Být v tom sama je vlastně skvělé
Iveta Fabešová (37), profesionální cukrářka, majitelka e-shopu IF
Minulý rok musel dát Ivetě Fabešové pěkně zabrat. Pandemie koronaviru házela podnikání klacky pod nohy, ale ještě mnohem horší byl rozvod s mužem, s nímž od základů budovala kavárny IF Café, kterým propůjčila iniciály svého jména.
S rozpadem manželství přišla bohužel i o ně. A tak si musela začít klestit cestu od úplného začátku. Všechno, co deset let v profesním i v osobním životě tvořila, bylo najednou nenávratně pryč. Jedna z nejznámějších českých cukrářek se nevzdává. Naštěstí je vybavená pro život i práci pořádnou dávkou entuziazmu a chutí tvořit něco, co přináší radost.
Tlustá čára za minulostí
„Když s rozpadem rodiny ztratíte podnikání, je to mnohem složitější. A já mu věnovala deset let života. Budovala jsem tu značku a věřila, že je moje. Jenže najednou se probudíte z nějakého prazvláštního snu a zjistíte, že vám vlastně oficiálně nikdy nepatřila. To je strašný pocit. Ale nic jiného, než to zvládnout, vám ani nezbývá,“ vysvětluje Iveta Fabešová, s jakou realitou se musela v době rozvodu poprat.
Cukráři jsou jako autisti. Potřebují řád a systém, říká Iveta Fabešová |
„Patřím k lidem, kteří věří, že se nám věci dějí tak, jak se dít mají. Takže ač to bylo náročné, vnitřně jsem se pořád přesvědčovala, že to tak má být. A dnes už vážně začínám mít pocit, že to tak bylo správně,“ říká cukrářka, která poprvé své vlohy pro gastronomii předvedla v kulinářské televizní show Na nože se Zdeňkem Pohlreichem.
Talentovaná cukrářka se inspiruje Francií.
Na vlastních nohách
Hmatatelným důkazem toho, že je vše na dobré cestě, je pro Ivetu Fabešovou nová cukrárna, kterou právě buduje. „Jsem za ní já sama. Sama se rozhoduju, co zákazníkům nabídnu, a je to velmi osvobozující. Svoji vnitřní tvořivost můžete pustit úplně naplno, protože vás nikdo neomezuje. Jste v tom sama, ale to je vlastně ve finále skvělé,“ myslí si.
„I když to zní jako klišé, je taková životní situace i katalyzátorem vztahů. Najednou máte jasno, které jsou opravdové, a které naopak můžete s klidným svědomím pohřbít, aniž by to bolelo, aniž byste o něco přicházeli,“ zmiňuje ještě další zkušenost v souvislosti s bouřlivými změnami v soukromém i profesním životě.
„Zůstalo mi pomálu lidí, vím však, že ti, co kolem mě zbyli, by za mě položili život. A to je úžasný pocit,“ pochvaluje si Iveta. „Navíc kavárny jsou jen místa. Ale ta duše odešla se mnou. Naštěstí mě nadšení, které jsem měla před deseti lety v pořadu Na nože, nepustilo,“ dodává se smíchem.
Láska i na talíři
Talentovaná cukrářka si je dobře vědomá, že kreativitu a nadání, které má v rukách, jí nikdo nevezme. „Bez duše zůstanou čtyři stěny, které se stanou dříve nebo později jen řadovou kavárnou. Když totiž v gastronomii neděláte věci proto, že je máte upřímně rádi, je to na výsledku hrozně znát.
To zákazníky baví možná jen poprvé, protože je to nové,“ říká tato „srdcařka“ s dovětkem, že to se u ní nemůže stát. „Vím, že jsem svým entuziazmem byla schopná nakazit všech osmdesát lidí, kteří s námi pracovali.“
Úplně jinak
Třebaže koncept nové kavárny Ivety Fabešové bude stejný, mnohé se přece jen změní. „Menu je celé nové, udělala jsem kompletní rebrending značky. Chci se od všeho, co bylo, oprostit. Proto vzniklo nové logo, nové dezerty i slaná část, nová zmrzlina i obaly,“ nastiňuje tato podnikavá žena, na co všechno se můžeme těšit do její kavárny a cukrárny.
Jsem prostě bába, která peče!
