Provedení VI. symfonie Antonína Dvořáka odměnilo publikum dlouhotrvajícím potleskem vestoje. Navíc přímo na pódiu převzal Tomáš Netopil štafetu uměleckého prezidenta festivalu od houslisty Ivana Ženatého.
„Po dlouhé době to byl můj další koncert s Janáčkovou filharmonií. Speciální byl tím, že jsem na něm mohl převzít pomyslné žezlo uměleckého prezidenta. Vybraná hudba je mi opravdu velmi blízká, vůbec Brahmsova hudba a zejména tento dvojkoncert. Antonín Dvořák rovněž, navíc je to náš skladatel, se kterým se setkávám při svých zahraničních cestách docela často,“ říká dirigent.
„Tímto je takový koncert typický a navíc jej umocňuje i historická vazba, co se týká přátelství Brahmse ke Dvořákovi,“ upozorňuje Netopil, jehož velkou láskou je rovněž hudba Leoše Janáčka. „Naposledy jsem se s ní setkal na operní scéně, když jsem v říjnu v Ženevě dirigoval Věc Makropulos.“
S Janáčkovou filharmonií měl v Praze i svůj absolventský koncert. „Bylo to v roce 2001 a koncert se nádherně povedl. Hráli jsme Brahmse a Šostakoviče,“ vzpomíná dirigent, jenž měl možnost Ostravu jako takovou zažít zejména v okamžicích, když do ní jezdil koncertovat za vysokoškolských studií.
Dirigent Tomáš Netopil při červnovém koncertu s Janáčkovou filharmonií.
„Ale vůbec poprvé jsem Ostravu navštívil ještě v době mých studií na konzervatoři v Kroměříži. Mohlo mi být tak osmnáct let, když jsme v ní natáčeli s komorním orchestrem v rozhlase. Z této doby si ale vybavuju tak akorát šedivé nádraží v centru a také rozhlasové studio nepostrádalo starobylou patinu. Na to, jak jsem v ní dlouho nebyl, tak musím uznat, že se Ostrava hodně proměnila,“ přiznává Tomáš Netopil.
Do Ostravy v červnu přijel autem přes Přerov. „Cesta mi zabrala hodinu, což je luxus. Ale hned nato byla zkouška, trvala do osmi do večera, druhý den byla od devíti ráno do čtyř odpoledne. Na město v těchto okamžicích není mnoho času. Ale přestože je mně hornická Ostrava sice hodně vzdálená, mohu prohlásit, že po dobu koronavirové pandemie jsem Ostravu začal sledovat prostřednictvím Divadla Mír,“ přiznává Tomáš Netopil.
Vděk Divadlu Mír
„Jeho herci se obratem dokázali přizpůsobit uzavření divadla a začali online uvádět své skeče, jako jsou série Tři tygři nebo Skoro na mizině. Přiznám se, že právě tímto jsem začal Ostravu vnímat. Z jejich strany tato představení byla a jsou velmi intenzivní. A proto jsem za tuto platformu velmi vděčný, stejně jako v dalších případech, kdy začala divadla dávat svou tvorbu na stream. Je to super, je to cesta, jak z toho vyjít,“ oceňuje dirigent.
Ostatně i jeho koncert v Ostravě byl pro něj teprve třetí v pořadí, a to poté, co před publikem vystoupil před třemi týdny na dvojkoncertu v Salcburku.
Přestože na Ostravu během svých pobytů nemá mnoho času, vybaví se mu silná vzpomínka s kontrastem místního průmyslového dědictví. „Zajímavé bylo, když jsem ještě býval ubytováván v hotelu Mercure, procházel jsem přes Českobratrskou ulici, zadem, kolem parku. A když člověk vidí most, najednou jsou pod ním části vybydlených fabrik, na druhé straně na horizontu ještě k tomu vidíte části dalších továren. Ale přitom se zdá, že se město pročišťuje,“ líčí dirigent, jehož zaujalo rovněž zachycení kraje v literatuře.
„Takových kulturních stánků mnoho nevzniká“
„Nedávno jsem četl oba díly románu Šikmý kostel od Karin Lednické, který jsem objevil už kolem ledna, když jsem byl do Ostravy pozván v rámci dirigentských kurzů. Rád čtu a tohle je navíc kniha, která zarezonovala v české společnosti. Navíc si myslím, že je skvostná a výborná,“ nešetří obdivem.
Jako čerstvý umělecký prezident Festivalu Leoše Janáčka věří v jeho nadějnou budoucnost. „Věřím, že se festival bude ubírat tím nejlepším možným směrem. Tento nestandardní ročník nás stál hodně sil. Rovněž držím palce Ostravě, ať se jí povede postavit novou koncertní síň a že se opravdu uskuteční rekonstrukce stávajícího Domu kultury města Ostrava. Jsem přesvědčen, že je to pro město hodně důležité a že by se jednalo o jeho další povýšení včetně celorepublikové architektonické stopy. Takových kulturních stánků nevzniká mnoho,“ konstatuje Netopil.
Ostrava podle něj nabízí řadu možností a je to vidět i při pohledu z ptačí perspektivy. „Jsem totiž vášnivý příznivec létání, velmi rád pilotuji. Jdu třeba na letiště v sedm ráno, připravím si letadlo a letím. Třeba i sem do Ostravy. Je to taková má nejčastější trasa, při které se podívám třeba na Lysou horu, kde jsme nedávno byli s rodinou. Obletím Beskydy a vracím se přes Ostravu. Z ptačího pohledu vypadá velmi rozlehlá, i z té výšky je opravdu obrovská,“ dodává dirigent.
