Prvním hodem jste poslala oštěp doleva mimo výseč. Nevzpomněla jste si na Zlatou tretru, kde se vám přesně tohle stalo?
To ne. Kvalifikace jsou tady hrozně náročné. Vždycky je první pokus opatrnější. I když jsem si přála to tam hned prvním pokusem švihnout, v kvalifikaci je to těžké.
Co se při tom pokusu stalo?
Běžela jsem opatrně a podvědomě jsem neběžela až do konce. Technicky to taky nebyla žádná sláva, neměla jsem vůbec orientaci v prostoru.
Ani druhý se příliš nepovedl, stále jste byla poslední.
Ten druhý nebyl tak špatný, protože kdybych ho trefila trochu níž, tak doletí daleko. To mě uklidnilo, že jsem hodila ránu, ale byla škoda, že to bylo vysoko. Věděla jsem, že když to udělám stejně, ale dám to níž, tak to bude dobrý.
Což se ve třetím ukázalo.
To už jsem si říkala před pokusem, že to dopadne, jak má. Doufala jsem, že to tam švihnu a zachráním se.
Celkově se v první kvalifikační skupině neházelo moc daleko.
Ale kvalifikace taková bývá. Není to tak, že když člověk hází 67 metrů, tak že to předvede i v kvalifikaci. To je úplně jiná soutěž než klasická Diamantová liga. Tři pokusy a docela vysoký limit, co jsme měli, je docela omezující pro psychiku.
Těší vás, že aspoň Kelsey Barberová a Sara Kolaková jsou za vámi?
To je jedna z věcí, co jsem říkala, že je dobře, že to tak dopadlo, že jsem skončila ve skupině čtvrtá, což je super, a mám za sebou favoritky, to je pro mě plus.
Jak jste na tom byla po nemoci? Síly vám neubývaly?
Byla jsem nějak moc v klidu v tom sektoru, z toho jsem byla nervózní. Mám ráda, když jsem nervózní, na obědě i v autobusu se mi klepaly ruce, strašně jsem zmatkovala. V sektoru to ze mě spadlo, což možná byla chyba, že jsem se nedokázala pořádně nabudit.
Bude to v úterý jiné?
Zítra je jiný den. Buď vstanu, nebo se může stát, že nevstanu (zasměje se).
Vyhovuje vám, že je finále den po kvalifikaci?
Nevím, zažívám to podruhé. Na Evropě jsem postoupila a měly jsme to také hned druhý den, takže vím, že čím víc budu šetřit silami tím líp.