Mirka van Gils Slavíková (60), cukrářka a spisovatelka, držitelka francouzského titulu Professeur en Sucre d’Art
Do širšího povědomí českých diváků se Mirka van Gils Slavíková dostala jako porotkyně reality show Peče celá země. Přestože je držitelkou několika prestižních ocenění a pravidelně se účastní světových cukrářských soutěží, sama o sobě říká: „Jsem prostě bába, která peče!“ Ač působí lidsky a vřele, stejně hned odtušíte, že „obyčejná bába“ v žádném případě není.
Z Prahy do JAR
Svůj cukrářský um začala rozvíjet v dobách totality. Plzeňská rodačka nabírala první zkušenosti od roku 1984 v pražské restauraci Moskva, později i v Alcronu. Ještě před revolucí pak emigrovala do Německa a následně se s prvním manželem přesunuli o kontinent dále, odletěli do Jihoafrické republiky.
„Bylo to tak multikulturní prostředí! Přišla jsem tam v posledním roce, kdy končil apartheid, a účastnila jsem se svých prvních voleb v životě. Fascinovala mě velká soudržnost a symbióza mezi těmito národy. Je to krásná země. Máte tam sníh i moře, všechno. Říká se, že když Pánbůh půlil zeměkouli, drobky vysypal do Jižní Afriky,“ vzpomíná na jednu z mimoevropských „štací“ Mirka van Gils Slavíková, která dodala, že z JAR se vrátila nazpět v autě VW Brouk.
Pečení je dědictví po komunistech. Co nebylo, to jsme si upekli, říká cukrářka |
Protože její první muž bohužel zemřel, nahradil ho na zpáteční cestě jiný. A i když se pak rozešli, ze vztahu fenomenální cukrářce zůstali dva milovaní synové a společné zážitky.
Věčná poběhlice
S otcem svých synů začala Mirka cestovat a vyzkoušeli si i život v Americe. Tam dokonce založila pekařství Flying Cakes. A hned vyvrací i představu, že by ji snad kdy děti brzdily v kariéře. „Není problém zkombinovat práci s dětmi. Ale často je problém zkombinovat práci s partnerem.
Všude, kde to šlo, jsem vždycky tahala děti s sebou. Odjela jsem šéfovat na dva měsíce do Francie do cukrárny a kluci jeli se mnou. Myslím, že i jim to dávalo nějaký rozlet a rozhled. Děti pro mě nejsou na obtíž, to vůbec. S partnery to bylo horší,“ naráží Mirka van Gils Slavíková na to, že ani do třetice se jí manželství nepovedlo.
Láska k cestování
Vedle dětí a cukrařiny je její další velkou vášní cestování. Jak to tato inspirativní dáma sama vtipně glosuje, nejspíš v jejím případě zapracovaly geny. „Měla jsem tetu, byla to sestra mojí babičky, která žila v Rakousku. A o ní se říkávalo, že teta Anda nemá sitzfleisch. Já to po ní asi podědila. Ráda jezdím a poznávám,“ vysvětluje s tím, že ale v žádném případě nemá na mysli organizované komerční cesty.
Mirka van Gils Slavíková na cestě z jižní Afriky do Plzně
„Ideální je odjet minimálně na tři měsíce. Abyste měli možnost aspoň trochu poznat lidi, kulturu i prostředí. Nachutnat. A to vás obohacuje daleko víc,“ říká Mirka van Gils Slavíková, která nemá vůbec problém vystupovat ze své komfortní zóny. Ba právě naopak.
Všude jako doma
„Nikdy jsem nechápala, když někdo říkal, že se na nějakém místě necítí doma, že se mu stýská. Já jsem takový stesk nikde nezažila. Je ve mně pořád kus naivní holky s idealizmem, protože nevidím nikdy na první dobrou negativně. Všechno hltám! Ať jsem se ocitla kdekoliv, vždycky jsem se na to dívala ve smyslu: ,Wow, nová hračka!‘
Zkrátka jdete ochutnávat a hledáte, co v těch lidech je. Procházíte nová místa. Ono to má s cukrařinou mnoho společného. Když totiž třeba dekoruju, vidím dekorace všude a ve všem,“ přibližuje, jakým způsobem se její životní styl potkává s profesí.
