Mnozí z návštěvníků tvrze Bouda to znají. Zůstanou v úžasu, když na konci hlavní galerie pod stejnojmenným vrchem spatří v hloubce 11 metrů velkou kruhovou šachtu s výhledem na nebe. Právě do ní měla být před více než 80 lety vsazena hlavní zbraň tvrze – otočná a výsuvná dělová věž.
„V roce 1938 byly ve Škodových závodech v Plzni před dokončením dva první exempláře tohoto velmi složitého zařízení. Věž měla mít hmotnost více než 440 tun, z čehož 120 tun tvořila pohyblivá část, 120 tun protizávaží a zbytek pevně zabudované díly a strojní části,“ napsal v publikaci o Boudě nedávno zesnulý historik a znalec králického opevnění Martin Ráboň.
Málokdo si dnes umí představit, jak složitý zbraňový systém měl fungovat.
Kromě průvodců po tvrzi, kteří se opírají o plán sestavy věže, je dnes největším odborníkem na otočnou a výsuvnou věž srubu K-S22 Horymír Ondřej Schejbal z Vysokého Mýta. Jako jeden ze zapálených obdivovatelů Boudy pracuje na jejím modelu v měřítku 1:10.
„Rok se zabývám jenom otočnou věží a všechny ostatní zakázky odmítám,“ říká soukromý kovoobráběč nad rozpracovaným ocelovým modelem otočné věže, která bude po svém dokončení spolu se zmenšeninou srubu K-S 22 Horymír k vidění návštěvníkům.
Model v takovémto provedení bude podle boudařů na české poměry zcela mimořádný nejen svým detailním zpracováním. Složením materiálů a složitostí vlastní předlohy modelu je jeho stavba srovnatelná s výrobou věžních hodin.
Zrod modelu nejdražšího a nejsložitějšího zbraňového systému na obranu první republiky není jednoduchý. Už jednou ho musel jeho stvořitel téměř celý přepracovat.
Nové poznatky vedly k přepracování modelu
„Měli jsme plány z roku 1937, na základě kterých jsem se do modelu pustil. Letos na jaře se stal malý zázrak, protože někomu se podařilo v pozůstatcích škodováckého archivu najít stovky výkresů věže z posledních fází jejího vývoje. Od jara minulého roku ke mně doputovalo asi 650 výkresů. To, co jsem měl již hotové, bylo podle nových výkresů špatné. Na základě nových skutečností jsem musel část modelu včetně lafety hodit do špon,“ říká Ondřej Schejbal, jehož model nové informace pozdvihnou na kvalitativně lepší úroveň.
Původně mělo být otáčení věže čistě na elektřinu. V průběhu času však konstruktéři skutečné věže usoudili, že hydraulický systém bude lepší. „Nevíme kdy, nevíme proč a nevíme, kdo ho změnil, ale já musel hydrauliku zapracovat,“ dodal Schejbal.
Návštěvníci Boudy by se už na konci roku mohli dočkat plně pohyblivého modelu, jehož konstrukcí je veden řez tak, aby všechny pohyblivé části věže byly viditelné.
„Chceme, aby nejdražší a nejsložitější zbraňový systém první republiky byl srozumitelný pro všechny návštěvníky tvrze. Expozice ve tvrzi Bouda se díky rozhodnutí vedení Pardubického kraje stane mimořádnou raritou, která názorně přiblíží vyspělost zbraňových systémů československého opevnění,“ uvedl v listopadu při slavnostním dokončení vchodového objektu Martin Ráboň.
Stavba modelu si vyžádá asi 2 500 hodin. Až bude věž kompletně hotová, její pohyb zajistí tři elektromotory a 27 ozubených kol a hřebenových tyčí.
O velikosti modelu svědčí i vitrína, která bude vyrobena z oceli a bezpečnostního skla o rozměrech 2,5 x 1,5 x 2,1 metru. Zároveň bude kvůli podmínkám v tvrzi mít vlastní vysoušeč vzduchu a vyhřívání.
Do dnešní doby se ani jedna z původních dělostřeleckých věží, které měly být vybaveny dvojicí 10centimetrových houfnic vzor 38, uvnitř mohutného a prakticky nezničitelného pancéřového bojového stanoviště nedochovala. Jedna z věží byla dokončena a Němci dokonce i odzkoušena. Rozebraná kompletní zbraň dokonce přežila válku. Poté se dostala do ženijního skladu v Pardubicích, kde zůstala do roku 1964, než přišlo rozhodnutí, že celá věž bude roztavena v hutích.
Hlavní zbraň dělostřelecké tvrze Bouda Objekt K-S22 Horymír byl určen pro zabudování otočné a výsuvné dělové věže vyzbrojené dvojčetem houfnic vz. 38 s téměř 12kilometrovým dostřelem. Další výzbroj srubu představoval lehký kulomet vzor 26 v pancéřovém pěchotním zvonu. K-S22 Horymír je dnes jediným objektem s plně dochovanou otevřenou šachtou věže. Náročná zimní betonáž objektu proběhla ve dnech 22. listopadu až 7. prosince 1937 a bylo na ni potřeba 2680 m³ betonu. Srub měl pojmout 50 členů osádky, která měla pracovat na směny. Munice se do bojového patra dopravovala výtahem, s podzemím byla věž propojena 99 schody. Prostory horního patra objektu sloužily k přípravě (laboraci a časování) střeliva a především jako pohotovostní muniční sklad, ve kterém bylo uloženo přibližně osm set granátů ráže 10 cm. Byl zde rovněž vstup do pancéřového zvonu. Ve spodním patře se nacházela filtrovna objektu, ubikace několika mužů hotovostní obsluhy, sociální zařízení, ubikace velitele a sklady. V součinnosti s tvrzemi Hůrka a Adam by mohlo do králického údolí padat až 150 dělostřeleckých granátů za minutu. Věž mohla zasáhnout prostor o celkové rozloze asi 448 km². Zbraň měla i speciální úkol, a to v případě potřeby odříznout komunikace od města Mittelwalde (dnes Miedzylesie v Polsku), kde by se patrně soustřeďovala nepřátelská armáda. |
