Soud čin kvalifikoval jako zločin na organizované zločinecké skupině zaměřené k páchání terorismu.
„Jako turista tam nebyl, jeho pobyt neměl turistický charakter. Účastnil se a stal se součástí ozbrojené skupiny. Byla velmi okrajová, z pořízených videí. Neúčastnil se ostřelování ani jiné bojové akce,“ odůvodnil rozsudek soudce pardubického krajského soudu Jan Šlosar.
Soud má za to, že konání Erika Eštu lze přiřadit k činnosti Republikánské gardy.
„Uniformu opatřil nášivkami, což není z pohledu soudu turistické. Nelze ho označit za teroristu, byl tam a okrajově se zúčastnil. Motivace skupiny a obžalovaného je různá. Chová vášeň k vojenství, výmluvná je fotografie z třetího ročníku v uniformě. To bylo i důvodem, proč zvažoval i odjezd do Sýrie. Vypovídá to o osobě. Motivací tedy nebylo dopustit se teroristického činu, obžalovaný chtěl něco zažít,“ dodal soudce Šlosar.
Obě strany si ponechaly lhůtu na odvolání. „Rozsudek soudu je odlišný od obžaloby, která byla podána, proto jsem si ponechal možnost pro případ možného odvolání. Soud nespatřuje v chování pana Eštu teroristický útok, a rozhodl mírněji jako účast na zločinecké skupině,“ řekl státní zástupce Pavel Klail.
Erik Eštu po vynesení rozsudku znovu zopakoval, že na Ukrajinu neodjel bojovat. Ztráta místa v Armádě České republiky ho mrzí.
„To je blbý, ale dá se s tím žít. Budu táta na plný úvazek na rodičovské dovolené. Starám se o malého syna, brzy přijde druhý,“ řekl po rozsudku.
Připojení ke zločinecké organizaci, jak mu bylo kladeno v rozsudku, odmítá.
„Nemůžete věřit všemu, co slyšíte. Spojené státy a OSN neuznávají Doněcko a Luhansko jako teroristickou organizaci. Jsou to lidé, kteří bojují o svou existenci,“ řekl Eštu.
Žalobce navrhoval až čtyři roky vězení
Státní zástupce Pavel Klail ve své závěrečné řeči před rozsudkem připustil, že žádný důkaz nesvědčí o tom, že by obžalovaný Eštu teroristický útok provedl.
„Ale byl na takovou činnost připraven, řadu dnů vykonával službu v zákopech. Pro jeho jednání je tedy třeba volit trest mírnější, tedy pokus o teroristický útok,“ řekl Klail.
Zároveň zdůraznil, že jednání obžalovaného je společenský škodlivé a nelze pominout, že byl v té době vojákem Armády České republiky v záloze a složil slib.
„Navrhuji uznat obžalovaného vinným ze zločinu teroristického útoku ukončeného ve stádiu pokusu. Trestní sazba 12 až 20 let by byla nepřiměřeně přísná, proto navrhuji trest pod dolní hranicí, tedy tři až čtyři roky nepodmíněně ve věznici s ostrahou,“ řekl Klain. Zároveň navrhl ztrátu vojenské hodnosti.
Obhájce Erika Eštu Ivan Chytil uvedl, že ani tento trest není na místě.
„Většina svědků vojáků poznala Erika Eštu během cvičení, někteří nemají ani Facebook. V jejich výpovědi se objevovaly i absurdity, že vidí na fotkách sníh. Ten tam ale přece objektivně nebyl,“ uvedl ve své závěrečné řeči Chytil.
„Ano, terorismus je třeba stíhat, ale Eštu svoji návštěvu Ukrajiny nijak netajil. Dokonce s ní vystoupil mezi generály. Nikdo z nich trestní oznámení nepodal,“ dodal Chytil.
„Jezdit někam, kde jsou boje, většina z nás neudělá. Nebylo to správné, ale není to nezákonné. Není to trestný čin. Je tedy na vás, zda si zaslouží tři až čtyři roky vězení,“ uvedl na závěr Chytil.
Nejsem zlosyn, zabiják či gauner, řekl Eštu
Obhájce vojáka také poukázal na to, že když Eštu nastoupil do armády jako nováček, nemohl se vyrovnat mazákovi, který absolvoval několik misí.
