Colours počtvrté: Africká královna přezpívala britskou tryskomyš

  11:36aktualizováno  11:36
Po vypětí předchozích dní zvolila zjevně řada návštěvníků klidovější režim. Ne že by nenavštěvovala koncerty, ale mezi pódii se pohybovala přece jen rozvážnějším krokem než v předchozích dnech.

Rokia Traore (Colours of Ostrava 2013) | foto: Ivan Prokop

Fotogalerie

Tempem se tak mladší návštěvníci vyrovnali třem stovkám seniorů, kteří "v nedělním ohozu" vyslyšeli tradiční pozvání pořadatelů podívat se na festival poslední den zcela zdarma. Pro celkovou pozici festivalu ve městě je to bezpochyby záslužný krok: i starší lidé se mohou na vlastní oči přesvědčit, že ti "divní" lidé v barevném oblečení a často atypickými účesy žádné nepřístojnosti na svém srocení neprovádějí.

Z programu tentokrát skutečně jen velmi výběrově, jakkoli den byl opět hudbou nabitý k prasknutí. Pro autora začal odpoledním "překrytým dvojákem" tradičně výborné Radůzy na hlavním pódiu, která doprovodila některé písně i tak trochu "etno" pohybovou složkou, a americké kapely Jeffa Kleina My Jerusalem, skvělého baladicko-hlukového projektu ve stylu Marka Lanegana.

Sam Lee (Colours of Ostrava 2013)

Sam Lee

Velmi silný zážitek přinesl komorní koncert britského zpěváka Sama Leeho, velké hvězdy tamního současného folku, která zcela originálně a se srdcem na dlani zpracovává staré písně britských kočujících Romů. Ovšem v naprosto neortodoxních, a přitom zbytečnou křečí nepoznamenaných instrumentacích, ve kterých mají místo i mimoevropské perkuse nebo japonský tradiční nástroj koto.

Rokia Traore (Colours of Ostrava 2013)

Rokia Traore

O největší zážitek dne a jedno z nejsilnějších vystoupení celého festivalu se postarala malijská zpěvačka a kytaristka Rokia Traoré. Od jejího bloku, v němž zpívala písně ze svého posledního alba Beautiful Africa (recenze zde), se čekalo mnohé, ale skutečnost očekávání ještě předčila. Její vemlouvavý hlas s až erotickým témbrem, mile přirozená komunikace s posluchači a exotická ženská krása v nejednom muži v hledišti vzbudila hříšné myšlenky.

Tomahawk (Colours of Ostrava 2013)

Tomahawk

Po zážitku z "afrického softrocku" Rokie Traoré se jen velmi těžko přelaďovalo na navazující blok kapely Tomahawk, ve které se slavný zpěvák Mike Patton obklopil skvěle instrumentálně disponovanými hudebníky z kapel The Jesus Lizard, Helmet a dalších. Výsledkem byl tak trochu "podivný" tvrdý rock, postavený ale na solidních amerických stylových základech. Pozoruhodný byl feeling Pattonova projevu, zcela odlišný od jeho jiných zástojů včetně Faith No More.

Devendra Banhart (Colours of Ostrava 2013)

Devendra Banhart

Další dva překrývající se bloky, vlastně už těsně před finále festivalu, bolely asi nejvíc. Bylo by tak hezké vyslechnout si celou hodinu amerického nu-folkaře Devendry Banharta, který se projevil jako možná největší introvert celého festivalu a ve svých krásně podivných písních proplétal snivé melodie s občas až "pokleslými" a třeba nesourodými zvuky v jeden organický celek, čistý jak slovo Boží.

Haysee Dixie (Colours of Ostrava 2013)

Haysee Dixie

Jenže ve stejnou dobu to rozjížděli na scéně Drive jeho krajané Hayseed Dixie. Přes celkem důvěryhodně nasazené mimikry ožralých jižanských vidláků, neschopných se odtrhnout od svých lahváčů, neutajili svoje muzikantské mistrovství, které tkvělo v neomylné souhře celého kvarteta i jednotlivých hráčských partů. Jejich hillbilly country byla prvotřídní a vysokooktanová i v coververzích rockových pecek. Skutečná "highway to hell"...

Jamie Cullum (Colours of Ostrava 2013)

Jamie Cullum

Tečku za čtyřmi dny Colours pak se švihem napsal britský multiinstrumentalista, lezec po klavíru a zpěvák Jamie Cullum. Už od svého nástupu na pódium byl k nezastavení a neuhlídání, fotografové marně chytali do objektivů jeho postavičku, lítající po pódiu jak tryskomyš. Na Colours přivezl nové, oproti minulosti výrazně popovější album Momentum. Jeho muzikantský talent je zjevně bezbřehý, přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, že se snaží dělat všechno proto, aby se udržel v hledáčku zájmu co nejširšího publika. Čímž byl v kontextu Colours vlastně výjimkou.

Dvanáctý ročník jednoho z nejdůležitějších českých letních festivalů je za námi. Existuje-li z něj nějaký obecný výstup, je to potvrzení faktu, že se jedná o festival, jehož dramaturgii čeští hudební fanoušci věří a nesoustřeďují se jen na zvonící "velká jména". A to je dobrá zpráva nejen pro pořadatele téhle konkrétní akce, ale pro celkové hudební niveau v této zemi.

Autor:
  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Odlišné názory dnes někteří označují za fake news, řekl Vašut v Rozstřelu

Ve čtvrtek do kin vstoupí snímek Jonáše Karáska, který na filmová plátna přináší největší vzpouru ve vězeňské historii...

Hudba místo psychiatra. Korn představí v Praze album plné bolesti ze smrti

Do Prahy se vrátí po třech letech, tentokrát však s hodně temným materiálem. Američtí nu-metalisté Korn představí 30....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Jakub Šural: Snažím se, aby na mě brácha mohl být hrdý

Přes půl roku uplynulo od toho 29. dubna, kdy fotbalový svět přišel o Josefa Šurala a Jakub Šural, obránce Zbrojovky...

Premium

Kořeněná jídla ani káva neškodí, vyvrací profesor Tesař letité mýty

Kola je pro ledviny hrob. Nejlepší je nesolit a nejíst ostrá exotická jídla. Alkohol dokáže „propít“ ledviny, které je...

  • Další z rubriky

Queenie je víc než revival. Hudební divadlo míří do O2 areny i do světa

Začínali jako studentská parta nadšenců a dotáhli to až na velká světová pódia. Queenie patří k nejúspěšnějším českým...

Pražské jaro neotevře Má vlast. Berlínští filharmonici uvedou Mahlera

Pražské jaro odtajnilo program svého 75. ročníku. Jubileum oslaví s umělci, kteří na festivalu v minulých letech...

RECENZE: Zpěvačce Céline Dion neschází odvaha, ale nedostává se jí hitů

Kanadská zpěvačka Céline Dion reflektuje tragické události ve svém životě novým albem Courage. Na věhlas jejích...

The Backwards vezou na turné hity Beatles, retro budou i kostýmy a účesy

Kapela The Backwards nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si živě skladby legendárních The Beatles. Jejich snahou je...

Najdete na iDNES.cz