Nestará se o hudební hvězdy, nezajímá jej, zda by příští rok v červenci neměla Björk den dva času na to, aby si odskočila do Ostravy zahrát pár písniček, přesto by se bez něj hudební festival Colours of Ostrava neobešel. Šéf areálu festivalu Daniel Krečmer totiž zajišťuje prakticky všechno, co se chodu Barev týče. Od stavby pódií až po rozhodování o tom, kde budou stát záchody.
Za Colours stojíte od jejich úplného začátku. Jak se k takové funkci člověk dostane?
Úplnou náhodou. Zlata Holušová chodila do mé čajovny na čaj a jednou se mě mezi řečí zeptala, jestli bych nechtěl udělat stánek na festivalu Dolnolhotský buben. Já jsem souhlasil a k tomu jsem jí sehnal pár dalších stánkařů. A protože jsem elektrotechnik, tak jsem se tam postaral i o rozvody elektřiny a podobně. A po čase přišel první ročník Colours.
Daniel Krečmer
|
Jak velký je rozdíl mezi prvním ročníkem a tím současným?
To se nedá srovnávat. Když jsme začínali, znal jsem všechny lidi, kteří se na organizaci podíleli. Oslovil jsem totiž kamarády z turisťáku, který jsem vedl, ti mi pomáhali. Stavět pódium, stánky, zábrany, všechno. O dnešní Colours se stará téměř dva a půl tisíce lidí, není v lidských silách znát všechny.
Jak dlouho se takový festival připravuje?
Celý rok. Ten loňský byl obzvláště hektický, stěhovali jsme se do nového areálu, takže se všechno muselo navrhovat znovu. Vymýšlet, kde co bude, jak to tam dostaneme, aby všechno fungovalo, jak má. Hlavní práce začíná někdy v březnu, kdy se udělá rozvrh míst, pódií, stánků, odpočinkových zón a podobně.
Jak takový návrh vzniká?
Mám detailní mapu areálu, na kterou si v počítačovém programu dávám jednotlivé čtverečky značící stánky, pódia a podobně. A pak s nimi posunuju tak dlouho, až všechno pasuje.
Nestačí nakreslit dlouhou čáru – tady budou stánky, tady záchody a tady umyvadla?
Nestačí. Nemůže být všechno všude. U stánků musí být totiž přívod elektřiny, umyvadla zase musí být tam, kde je přívod vody, a podobně.
Kolik kamionů materiálu se musí dovézt, aby byl areál plně funkční?
Je to zhruba osmadevadesát kamionů, které všechno přivezou a osmadevadesát kamionů, které vše zase musí odvézt.
Jak se shání takové pódium? To asi nemá doma v garáži uskladněné každý.
Jsou na to specializované firmy. Například největší pódium, které tady máme, je z Polska, další dodaly české firmy. Jejich stavba se musí dohodnout dlouho dopředu, musíme se domlouvat i s ostatními festivaly, abychom si nekřížili termíny.
Hvězdy letošních Barev |
Kvůli divákům?
Také kvůli nim, ale především kvůli technice. Spolupracujeme například s pořadateli slovenského festivalu Pohoda. Domlouváme termíny a podobně. Nejde jen o pódia, ale i o zvukaře a další techniky, kteří se starají o zvuk.
Takže část z oněch 2 400 lidí nejsou jakoby vaši zaměstnanci, ale firem, které s vámi spolupracují, jako jsou oni zvukaři, nebo pivovary?
Zvuk a vše okolo něj kupujeme na klíč, pivo ale čepují naši brigádníci. Pivovar jen dodá výčepní zařízení, pivo a servisní techniky, vše ostatní zajišťujeme sami.
Co děláte mimo Colours?
Mám firmu zabývající se prodejem čajů, orientálního oblečení a podobně. Kromě toho se podílím i na chodu dalších velkých akcí, jako je například Rocková Ostrava nebo Dny NATO v Mošnově. Tam ale zajišťuji jen návrhy areálu, mapy a organizaci stánkového prodeje.
Jak se to dá stihnout?
Těžko, ale jde to. Posledních čtrnáct dnů před Colours se do areálu stěhuju. Bydlím tady, spím jen pár hodin denně. Pak ještě týden po nich, ale to už je klidnější. Naštěstí je pro mou firmu hlavní sezona v zimě, tak se to dá zvládnout.
Jak je to s lístky na festival? Před jeho začátkem asi máte hodně kamarádů.
Spousty (směje se). Pravidelně se ozývají lidé, které jinak celý rok nevidím. U mě to ještě není takové hrozné, ale od kolegů vím, že se jim hlásí i lidé, kteří dovedou být zvlášť urputní. A dost často jde o takové, pro které by nebyl problém si koupit třeba několik lístků.
Začínal jste s jedním stánkem, teď je toho asi víc že?
Trošku ano. Jen pro věci na Colours musíme pronajímat dva velké sklady, naštěstí jsou přímo v areálu.