„Nevím, co ho vedlo, že tam jel. Měl pocit, že tam něco zažije. Nic se však nedělo, a tak si některé věci přimyslel. Je opakované chození mezi budovami terorismus?“ tázal se obhájce. Zároveň se podivoval nad tím, že k hlavnímu líčení byly vybrány pouze uniformy ruské, když Eštu má doma celou řadu francouzských, finských a jiných uniforem.
Chytil také podotkl, že Eštu je obyčejný kluk, který se rád se všemi fotí. Navíc prý pořád chodí ve vojenské uniformě.
„Ze začátku se kolegové podivovali nad tím, že za mnou chodí ve vojenské uniformě, poté to však přijali. Vojenství je zkrátka jeho život,“ dodal.
Soud dal na závěr poslední slovo Eriku Eštu. „Výjezd na Ukrajinu pro mě byl jako každý jiný, který jsem v minulosti absolvoval. Kdybych věděl, s jak velice vážným obviněním se poté budu potýkat, velmi bych si to rozmyslel. Nejsem zlosyn, zabiják či gauner, mám srdce vojáka. Mé záliby však musí jít daleko stranou. Už nemohu cestovat, maximálně s kočárkem na hrad či zámek,“ uvedl Eštu.
Na záběrech čistí minomet a rozmlouvá s proruskými vojáky
Pětatřicetiletý Eštu vycestoval v roce 2015 na Ukrajinu, kde se podle obžaloby přidal k ozbrojené Republikánské gardě Doněcké lidové republiky a nosil její uniformu.
Voják se hájí tím, že na Ukrajinu vycestoval na pozvání svého přítele Andreje Uchova, protože má rád vojenství a rád cestuje.
Podle spisu po čtyři týdny držel stráž v zákopu na frontě, věnoval se údržbě zbraní, vykládání materiálu a střežil vjezd do tržiště, kde byli vojáci ubytováni.
Soud použil jako důkazní materiál jeho fotky a videa z mobilu. Na nich například čistí minomet nebo se snaží rozmlouvat s proruskými vojáky. Eštu odmítá, že to jsou záběry z bojové linie.
„Na frontu jsem se nedostal, ani by nás tam nepustili. Navíc nedůvěřují cizincům a se svojí vizáží na ruského vojáka nevypadám. Neměl jsem v úmyslu tam bojovat, to bych tam nejel na tak krátkou dobu,“ vypověděl Eštu.
Soudní znalec z oboru vojenství Zdeněk Špitálník dopoledne u soudu také uvedl, že dvě třetiny posuzovaných fotek byly ruského původu od 80. let do současnosti, typické pro Ukrajinu.
„Kdyby pan znalec viděl celou moji sbírku, nejen ruskou, byli bychom tu celý den,“ reagoval na to Eštu.
U výsadkářů neprošel psychotesty, skončil v kuchyni
Po návratu domů vstoupil Eštu do české armády. Hlásil se do elitní výsadkové jednotky. Pobytem na Ukrajině se chlubil mezi vojáky ve Vyškově a poté i Chrudimi. Tam jej začala stíhat vojenská policie.
„S kolegy jsme rozkryli jeho anonymní profil na internetu, kde byly fotografie jasně dokládající jeho pobyt na Ukrajině. Byl na nich u ikonických památek v kompletní uniformě ruské armády se svou osobní zbraní AK-74,“ uvedl u soudu důstojník Generálního štábu Ivo Zelinka s tím, že na dalších fotografiích byl Eštu zachycen také v uniformě zahraniční legie.
Eštu ve výběrovém řízení do 43. výsadkového praporu v Chrudimi neuspěl, pohořel během psychologického testování. Armáda ho potom převelela k dělostřelcům do Jinců, kde byl kuchařem.
„Fyzickými testy prošel, ale v eseji naprosto nerealisticky odhadoval svůj přínos pro ozbrojené složky, něco tak bizarního jsem ještě nečetl. Komise ho jednomyslně nepřijala,“ sdělil Zelinka.
Znalci z obory psychologie u soudu uvedli, že má voják nevyzrálou osobnost, což se projevuje afektivním chováním, sníženou frustrační tolerancí, má sebestředné rysy, snaží se chovat dominantně a má sklony k manipulování.