Půl napůl
Třebaže zázemí má Mirka aktuálně v Nizozemí, do Prahy se pravidelně vrací. Mimo jiné tu pořádá i kurzy pro ty, kteří se chtějí v pečení zdokonalit (Mirkastudio.cz). Na podzim pak navíc plánuje vydat knihu s šedesáti vynikajícími recepty. A na závěr Mirka van Gils Slavíková přidává ještě jednu radu na aktuální téma „zdravého pečení“.
V cukrařině Mirku van Gils Slavíkovou baví minimalismus.
„Jestliže se chcete stravovat dietně, jděte směrem diet. Ale rozhodně se nesnažte měnit receptury! To prostě nikdy nebude fungovat. Myslím si, že v cukrařině je třeba být ještě daleko pedantštější a přísnější v přípravě než v kuchařině. Buď chci to dobré a pak si to bez výčitek dopřeju, nebo si dám jednoduše mrkev.“
Šéfa asi přesvědčilo, že jsem vydržela...
Dominika Tesařová (26), šéfcukrářka řetězce Lagarto
Hlavní cukrářka severočeských kaváren je svým způsobem přírodním úkazem a taky důkazem, že zamilovat se můžete znenadání. Třeba do své práce. Než se totiž rozhodla nastoupit na brigádu do cukrárny, byla pro ni prý i příprava obyčejného čaje mistrovským dílem. Jenže uplynulo jen pár měsíců a Dominika Tesařová se najednou ocitla v čele značky Lagarto. V pouhých dvaceti letech.
Rychlý vzlet
Podle talentované šéfcukrářky, která se do té doby kuchyni spíše vyhýbala, bylo všechno předurčené náhodami. Na tuto pozici se prý dostala asi za čtyři měsíce. Dominiku doporučila na místo její předchůdkyně, která tehdy právě odcházela. A nedostatek zkušeností cukrářskému nováčkovi nikdo v týmu údajně ani nikdy nevyčetl.
„Všichni věděli, kolik je mi let a do čeho půjdu. A co se týče praxe, tak u nás v pekárně jsou vyučené jen dvě cukrářky. Ostatní holky se to učily od základu podobně jako já,“ zmiňuje, že v Lagartu tento postup není nikterak výjimečný.
Dřina a zase dřina
Zadarmo to podle jejích slov ale ani v nejmenším nebylo. „První rok byl úplně nejhorší. Tenkrát jsem šéfa možná přesvědčila tím, že jsem to nevzdala. Když jsem začínala, otevírala se nová kavárna a nás bylo ve výrobně málo.
Pracovali jsme ve dvou lidech dva měsíce. Bylo to šílený. Já se v té době všechno teprve učila a byla jsem úplně hotová, ale nakonec se to všechno vyřešilo a my to dokázali,“ vzpomíná na poněkud tvrdý rozjezd šéfcukrářka, která v současnosti musí dle svých slov zvládat hlavně zaměstnance, šéfa a náročné zákazníky.
„Ve výsledku musíte mít přehled o všem, co se u vás ve výrobně děje. Vymyslet systém výroby pro ostatní cukráře tak, aby to všem vyhovovalo a bylo to časově co nejmíň náročné. To i vzhledem k množství našich výrobků,“ vysvětluje.
Všechno, nebo nic
Že se Dominika ve své pozici osvědčila, dokazuje i fakt, že se ji už mnohokrát snažili přetáhnout jinam. To ale hlavní cukrářka kaváren v Mostě a Teplicích odmítá. „Jsem věrná Lagartu. Nejsem si ani jistá, jestli bych tuhle práci chtěla dělat někde jinde. Až jednou skončím v Lagartu, skončím i jako cukrářka,“ říká s přesvědčením v hlase.
Top je prý v Lagartu všechno
Nové trendy
O volbě dezertů rozhoduje hlavně věk zákazníků. „U mladších generací vedou dezerty, které vypadají atraktivně na fotce na Instagramu. Jsou dobré i hezké. U starších stále převládají větrníky a ovocné dorty. Mezi naše top zákusky bych rozhodně zařadila právě tradiční větrník, pak také náš mandlový red velvet a ořechovou tartaletku. Je těžké vybrat jen nějaké, myslím, že všechny naše dezerty jsou top,“ nepochybuje tato šikovná mladá šéfcukrářka.
