může zahrát oslavnou melodii.
Ďurdiaková na trati zvracela, ale dokončilaChodkyně Tereza Ďurdiaková začala závod na 35 kilometrů na mistrovství Evropy v Mnichově slibně, dlouho se pohybovala kolem šestého místa. Jenže pak klesla na konečné dvanácté místo. Zaznamenala čas 3:01:19. „Asi bych měla být spokojená, ale od mistrovství světa jsem měla spoustu zdravotních problémů, takže můj start v Mnichově byl nejistý ještě týden před závodem. Ale chtěla jsem to zkusit, zabojovala jsem, co jsem mohla. Bez tréninku a bez dobré váhy to asi nešlo líp,“ zhodnotila.  Před třemi týdny se na MS v Eugene do cíle pětatřicítky nedostala, skončila v péči lékařů. V mezidobí se z náročného závodu nestihla plně zotavit. „Jsem spokojená, že jsem dokončila, protože jsem v průběhu zvracela.“ Z nevolnosti vinila přetrvávající zdravotní problémy i horké počasí. „Teplo jsem začala pociťovat hlavně na poslední pětce, ale tam už mi bylo tak zle, že mi to bylo jedno.“ |
