Představil na něm program, který byl společným přáním festivalu, klavíristy Kun Woo Paika a jeho. „Kun Woo Paikova interpretace Rachmaninova je mimořádná. Čajkovského třetí symfonie je pak výjimečně krásnou hudbou, která bohužel není tak často hrána. Jsem rád, že můžeme tyto mistrovské kusy přednést s Janáčkovou Žárlivostí, která je předehrou k opeře Její pastorkyňa,“ uvedl Christian Arming ještě před svým květnovým návratem do Ostravy.
Christian ArmingChristian Arming je jedním z nejvyhledávanějších rakouských dirigentů. Od sezony 2011/12 je hudebním ředitelem Filharmonie Royal de Liege. Loni byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru v Hirošimě. Narodil se ve Vídni a studoval dirigentství pod Leopoldem Hagerem na tamní Univerzitě hudebních a múzických umění. V Ostravě působil v letech 1996 až 2002. Nikdy tady permanentně nebydlel, paralelně působil dva roky v Tokiu a jinak pobýval ve Vídni. Jeho současný návrat do zdejšího kraje umožnilo pozvání na Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. |
Díky svému šestiletému působení v čele zdejšího orchestru je dnes považován za šiřitele Janáčkova odkazu ve světě. „Miluji jeho hudbu a zařazuji ji do programu koncertů tak často, jak je to možné. Třeba nedávno jsem dirigoval Tarase Bulbu s Atlanta Symphony Orchestra. Toto dílo předtím orchestr nehrál za posledních 30 let!“ zdůrazňuje charismatický dirigent.
Kde vystoupit z vlaku?
„Od doby, kdy jsem se stal šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava, jsem se zkrátka zamiloval do Moravskoslezského kraje, zdejšího umění a úžasných lidí, kteří zde žijí a tvoří. Jsem Janáčkově filharmonii nesmírně vděčný, že jsem u tohoto orchestru mohl v minulosti působit, a vždy se do Ostravy velmi rád vracím,“ přiznává.
Před jeho nedávným vystoupením v Domě kultury města Ostravy byla možnost vrátit se s Christianem Armingem celých 22 let zpátky. „Na svůj příchod do Ostravy v roce 1996 nezapomenu. Nevěděl jsem, kde přesně mám vystoupit. Pro lidi, kteří ji neznají, to může být i hodně matoucí. Málem jsem vystoupil na špatné stanici, místo hlavního nádraží v Ostravě-Svinově,“ směje se Arming.
Specifická vůně s příměsí kovu
Říká, že Ostrava byla zcela odlišná od toho, co do té doby poznal. „Barva nebe tady v Ostravě byla nesmírně specifická, přestože svítilo slunce. Nejzajímavější pro mě byla neidentifikovatelná vůně zdejšího vzduchu. Tak odlišná od mých dřívějších zkušeností, rozdílná od pachu Vídně. Ani ji nedokážu přesně popsat, ale bylo v ní něco kovového. Tehdy jsem si sám pro sebe řekl, wow, to je něco speciálního. Patrně to bylo dáno tehdejším průmyslovým rázem Ostravy. Dnes už je jiný, zdejší ovzduší je srovnatelné s jinými evropskými městy, za těch dvacet let se Ostrava hodně proměnila, což mohu detailně posoudit, když v současnosti jezdím trasu Brusel - Praha - Ostrava,“ líčí Arming.
Jeho první koncert v čele zdejší filharmonie se přitom odehrál za branami města. „Překvapivě můj první koncert s Janáčkovou filharmonií se nekonal v místě jejího sídla, ale v Brně. Hráli jsme Giuseppe Verdiho, Paula Hindemitha. Orchestr byl ke mně neuvěřitelně přátelský, jako bychom byli staří kamarádi, byl to krásný, sympatický vztah. Jsem potěšen, že ani po letech, když dnes opět spolu na prvním ročníku festivalu Leoše Janáčka zkoušíme, nevyprchal. Tento orchestr je v tomto směru velmi výjimečný a lidé tady jsou velmi otevření, velkorysí, jako ostatně všichni lidé v Ostravě. Když jsem před pár dny přijel, zjistil jsem, že se nic nezměnilo. Dokonce zdejší budova Domu kultury města Ostravy a koncertní sál jsou i po dvaceti letech téměř stejné,“ konstatuje Christian Arming.
Zdejší specialitou jsou podle něj poměrně brzké zkoušky, jinde není úplně obvyklé, aby se začínalo už od devíti ráno. „Na jiných místech v Evropě nebo v Americe zkoušíme později. Aspoň jsem si ale obešel centrum města, nahlédl jsem do svých oblíbených kostelů. Když jsem teď do Ostravy po letech přijel, překvapilo mě, jak katedrála Božského Spasitele změnila díky renovaci barvu fasády. Mám na ni výhled z oken hotelového pokoje a udivilo mě, že už není červená,“ říká Arming. „Nemohu opomenout pivnici U Rady, kde slavní skladatelé Hindemith s Prokofjevem také zašli na pivo, pak mě zaujala místní pizzerie.“
Vídeň a Ostrava
Vidí jakožto rodilý Vídeňák nějakou paralelu mezi Vídní a Ostravou? „Lidé v Ostravě jsou velice přátelští, ale také přímí, je to podobné, jako když jste ve městech více na sever, jako jsou třeba Berlín nebo Hamburk. Ve Vídni vám řeknou, jak je to všechno fantastické, ale pak vás za rohem pomlouvají, kdežto v Berlíně nebo právě v Ostravě vám na rovinu řeknou, jak se věci mají. Když něco stojí za bačkoru, tak to také takto řeknou, pěkně na rovinu. Když vás nemají rádi, prostě vám to řeknou. Pět let žiju v Los Angeles, to je město úplně jiné než Vídeň nebo Ostrava, nemá své centrum, kdežto tady u vás můžete všechny památky obejít do půl hodiny, podobně jako ve Vídni, máte je jako na dlani,“ vysvětluje dirigent.
S Ostravou se mu pojí jako místní specialita pivo, dokonce ve světovém významu, alespoň pro něj. „Když to říkám, tak to má svůj specifický význam, nejsem totiž pivař a rád piji víno, v Ostravě si ale pivo vždycky rád dám, ovšem až po koncertě. Dá se říci, že Ostrava je jediné místo na světě, kde tento nápoj piji,“ usmívá se Arming, který díky Ostravě vyrostl do mimořádných uměleckých rozměrů.
„Moje zkušenost s Janáčkovou filharmonií byla jedinečná, ve velmi mladém věku, kdy jsem stále ještě studoval ve Vídni, mi v Ostravě umožnili poučit se ze svých vlastních chyb, seznámil jsem se díky ní daleko více s hudbou Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů. Mé působení tady mi poskytlo velký vhled do dané tematiky,“ konstatuje Arming.
